Seděli zme v patek Na Upadnici a vedlki odborny dišput o tym, jak to vlastně budě od prvního zaři s tym koronavirem. „No, znova se ukazalo, že silnym a velkim panem v tym politickim seskupeňu zvanym ANO a ve vladě vubec je Andrej Babiš,“ pravil naraz Antek, „Co tym mysliš?“ zeptal se Lojzek. „No enem to, že během puldňa změnil rozhodnuti ministra zdravotnictvi a vladniho poradniho sboru hygienikuv kdy, kaj a jak se budu od prvniho nosiť rušky. Ve štvrtek večer minister oznamil, že se budu nosiť v obchodach, školach, hospodach a v provozovnach služeb, rano to kritizoval Babiš s tym, že to budu museť ešče raz probrať, no a večer už v televizi pravili, že ve školach, obchodach a u holiča už to něplati. No nima to silny vudce?!“ vysvětlil mu to Antek.

Všechny díly Ofila najdete zde

„To ja, ale musim přiznať, že v tym připadku davam premierovi zapravdu, že je donutil ty něsmysly změniť, bo ty šachy s ruškami, co by musely děcka ve škole robiť, byly na zblbnuti aji pro dospěleho. A dovedeš se představiť, že bys tu Na Upadnici seděl u piva, měl na hubě rušku a před každem hltem ju musel sundať a hned po nim ju zas nasadiť? No, jak u blbych na dvorku, ni?! Ešče sem zvědavy, jak u Babiša pochoďa fan kluby fotbalu a hokeja. Ty se sjednotily a poslaly mu dopis z vyzvu, až se zruši ty limity pro navštěvu hokeja, fotbala a i inych sportovišť, bo jak v tej petici tvrďa, hrozi krach všeckich klubu, bo něbudu mět prachy ze vstupneho… Noale nechme to koňovi, bo ma větši hlavua nakonec aji panu premierovi,“ dodal ešče Lojzek a ja změnil temat dišputa.

Zistil sem totiž, že se Poldek furt diva na Jiřika a tak divně se uculuje. Za chvilu se teho všimnul aji on a tak se zeptal: „Co ti na mě něštymuje?“ A Poldek se rozvykladal: „Pamatujetě, že oto Jiřik měl tatu. Umřel kajsik před třiceti rokami a měl taki zajimavy pohřeb, bo na nim nikdo nic němluvil, enem hrala něznama smutečni hudba až se naraz truhla začala sunuť za tyn zavěs, tajak by do hroba… Šak zme se vtedy všeci divili…“ „No a ja vam vysvětlil, že něrad poslucham ty pohřebni dřisty ludi keři nikdy mojiho fotra něviděli a tvařa se jak im to je moc luto, že umřel, a přitym to maju u dupy! No a tak když s tym mama suhlasila, něchali zme mu enem zahrať, až se každy sam v sobě na ňho zaspomina! Ale čemu to tu včil po tych rokach vytahuješ?!“ reagoval Jiřik.

„Bo tyn tvuj tata se furt pohvizdoval. Jak chodil či seděl! Sice potichučki, ale furt se pohvizdoval. Přišlo mi to tak hlupe, že sem se musel smjať. No a včil, jak zme všeci zestarli, tuš se ja sam přistihnu, že se na zastavce či v obchodě ve frontě u pokladně, pohvizduju. Dokoňca jak trunim na hajzlu a čitam při tym noviny, gvižďu! A tak se včil rozhližam po luďach, esli tež hvizdaju. A je zajimave, že každy starši chlop gviždě! Ale baby ni!! Něvim čemu, ale baby se fakt něpohvizduju! A jak se včil divam na Jiřika, tak se gviždě jak tyn jehoi foter aji u teho pivka!“ pravil Poldek a chlapi pokyvovali hlavu, jako že je to fakt. A čekali, co Jiřik na to.

Tyn přestal pohvizdovať, dopil pivo a začal: „Baby něpiskaju temu, bo furt melu pyskami při drbach. A ja včil piskam temu, bo sem se nědavno dival v televizi na Vysila studio A z šedesatych rokuv, či na Album Supraphona ze stejne doby. Zpivaly tam všecki moje idoly z mojiho mladi. Od Matušky přes Gotta až po Kubišovu a všeci pěli tehdejši superhity. Třeba Taki Chladil ze Simonovu… To už dneska neuslyšiš. Enem občas. A tuš se ich hvizdam. A mi kolik razy se staně, že se rano zbudim s jakusik pisničku v lebeni a cele dopoledne mi potym trva, než ju vyměnim za inu. A tak to idě dokola. Už to ani něvnimam,“ vysvětlil Jiřik.

Chtěl sem se pochlubiť, že aji ja ty hudebni pořady v telce viděl, ale Erďa už mě ku slovu něpustil: „To poslal chlop z hospody tej svoji na mobil esemesku: ,Zlato, dávám si poslední pivo a za dvacet minut jsem doma. Pokud nebudu, přečti si zprávu znova.’ Fajne, ni?!“ Doma sem Ruži. povykladal, o čim šel Na Upadnici dišput. Ta se enem ušklibla: „Však už sem tě chtěla paru razy šastnuť mokru hadru přes tyn tvuj gvizdajici pysk, jak mi to leze na nervy!“ Zustal sem jak opařeny! „Ja že gvižďu?“ něchapal sem.

„Ja, a cely den! Či to něvnimaš?! A jak se napereš, tak se pohvizduješ aji ze spani!“ pravila mi na to a zmizla v izbě. Čuměl sem enem tak do blba, a naraz sem se nachytal: potichučki sem se pohvizdoval titulni pisničku z filmu Trhák, kera začina slovami „Jen a já a vy, to je bláhové…“ Dal sem se facku a mazal za Ružu do inzby, než mi usně…

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil
…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz