Kliknutím zvětšíteNové dispoziční řešení pochopitelně nemusí kopírovat původní, dívejte se do budoucnosti. Rodině s malými dětmi se budou během příštích let hodit dvě umyvadla, zatímco s blížícím se seniorským věkem spíš než vanu oceníte bezbariérový sprchový kout se zabudovaným sedátkem.
Zvažujte, co budete v koupelně opravdu potřebovat. Vždy pamatujte na dostatek prostoru, abyste se v ní mohli pohodlně pohybovat a nenaráželi přitom do zařizovacích předmětů. I v malé koupelně se budete chtít osušit po vystoupení z vany nebo sprchy, také na to bude potřeba dostatek místa.
Při plánování rozmístění sanity a nábytku v návaznosti na umístění vodovodních baterií, vypínačů, zásuvek a světel vám pomohou volně dostupné počítačové programy. Navštívit můžete koupelnové studio, kde projekt společně navrhnete do všech podrobností a uvidíte výstup ve 3D. Všechny předměty, které si chcete kupovat, si pečlivě předem prohlédněte. Přestavba koupelny je náročná a nákladná záležitost, chyby se napravují jen těžko, proto je její pečlivé naplánování zásadní.
Než se pustíte do bourání stěn, prověřte si umístění těch nosných. V případě radikálnějšího zásahu budete muset přizvat statika, spoustu práce zvládnete svépomocí, nicméně spolupráce s odborníky z oboru elektroinstalace či instalatérství bude potřebná.
Obklady a dlažba
Při výběru obkladů a sanitární techniky nepodléhejte aktuálním trendům, měly by především odpovídat celkovému ladění bytu, a vsaďte spíše na nadčasovost a kvalitu. Jistě jste si všimli, že formáty obkladů a dlažeb se neustále zvětšují a rozměry označované před několika lety jako velké patří dnes mezi střední. Použití velkých formátů se nemusíte bát ani v případě malé koupelny, i když práce bude náročnější, protože podklad je nutné častěji vyrovnávat, materiál více řezat a pokládka musí být přesná. Pokud nelze zajistit dokonale rovnou plochu, je vhodnější volit obklady menších rozměrů, protože velké se na nerovný podklad pokládají obtížně. U složitějších ploch je rovněž nezbytné pracovat s grafickým návrhem a rozvržením spár.
Obklady větší velikosti mají však nesporné přednosti. Dokážou totiž prostor sjednotit a při dobrém návrhu i opticky zvětšit. Kompaktní plochu také dělí minimum spár, díky čemuž je údržba obložených stěn snadnější. Velký formát navíc vypadá elegantně až luxusně a dobře na něm vynikne zvolený dekor. K obkladu stěn se často používá i dlažba, díky čemuž odpadá nutnost slaďování s podlahou. Řada dlažeb je navíc rektifikována, jejich hrany jsou zabroušeny na přesný rozměr s minimální odchylkou mezi jednotlivými kusy, což umožňuje pokládat dlaždice blízko sebe a vytvořit tak co nejmenší spáry.
Prostor pro vanu lze odlišit změnou okolního povrchu, když například obklad na stěně nahradí betonová stěrka, přizdívku vany ozdobí drobná mozaika a dlaždice nahradí dřevěná podlaha. Vrchní strana, která bude ve styku s vodou, může však být chráněna i mnoha jinými materiály. Existují už nepropustné nátěry, které mají omítkovou strukturu, koupelnu lze obložit třeba kamenem nebo dokonce kvalitním exotickým dřevem, které zatížení zvládne.
Přesto se asi nejvíc lidí uchyluje k dobře vypálené keramické dlaždici. Důležitá je i volba barvy obkladu, do menších koupelen se hodí světlé odstíny, které odrážejí světlo, takže opticky zvětší a zvýrazní celou místnost. Vedle elegantní bílé barvy můžete sáhnout po jemných pastelových tónech, například modrých, šedých či béžových, případně zvolit jejich kombinaci. Tmavé barvy se uplatňují spíše omezeně na vybraných plochách.
Umyvadlo
Asi nejdůležitějším předmětem v koupelně je umyvadlo. Pokud se jedná o vícečlennou rodinu, pokuste se najít prostor pro dvojité umyvadlo nebo lépe pro dvě umyvadla umístěná vedle sebe. Základní šířka umyvadla je zhruba 50 až 60 cm, dvojitého umyvadla 100 cm, na dvě umyvadla vedle sebe budete potřebovat spíše 120 centimetrů. Nezapomeňte také na dostatečnou odkládací plochu a místo pro pověšení ručníků. Umyvadlo se obvykle umisťuje 85 cm nad zem.
