Kliknutím zvětšíteSe zatajeným dechem procházím tkalcovským muzeem. Vidíte tu snovárnu (osnova se navíjí na válce a ty se potom převezou na tkalcovský stav, fotila jsem i detail), dřevěné stojany s cívkami s vláknem sloužící k přípravě na návin na osnovní val a tkalcovské stavy s válci, na které se navíjí tkanina, nebo třeba děrné štítky pro fyzické programování tkacího stavu – je to dvě stě let stará technologie, jednoduchá, ale velmi náročná na údržbu. Stačí, aby se snímací jehla zadrhla, a už chybí smyčka a vy můžete vyhodit půldenní práci.
Hala působí, že se tu každou chvíli může někdo objevit. Zdráhám se vytáhnout stativ a fotím jen z ruky. Nakonec ale stativ přece jen rozložím a pár fotek pořídím. Doma s nimi nejsem moc spokojená, a tak se sem po letech vydávám znova.
Strojů je tu už o něco méně. Některé z nich se podařilo zachránit pro muzejní účely. Jiné možná skončily v soukromých sbírkách. Ty, které zbyly, jsou pro mě – fotografa pořád krásné, ale technicky beznadějně zničené.
Rozpad a zánik je všudypřítomný.
Kdysi funkční tovární hala se mění v kapradinovou džungli. Pouze z přítmí na opačném konci se nevynoří tygr, ale nějaký zaměstnanec, který na otevřeném dvorku v továrním vnitrobloku parkuje auto.
Chytnu rozložený stativ a mizím za mechem porostlou stěnou. Dvě tři minuty ticha a v zelené hale už je opět klid. Konečně si mohu dofotit i archiv, o kterém jsem při své první návštěvě nevěděla. A když už jsem tu, podívám se i na půdu.
Cestou zpátky se opět krčím pod oknem. Venku právě stojí dodávka a něco vykládají. Naštěstí to mají brzo hotové a já potichounku opouštím areál.
Toto místo je známé, určitě jste ho viděli na řadě fotografií kolegů urbexerů. Dnes už se sem ale nepodíváte. Hala plná tkacích strojů, které pomalu požírala vegetace, je vyklizená a čeká na nějaké smysluplné využití.
Urbex & Stories
2
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
