Řadový městský dům poblíž jablunkovského náměstí je hodnotný zejména architektonicky – dochovalo se zde renesanční jádro a starobylé klenby, i když původní podloubí je už bohužel zazděno. V zadní části budovy měl od roku 1873 sídlo okresní soud (Bezirksgericht) a od roku 1911 zde bylo též vězení, obojí až do doby, než byly instituce přestěhovány do nové budovy.

Zajímavý je dům i proto, že se k němu vážou osudy dvou šlechtičen, které v něm údajně žily a s jejichž jmény jsou spojovány legendy o Černé kněžně, jež se objevují v různých výčtech legend a pověstí z Těšínska.

Tou první, která v domě pobývala ve druhé polovině 16. století, byla kněžna Kateřina Sidonie, druhá manželka těšínského knížete Václava III. Adama (vládl v letech 1545–1579). Jablunkov tehdy náležel Komoře Těšínské. Roku 1569 postoupil kníže Václav III. Adam Kateřině Sidonii „zboží jablunkovské“ a ona mu za to darovala celé své věno ve zlatě, stříbře a klenotech. Proslula jako chovatelka koní a pro své výborné jezdecké i lovecké schopnosti byla srovnávána s bájnými amazonkami. Podle legendy byl dům za jejího života spojen s nedalekým kostelem podzemní chodbou, kterou prý Kateřina Sidonie chodívala na bohoslužby. Říkalo se jí Černá kněžna jednak pro tajuplnost, kterou byla obestřena, ale též pro černý šat, který už údajně po smrti svého manžela neodložila. Historicky je nicméně doloženo, že ve vdovském stavu setrvala pouhých sedm let, než se provdala za trenčianského župana.

Tou druhou, která v domě žila v polovině 17. století, byla poslední těšínská Piastovna Alžběta Lukrécie, dcera knížete Adama Václava a Alžběty Kurlandské. Vládla na Těšínsku jako regentka a během její vlády bylo Těšínsko několikrát zplundrováno vojsky v průběhu třicetileté války, což vedlo k hospodářskému úpadku knížectví. V Jablunkově našla azyl v roce 1642, když Těšín obléhala švédská vojska. Získala si zde autoritu mimo jiné tím, že potvrdila jablunkovským řemeslníkům podobné svobody, jaké měli těšínští. Zemřela roku 1653. Také ona bývá ztotožňována s postavou Černé kněžny ze slezských lidových pověstí.

Součástí projektu je zpracování a odvoz desítek tun odpadů, o které se postará firma Smolo. „Naše společnosti se postarají o odvoz a zpracování veškerých odpadů, které zde vzniknou. Jedná se především o směsný stavební odpad, stavební sutě a izolační materiály,“ uvedla Ing. Eva Konečná, Ph.D. Připomněla, že specializovaná odpadová skupina v minulosti spolupracovala například při rekonstrukci Kotulovy dřevěnky nebo bývalých tiskáren a papíren v historickém jádru Českého Těšína. Poslední zmíněná zakázka získala aktuálně cenu Ministerstva průmyslu a obchodu.

Dorota Havlíková