Stále je možné si pořídit klasické keramické s pákovou baterií, ale už to není až tak samozřejmé pravidlo. Vrací se smalt, jsou tu sklo, plasty i dřevo. Umyvadla na desku nejsou sice novinkou, ale v kurzu jsou stále. Nejnovější podobou je jejich tenkostěnná variace. Zatímco ty z klasické keramiky mají tloušťku hrany 8–10 mm, nejtenčí současná dosahují tloušťky pouhé 3–4 mm. Velmi oblíbená jsou také umyvadla z litého mramoru. Prostor kolem přichází velmi často do kontaktu s vodou, je proto důležité, aby byla deska vyrobena z hloubkově impregnovaného materiálu. Umyvadlo se nalepí na desku silikonem.
Baterie mohou stát z boku nebo klasicky za ním, stejně tak ale mohou být zabudované třeba do zdi pod omítku nad ním. Pro umyvadla na desku je vhodná prodloužená verze stojánkových baterií, která má výšku kolem 30 cm. Pod kohoutkem tak získáte potřebný prostor pro mytí a proud vody bude směřovat k odtoku, což je důležité, aby voda nevystřikovala kolem.
Vodovodní baterie jsou detailem, který je třeba vybírat s maximální pečlivostí, a to nejen kvůli estetickému dojmu. Starají se totiž i o úsporu vody. Pákové baterie, které jsou v současné době nejoblíbenější, oproti tradičním kohoutkovým uspoří až čtyřicet procent vody. Ještě účinnějším pomocníkem při šetření vodou jsou v současné době baterie termostatické. Teplota vody je předem nastavena a během mytí se nemění, i když proud vody několikrát zastavíte a opětovně pustíte. Mívají bezpečnostní pojistku, která brání malým dětem změnit teplotu vody na příliš horkou a chrání je tím před opařením. V kurzu jsou stojánkové baterie v mosazné a měděné barvě, v českých koupelnách ale převažuje stříbrný nerez. Někteří výrobci už nabízejí i vodovodní baterie vytištěné pomocí 3D tisku ze surové oceli, které mohou mít tvar uzpůsobený přání zákazníka.
Vana a sprcha
Především v rodinných domech bývá samozřejmou součástí vybavení koupelny vana. Pokud se pro její pořízení rozhodnete, mějte na paměti, že existuje množství rozdílů, co se jejich tvarování týče, a to klidně při stejném rozměru. Může se tedy stát, že vám jedna vana délky 170 cm bude sedět jako ulitá a ve druhé se pohodlně neumyjete. Proto si ji vždy pečlivě vyzkoušejte osobně.
Co se materiálu týče, vede akrylát – je snadno udržovatelný, dobře tvarovatelný a cenově dostupný. Při pořizování se zajímejte o způsob výroby, z hlediska odolnosti a životnosti je lepší litý akrylát než extrudovaný. Tloušťka materiálu by měla být alespoň 4–5 mm.
Rostoucí oblibě se těší volně stojící vany, rohové již nejsou tak preferované, protože neposkytují nijak velký komfort při koupání. Asymetrické vany se využívají spíše do menších prostor. Pomocníkem při relaxaci se může stát vodopádová baterie, která vodu vytvaruje do širokého plochého proudu. Elektronika zase dokáže vanu proměnit v luxusní vířivku.
Jestliže plánujete v koupelně samostatný sprchový kout či masážní vanu, je třeba nejprve s instalatérem prověřit, zda je možné takové zařízení instalovat, protože se zvyšují nároky na vodu i na kapacitu odpadů a původní vedení bude pak možná potřeba vyměnit.
Stále víc se prosazují bezvaničkové sprchové kouty včetně jejich průchozích variant, kdy jsou otevřené ze dvou stran. Pokud se rozhodnete pro vybudování sprchového koutu, který splývá s podlahou, je tedy bez překážky v podobě vyvýšené hrany vaničky, může to být hlediska stavebního náročná operace. Ve skladbě podlahy je totiž potřeba počítat s odvodním kanálkem a jeho napojením na odpad, což může být problém hlavně v podkroví nebo v panelových bytech. Nicméně zápustné modely najdete už také mezi sprchovými vaničkami. Opět však jeho vybudování závisí na konstrukci podlahy a velikosti sifonu, který se musí pod vaničku vejít. Hlubší sprchová vanička ale naopak může být praktickou náhradou vany a báječně poslouží třeba při koupání malých dětí.
