Můžeme si taky společně zkusit vymyslet jakýsi prekoncept podle našich zkušeností a pocitů. Ten pak udržuje děti v napětí a očekávání, jak se bude vyvíjet samotný příběh.

U knihy Nerozluční přátelé jsme se s dětmi nejprve zamýšleli nad samotným názvem, co to znamená být “nerozlučným přítelem” mít “nerozlučného přítele. Následně jsme už odhalili obálku knihy a podrobně jsme zkoumali její obrázek. Uvažovali jsme nad zvířecími hrdiny, kde který bydlí a proč.

Zdroj: Nerozluční přátele. nakladatelství HOST, autoři Przemyslaw Wechterowicz a Emilia DziubakovaPříběh začíná narozením malého králíčka a sovy. To nás samozřejmě vedlo k tomu, prohlédnout si podrobněji tato zvířata v encyklopediích, povídat si o tom, jak se rodí a jak žijí. Propojili jsme tak knihu beletristickou s naučnou, abychom se o zvířatech dozvěděli více. Je fajn si nejprve shrnout to, co už víme, co jsme někde četli nebo slyšeli a až poté si informace doplnit z knihy nebo jiného zdroje.

Čtení dále zastavujeme a prokládáme otázkami. Necháme děti odhadovat a předvídat, co se bude dít dál. Necháme děti “vyčíst” co nejvíce informací z ilustrací - aktivita výborná pro nečtenáře.

Zamyslíme se, proč se naši hrdinové v knize nemohli potkat. Zjistíme, že někteří živočichové ve dne spí a v noci loví, že sova je více noční tvor a zajíc naopak hopká přes den a v noci odpočívá.

Je fajn, když se dá čtení doplnit o nějakou výtvarnou aktivitu, případně jiné tvoření. Samotný prožitek čtení to více umocní a zůstane nám pěkná památka.

Na úplný závěr nás v knihovně napadla moc pěkná aktivita - hra na stínové divadlo. Stačilo obyčejné prostěradlo a stolní lampička. Rodiče pak poznávali děti podle stínů. Mohli jsme celý příběh zahrát jako stínové divadlo, můžeme pokračovat v posteli večer před usnutím a zahrát si stínové divadlo na stěně dětského pokoje.

Autorka návodu Marika Zadembská