Osud čtyřletého chlapce připomíná novodobého Mauglího. Jeho rodiče se teď před soudem zpovídají ze spáchání trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže. Vinu ale necítí.

Třiadvacetiletý Dalibor Maceček z Frýdku-Místku a jeho o rok starší přítelkyně Simona Guzsiová se dostali do obtížné životní situace, kterou vyřešili tím, že se spolu se svým čtyřletým synem uchýlili k bydlení ve stanu u lesa na břehu řeky Morávky v obci Dobrá. Malému chlapci, který trpí epilepsií, podle obvinění ani nezajistili řádnou lékařskou péči. „Přestože rodiče věděli, že se budou muset kvůli soudní výpovědi vystěhovat z bytu, nezajistili si řádné bydlení. Nakonec bydleli s malým dítětem jen ve stanu. I kvůli tomuto způsobu života hoch ve svém věku nemluví, vydává pouze skřeky, neumí jíst, potravu nekouše, ale hltá. Má tendence pít vodu ze země, nemá základní hygienické návyky, nereaguje na oslovení. Je těžce zvládnutelný a zanedbaný. Ve vývoji je opožděn nejméně o tři roky,“ popsala děsivou situaci krajská policejní tisková mluvčí Dagmar Bednarčíková. Chlapec je nyní umístěn v dětském domově a případem se zabývá

„Když nám sociálka chlapce vzala, bylo to kruté. Strašně se mi po něm stýská. Starali jsme se o něj, jak jsme nejlépe dovedli, neubližovali jsme mu ani ho netýrali. Kluk normálně jedl, pil, chodil na záchod. Jen jsme nevěděli, že trpí autismem. Ve stanu jsme bydleli jenom asi tři týdny, nevěděli jsme, jak jinak řešit těžkou situaci, do které jsme se dostali,“ řekla Simona Guzsiová.

„Přišlo to všechno jako rána z čistého nebe. Netvrdím, že jsme vynikající rodiče, ale kluka vychováváme, jak nejlépe umíme. Jen jsme moc mladí a možná děláme chyby. Chlapce chci zpátky. V květnu jsem odjel do Prahy vydělat peníze, abych mohl sehnat nějaké bydlení a dát rodinu zase dohromady. Zatím to ale není nic moc, dělám nočního hlídače a bydlím v karavanu,“ svěřil se Dalibor Maceček.

K soudu přišla svědčit i bývalá sousedka rodiny. „Byla to tak trochu problémová rodina. V malém bytě jich bydlelo hodně, odhadem asi osm lidí. Matka s chlapcem příliš ven nechodili, většinou bývali doma. Nedá se říct, že by se matka k malému chovala špatně, ale asi se mu ani příliš nevěnovala. Hoch to byl šikovný, ale zanedbaný, ani nemluvil,“ zavzpomínala na sousedy Renata Fišrová.