Pokud jde o materiály, nabídka na trhu je široká. Zahrnuje akrylát, litý mramor, keramiku či smaltovanou ocel. Nepodceňte velikost sprchy. Dlouho platilo, že je 900 x 900 mm, dnes mají sprchy spíše 1200–1500 na 1000 mm, klidně ale více. Vyplatí se investice do stropní sprchové hlavice, ta může být dokonce schovaná v podhledu, myslete na ni už při projektování.
Zařizovací předměty
Velkou pozornost věnujte výběru koupelnového nábytku, který by v prvé řadě měl poskytovat dostatečný úložný prostor. Je lepší volit vysoké, úzké skříně, aby místnost nepůsobila přeplněně. Využít můžete také police umístěné ve vyšších polohách pro uložení nejrůznější drobností či chytře řešené organizéry a háčky. Koupelna se závěsným vybavením bude působit vzdušnějším dojmem. Stejné přednosti nabízejí i umyvadlové skříňky bez nožiček a soklů, u nichž dvířka stále častěji nahrazují zásuvky.
Vedle sanitární keramiky a dalšího koupelnového vybavení je třeba věnovat pozornost i výběru svítidel, protože dostatek světla celý prostor vizuálně zvětší. Potřebujete také na sebe dobře vidět při líčení, česání či fénování vlasů. Osvětlení by ale mělo také dokázat vytvořit intimní atmosféru vhodnou na relaxaci. Teplé bílé světlo by proto nemělo chybět například v podobě stropních směrovaných reflektorků a lokálních kolem zrcadla. Jedno centrální zrcadlo je naprostou samozřejmostí, optimální však je umístit dvě naproti sobě či proti oknu, čímž jejich účinek znásobíte.
Koupelna by měla vytvářet rovněž příjemný pocit tepla a pohodlí. Nejčastější způsob vytápění přitom představuje kombinace podlahového topení a topného tělesa, tzv. žebříku, který zpravidla funguje i jako sušák. Doplňkem, který pozvedne celou koupelnu, může být ale i deskové či klasické litinové topné těleso.
Při pořizování vybavení byste neměli šetřit na pevně zabudovaných předmětech. Jde především o instalace a podomítkové rozvody. Vana a sprchový kout i umyvadlo také nejsou snadno vyměnitelné položky. Velkou investicí při zařizování koupelny jsou keramické obklady. Při omezeném rozpočtu zvažte, jestli je nutné obkládat například až do stropu, či jen částečně, nebo neobkládat vůbec a zvolit jen nátěr. Další vybavení si můžete kupovat po etapách. Nemusí to být drahé výrobky, vždy byste však měli sáhnout po kvalitní a ověřené značce.
Toaleta a bidet
Záchod může být spojený s koupelnou, při existenci pouze jedné koupelny je komfortnější toaleta samostatná. Při rekonstrukci musíte vzít v úvahu i požadavky normy. Ta stanoví, že jediná záchodová mísa může být spojena s koupelnou jen v bytě s jedním až dvěma obyvateli nebo jednou až dvěma obytnými místnostmi a dveře nesmějí vést přímo do obytné místnosti.
Pokud chcete mít toaletu umístěnou v koupelně, jsou v případě velkých bytů či domů řešením klozety dva, jeden z nich v samostatné místnosti. Stále oblíbenější je instalace toalety a bidetu. Počítejte však s tím, že potřebují daleko více místa než samostatné WC. Řešením může být pořízení kombinované toalety s bidetovou sprškou v sedátku, případně přímo v keramické míse. Při výběru sanitární keramiky berte kromě designu v úvahu náročnost na údržbu i spotřebu vody, díky systém tzv. dvojitého splachování ji lze výrazně omezit. Nezapomeňte na pohodlí při dosednutí na prkénko, o které se postará správně zvolená výška toalety. Standardní výška se pohybuje kolem 43 cm.
