K meteorologické stanici na ni jsme před časem mířili z Guntramovic a naším cílem tentokrát nebude. Na cestu vyrazíme z Podlesí, místní části Budišova, konkrétně od místního hřbitova, u něhož se v minulosti nacházel farní kostel sv. Mikuláše.
Po poškození na konci 2. světové války bylo nakonec v roce 1965 rozhodnuto o jeho zbourání. Od roku 2019 je na místě bývalého kostela umístěn železný kříž, v němž je zasazeno měděné srdce.
Pro věřící i poutníky je tady pod širým nebem umístěno i několik laviček. Stále jsou v trávě patrné zbytky krásné staré dlažby nacházející se dříve v interiéru kostela.
Z tohoto místa se vydáváme Podlesím nahoru, kolem krásného Relax penzionu Schönwald, v němž mohou zájemci třeba v rámci prodlouženého víkendu využít nabídky wellness studia nebo skvělé restaurace.
V Podlesí by většina lidí takovéto zařízení vůbec nečekala. Možná jeho služeb ale někdy také využijeme.
Podél cesty míjíme krásně opravené staré statky, chalupy, stodoly, stále však je cítit jakási syrovost nebo divokost tohoto kraje. I to je možná to, co mě sem stále láká. Nádherná příroda a neuvěřitelný klid.
Hned nad Podlesím, na rozcestí u kříže mezi dvěma lípami, se vydáváme polní úvozovou cestou doleva. Pokračujíc po modré turistické značce míjíme návěje sněhu, kterého zde před pár dny napadlo opravdu nemálo a vydržel i přes výrazné oteplení.
Modrá by nás spolehlivě dovedla až na Červenou horu s výraznou stavbou vysílače viditelnou už zdaleka a dále pak až do Guntramovic, my ale odbočujeme opět doleva na lesní neznačenou cestu a přes Červený kopec s nadmořskou výškou 684 m. n. míříme klikatými cestičkami směrem k poutnímu místu Stará Voda.
Lesy září nádhernými barvami podzimního listí a ohnivými odstíny pomalu opadávajících jehlic modřínů, všude naprosté ticho přerušované jen hlasy ptáků. Postupně se přibližujeme k Lazskému potoku.
Cesta nás dovede až do starého břidlicového lomu, v mapě vůbec nijak avizovaného. Břidlice se tady těžila povrchově, plotny nejsou nijak velké, a tak jedna menší bude zdobit i naši kuchyňskou desku a bude sloužit pro odkládání horkých nádob. Prostě plotna s příběhem.
Hned vedle lomu se nachází tábořiště využívané především v letní sezóně. Od silnice vedoucí do Města Libavá to není daleko a dá se sem dostat s určitou opatrností i osobním autem. My však poctivě šlapeme po svých a za půl hodinky jsme na silnici.
Na Starou Vodu je to jen kousek, nejprve ale zamíříme pro auto do Podlesí. Břidlicovou plotnu zanecháme u značky přímo u cesty, přece jen se těch 5 kilogramů pronese, a naložíme ji až při cestě autem do Staré Vody.
Bývalé poutní místo včetně hřbitůvku a Královské studánky jsme již jednou také společně navštívili. Zdejší chrám sv. Anny a sv. Jakuba Většího je jakýmsi symbolem, mementem a připomínkou toho, jak se člověk dokáže chovat k odkazu předků, jak dokáže ničit a rabovat, také však toho, jak může vůle, nadšení a spojení sil lidí doslova z ruiny vzkřísit k životu takovouto úžasnou stavbu patřící k tomuto místu stovky let.
Je jen škoda, že se z celé Staré Vody dochoval do dnešních dnů jen kostel, několik pomníků na starém hřbitově a pár stovek metrů za kostelem stojící Královská studánka s pramenitou vodou. Zbytek obce včetně kláštera a piaristické koleje byl nenávratně zničen po vzniku vojenského prostoru.
Loňská návštěva adventního koncertu ve zdejším chrámu byla nezapomenutelná, a tak i letos sem 18. prosince večer určitě zavítáme.
Zapadající sluníčko maluje na obloze společně s mraky nádherné scenérie, proto ještě krátká zajížďka nad Libavou a hajdy zpátky na Podlesí a Budišov nad Budišovkou.
Ještě pár záběrů na město nořící se do podvečerního sametu a přes Vítkov a Odry míříme na Hranice. Tam přijíždíme už za tmy, ale stálo to za to. Už se těšíme na 18. prosince.
Karel Machyl