Ten po někdejším elitním kriminalistovi a zástupci ředitele severomoravské policie Jiřím Pščolkovi požadoval milionové odškodné a omluvu za výroky, které o něm pronesl v tisku. Pščolka Hučína označil za člověka s kriminální minulostí a podvodníka, který své dřívější delikty vydává za protikomunistický odboj. Navíc o něm hovořil jako o možném pachateli bombových útoků na Přerovsku. Soud nakonec žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou. Pščolka, který měl pověření komunikovat s tiskem, jednal jako příslušník policie. Případné právní následky tedy neměl nést on, ale jeho zaměstnavatel – ministerstvo vnitra. Verdikt není pravomocný. Lze se proti němu odvolat k Vrchnímu soudu v Olomouci. Samotného jednání se zúčastnila asi dvacítka Hučínových příznivců, kteří jej doprovázeli u většiny předchozích soudních procesů. Kvůli malé kapacitě místnosti část z nich seděla na zemi, další téměř polehávali mezi lavicemi pro veřejnost. Někteří se dovnitř nedostali vůbec. Justici pak obvinili z toho, že záměrně vybrala malou síň. Soudkyně vzápětí zdůraznila, že Hučín ani jeho advokát nepožádali o prostornější sál. „Pokud by tak učinili, mohli jsme se o to pokusit,“ řekla soudkyně. Terčem slovního útoku se stali také novináři, kteří pořizovali záběry. „Už toho nechte a vypadněte,“ napadl je jeden z návštěvníků. Hučín i Pščolka prostřednictvím svých advokátů navrhovali řadu důkazů, které by svědčily v jejich prospěch. Soudkyně ale přijala pouze jediný z nich – stanovisko Policejního prezidia, které Hučínovu stížnost na Pšolkova vyjádření v tisku uznalo za oprávněnou. Další návrhy již zamítla. Žaloba poté soudkyni označila za podjatou. Ta ale výhrady neuznala a v jednání pokračovala. Soud mimo jiné sledoval i bývalý ministr vnitra Tomáš Hradílek, který byl mluvčím Charty 77. O jeho předvolání neúspěšně usilovala Pščolkova obhájkyně - Hradílek měl zpochybnit Hučínovo působení v disentu. „Že se nestydíte,“ napadli někdejšího ministra vnitra někteří z přihlížejících, kteří Hučína označili za odvážného, charakterního a úctyhodného člověka. „Většího gaunera a křiváka jsem nepoznal,“ oponoval Hradílek. „Vrah, kterému se vražda neprokáže, pro mě nepřestává být vrahem,“ dodal Hradílek zřejmě v narážce na zprošťující výroky týkající se dřívějších Hučínových obvinění. Pščolka i jeho obhájkyně byli s verdiktem krajského soudu spokojeni. Říkali jsme to od samého začátku,“ uvedla advokátka. Zamítnutí žaloby na ochranu osobnosti přijal Hučín s ledovým klidem. „Pščolka se schoval za policii. O dalším postupu se rozhodnu po poradě s advokátem,“ prohlásil Hučín, který naznačil, že jeho dalším krokem bude zřejmě podání žaloby přímo na ministerstva vnitra. Naopak nevoli dávali najevo jeho příznivci. Jeden z nich dokonce při odchodu pustil z diktafonu nahrávku internacionály. „Je to hanba, ostuda, fuj, komunisté!“ vykřikovali další. Na místě musela několikrát zasahovat justiční stráž, která návštěvníky nabádala ke klidu.