Máte-li doma seniory nebo osoby se sníženou pohyblivostí, zabudujte doplňky typu madla, podpěry, nástavce nebo WC křesla. Toaleta pak ale bude potřebovat více prostoru, na což musíte pamatovat už při přípravě projektu. Toalety se dnes nejčastěji instalují závěsné s podomítkovým úsporným splachovacím systémem. Podmínkou pro instalaci je však dostatečná nosnost zdi. Moderní závěsné mísy usnadňují úklid.
Rekonstrukce od podlahy
Nevyměňujte jen dlaždičky nebo umyvadlo. Když už se do rekonstrukce pustíte, zaměřte se hlavně na technickou stránku věci – řešení rozvodů vody, plynu, elektřiny, odpadů a odvětrání.
Rekonstrukce koupelny je náročná stavební akce, protože pracujete na poměrně malém prostoru v prostředí, které vyžaduje dlouhodobou odolnost proti vodě. Všude je třeba dbát na perfektní provedení. Žádná chyba se nedá jednoduše opravit. Co není vidět, jsou rozvody vody a elektřiny. Ty se skrývají ve zdech, nikách, podlahách a stropech. Důležitý je plán, který správně rozmístí vodu a odpady v předepsaném sklonu směrem od zařizovacích předmětů, musí být co nejkratší, pokud možno do tří metrů od svislého potrubí – tzv. stoupaček, a co nejpřímější.
Největší problémy v připojení na kanalizaci pak mohou způsobit dnes preferované bezbariérové či mělké sprchové kouty nebo bidety – je třeba počítat s dostatečnou tloušťkou skladby podlahy, v níž bude veden odpad. Častou chybou bývá vedení rozvodů vody či odpadu v tenkých příčkách. Zděná příčka s rozvody instalací by měla mít tloušťku nejméně 120 mm, doporučuje se 150 mm.
S elektřinou je třeba počítat nejen na celistvé osvětlení, ale na doplňková a bodová světla, jako jsou ta u zrcadla nebo osvětlení holicího zrcátka. Nutné je také myslet na to, že voda se s elektřinou nemá ráda, takže existují předpisy na ochranu proti ní. Zásuvky i světla musejí splňovat bezpečnostní stupeň krytí, což znamená, že musejí odolávat vodě, minimálně proti té kapající, tedy IP x4. A nelze je dát kamkoliv. Od vany či sprchy musí být zásuvka dál než 60 centimetrů. Nad umyvadlem a pod ním od podlahy ke stropu je takzvaný umývací prostor. Do výšky 1,2 metru nesmí být zásuvka blíž než 20 centimetrů od tohoto prostoru a ve větší výšce nesmí překročit jeho hranici.
V koupelně je důležité správné provedení podlahy, a to jak z hlediska hydroizolace, tak z hlediska pevnosti a nosnosti. Pomůže betonová deska s výztuží. Dbejte na řádně zhutněný podklad, jinak hrozí, že se časem spodní vrstva uvolní, vrchní se prošlape a materiál vypadne ze spár. K poruchám také často dochází v rozích podlahy, kde je nutné pod dlažbu použít stěrkovou hydroizolaci pod dlažbu a vytáhnout ji zhruba 20 cm do výšky obvodových stěn. Do rohů je vhodné instalovat silikonové pásky, které slouží jako pružný dilatační spoj a zároveň dojde k vytvoření vodotěsné vany. Nepropustná vana zachytí třeba vodu, která vyteče z pračky.
Stěny můžete postavit z masivního zdiva, jako je keramika či pórobeton, ale třeba i pomocí sádrokartonu. Ovšem v tom případě je nutné dbát na to, aby jednotlivé komponenty byly určené do vlhkého prostředí. U sádrokartonu poznáte tento druh podle zelené barvy. A následně se stejně musí vytvořit hydroizolační vrstva v místech, kde bude voda stříkat na stěny či podlahu, nebo kde bude dokonce trvalejší zavodnění, což je případ třeba bezvaničkové sprchy. Následně je třeba všechny stěny pořádně zapravit a vytvořit povrch pro nalepení dlaždic nebo vytvoření stěrky, která odolá vysoké vlhkosti.
Nezapomeňte také na odvětrávání. Podle normy je třeba vytvořit odtah dostatečný pro to, aby se za hodinu vyměnilo minimálně 50 metrů krychlových vzduchu. Pokud nemůžete využít přirozené větrání oknem, přichází na řadu ventilátor.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
