Masku pro účely hodoňovického masopustního průvodu šila místní švadlena Libuše Kaňoková a již osmým rokem do ní obléká svého manžela, který svůj převlek ohodnotil takto: „V masce medvěda je opravdu horko, očnice jsou menší, takže mě omezují ve vidění, občerstvit se nějakou „ohnivou“ vodou je rovněž složitý proces…

Ale sranda musí být, s medvědářem si účast v masopustním průvodu užíváme. A vytancuji se s místními hospodyněmi u stavení, které nás hostí! Kdy se mi toto jindy podaří?“ Medvědář skutečně vede medvěda na ocelovém řetěze a občas ho trestá naoko pro neposlušnost, zvláště když je příliš dotěrný a rozverný k mladým přihlížejícím dívkám.

Hodoňovický masopustní průvod má i svého maskota, bez něj by to nešlo. Je oblečen do pytloviny, kolem pasu má na provaze navázána víčka plechovek, která s dováděním a neustálým pohybem maskota pořádně řinčí. Vlasy – to je prošedivělá paruka, obličej zmalovaný a v ruce drží metlu vyrobenou z travin, kterou neustále máchá a mnohdy i popohání masky (a nejen ty), které se patřičně neveselí. Masku si pro tyto účely sama vyráběla místní občanka Ludmila Korousová, úplně se s touto postavou sžila, může se v tomto převleku uvolnit a dělat jakékoliv vylomeniny. Masopustní průvod je doprovázen dechovou hudbou Huťařka, která hraje na lidovou notu, v pauzách vyhrává harmonikář, protože nikdy nemůže být ticho a masky se musí hýbat, když se veze na žebřiňáku právě zesnulá basa, letos jménem Apolena.

Ta je nakonec před místním Hostincem U Čendy v parodovaném smutečním obřadu ve vší počestnosti pochována. Všichni zúčastnění si tohoto masopustního veselí patřičně užívají. Vše probíhá v režii místního Čendaspolku za podpory hodoňovického fojta – hostinského od Čendy, pod záštitou Obce Baška.

Dajana Zápalková