Jak něpropadnuť panice aneb Zeženu ešče bunker?

Abysem se hned na začatku dnešnich dřistuv přiznal, bojim se, že se z teho noveho koronavirusa asi zblaznim! Ze všeckich stran se na nas, hlavně nejvice ohroženu skupinu emerytuv po sedumdesatce, hrnu jobovki, jak zme su je ohroženi na životě a co všecko mame či němame robiť abychom tyn covid-19 přežili, a potym vas paru morbiduv ubezpeči, že až robitě co chcetě, stejnak vas tyn virus zabije…

Všechny díly Ofila najdete zde

Napřiklad nam doporučuju, až sedime doma a chodime enem do ochoda se nakupiť a ešče v době nam vyhrazene. Přiznam se, že sem se oto vypravil do lidla.

Otviraju tam v sedum, a když sem se tam přištrachal, samo že sem se cestu vyhybal všeckim pejskařum aji když měli rušky na pyskach, bylo za deset minut sedum ale před dveřami do obchoda už stal hluček, taki mozkovy trust, jak im řikam, tych nejchytřejšich duchodcuv z našeho a okolnich barakuv. A mudrovali, jak je tyn Babiš vychcany lump, bo robi všecki ty zakazy enem temu aby na nich ty jeho podniky vydělaly.

Že dycki zakaže cosik, co už davno ve světě zakazali, a vubec že se mu něda v ničim věřiť. A pučili se ku sobě jak tučňaci v krute zimě a srali na jakesik dva metry odstupu. Polovica ich měla rušky kolem krku, bo buď kuřili či temu, že pry se im pod nimi rosa bryle, tuš co…

Musim přiznať, že mi bylo fakt luto dvuch synkuv, keři chtěli isť do obchoda se kupiť cosik na jidlo, bo idu do roboty, ale ochrtanka ich tam nepustila, bo by mohli nakaziť nas emerytuv, keři z nařizeni vlády mame v ochodach vyhrazenu dobu nakupa od 8 do 10 hodin. Rychle sem se kupil mliko, chleba, paru rohliku a mandarinek, listkove těsto na štrudel a mazal dom, až od tych mudrych dědkuv a babek něchytim tyn virus.

Doma mi moja Ruža připomnila, že šef českeho krizoveho štaba Prymula doporučuje, abysme po navratu z obchoda všecko pořadně vydezinfikovali. „Tuš to se mam, Ruženko, v dezinfekci cely aji s oblečenim a tašku z nakupem vykupať? Dyť teho gela mame tak dvě decki…“ zeptal sem se bezelstně.

A to sem neměl, bo Ruža enem tak zasyčela a zmizla v izbě ze slovami, že se z isto nakaženym něbudě stykať. Tuš sem vyložil nakup, umyl ruki mydlem a tym gelem, a bo Ruža byla v nědohlednu, odevřel sem se pivo a sednul ku televizi. Ovšem, předtym sem se ešče vydezinfikoval zevnitřka dvuma panačkama slivovice, bo co kdyby…?

A z bedny se to na mě začalo valiť: Mame už přes tisic nakaženych, pět už s covidem umřelo, na jižni Moravě našli policajti par i přes zakaz odevřenych hospod, v Maďarsku převzala někere vyznamne podniky armada, Orban rozpustil ich parlament, v USA přiznal jeden senator, že tam lidi umirali na covid-19 už opřed tym, než to začalo v Čině, „Nakažené koronavirem počítáme špatně, je to účelová prezentace,“ varuje jakasik primařka Adámková, a do teho všeckeho moderatorka s rušku na hubě připomina slova našeho „mudreho pana prezidenta“, že němame panikařit ale ani situacu něpodceňovať…

Zvednul sem se, vypnul bednu a šel hledať letni izdni řad Českých drah, včil pry maju podle něho vlaki jezdiť, a hledal spoje na Opavu.

A tež jizdni řad autobusuv MHD, bo pry kerysik spoj jezdi až do Darkoviček. A čemu? Pry tam su na prodej za jednu korunu prazdne bunkry z opevněni proti Hitlerovi. Tak se asi jeden kupim a nastěhuju se do ňho s celu rodinu. To by v tym byl čert, abysme před tym zasranym covidem něutikli, ni??

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz