Kliknutím zvětšíte„V Lánech jsem se nejprve zastavila položit květiny na hrob a vzdát čest památce prezidenta Masaryka. Následně jsem se šla panu prezidentovi Zemanovi představit jako budoucí ministryně životního prostředí za KDU-ČSL,“ přiblížila Hubáčková.
Jak se vám změnil život po té, co vás KDU nominovalo do vlády?
Nutno říct, že hodně. Myslím si, že mě čekají ještě větší změny. V současné době ukončuji některé své aktivity, které tady mám, a to především u nás v obci a v Jihomoravském kraji. Připravuju se na témata, která mě čekají. Už jen příprava zabere hodně času.
Položil bych vám možná zdánlivě odlehčenou otázku, která přece jen souvisí se životním prostředí. Podaří se, aby za čtyři roky působení nové vlády u nás děti zažily Vánoce na sněhu?
Dávat si s přírodou závazky, co zvládneme? Do toho určitě nejdu. Myslet, že zvládneme proces přírodních jevů a postupů, když se sami nebudeme přizpůsobovat a sami neslevíme ze svého pohodlí, tak to je nemožné. Když už tolik let kazíme naši planetu, tak ji za čtyři roky nespravíme. Uděláme ale všechny kroky proto, aby se s tím něco začalo dělat.
Jaká je v tomto ohledu vaše vize, která určitě souvisí i s globálními problémy a svým způsobem budete navazovat i na právě skončený sumit ve Skotsku?
Rozhodně. Jakýsi strategický dokument, který je v Evropě už projednáván dlouho a byl i přijat. A Glasgow je i o tom. Tím strategickým dokumentem je Green deal. Je to i jakýsi návod, jak se máme jako lidi chovat, abychom tady mohli dál žít, aby planeta zůstala i našim budoucím generacím. Těch podmínek je docela dost a někdy jsou hodně těžké, proto také nebylo lehké je přijat. Proto také jednání v Glasgow nebylo lehké, bylo dlouhé a může se zdát, že přijaté kroky jsou malé. Ale i malými krůčky se musí jít k velkým cílům, obzvláště když domlouváte 197 zemí. Jestliže si velkém množství zemí si uvědomujeme, že klimatické změny jsou a víme to všichni, povodně, sucho, tornáda. Tak i malý krůček k tomu to napravit je významný.
Už nezpochybňujeme, že jsou to něčí výmysly, a že se s klimatickou změnou jen nestraší. Víme, že je a že potřeba ji napravit. A my ji musíme napravovat v mnoha oblastech. Jednou z těch nevýznamnějších, vědci říkají a je to nezpochybnitelné, že zásadním problémem je produkce skleníkových plynů. Touto cestou musíme jít. I Glasgow ukázalo, že sice můžeme něco vyjednávat, ale příroda pokračuje tak rychle v těch změnách, že musíme skutečně musíme začít něco dělat. Ani nám nic jiného nezbývá.
Co tedy udělám s produkcí uhlíku? Jak se zcela vážně postavíme k těžbě uhlí a k jeho spotřebě na výrobě elektrické energie, čím ho nahradíme? Jak tedy budeme pečovat o naši krajinu? Jak v ní budeme hospodařit, abychom do ní dostali zpátky nejen vodu, ale i půdu. Při těch přívalových deštích, my tady na Hodonínsku, část ornice máme kde? Asi v řece Moravě…
Jedním s důležitých prosazených kroků v Glasgow je zastavení odlesňování. A jedním s bodů koaliční smlouvy je i podpora vyhlášení Moravské Amazonie co by národní parku. Jaké v této záležitosti budou vaše kroky?
Je to pro mě docela výzva, protože toto území znám a vím, k čemu všemu slouží. Není jenom krásné a významné z hlediska přírody, lužního lesa ale je to i povodňové území. Je také hodně navštěvované pro svou atraktivitu občany. Je potřeba se zabývat tím, jaká míra ochrany tam má být, jaký způsob hospodaření. Je potřeba najít způsob ochrany, který vyjde i z přání starostů. Někdy se říká, že to tam nechtějí obyvatelé, což ale není pravda. Oni si chtějí svoje území ochránit, váží si ho. Teď jde o to, do jaké míry se tam bude samospráva podílet na vedení plánu péče, hospodaření a jaký vliv bude mít na způsob užívání celého území. Jsem připravená tuto debatu dál vést.
Myslíte si, že se za nejbližší čtyři roky podaří alespoň samotné vyhlášení tohoto národního parku? Sice je těžké si dávat tvrdé termíny, ale kromě debat není v rukou nic…
Nechci úplně předbíhat a dávat si pevný termín. Je ale pravdou, že debata o vyhlašování se tam vede už hodně dlouho. Určitě více než deset let, možná i patnáct roků. Takže je spousta věcí vyříkaných, spousta už i souzní. Je potřeba pracovat na znění toho aktu vyhlášení a přitom tvořit, jak zapracovat podmínky samospráv. Pro mě zůstane prioritní, jak chtějí občané v území žít a jak jim vysvětlit, co je z pohledu chráněného území dobré, lepší a jak zapojit samosprávy. Důležitá je komunikace s nimi. Komunikace je pro mě důležitá nejen v oblasti životního prostředí, ale i v jiných oborech, například v odpadovém hospodářství. Zavádění nových principů. Přece obce jsou nejblíž občanovi. Ten nejdřív nadává starostovi a ten ty problémy taky zná.
Kdo je Anna Hubáčková:
Narodila se 6. září 1957. Celý život s rodinou žije v Ratíškovicích, nejlidnatější vesnici Jihomoravského kraje. Mezi lety 2014 a 2018 tady byla starostkou a doposud je radní.
Od roku 2016 je senátorkou za Hodonínsko a od roku 2020 i krajskou zastupitelkou.
Ve čtvrtek se jako kandidátka na post ministryně životního prostředí v Lánech setkala s prezidentem Milošem Zemanem.
Vystudovala na Vysokém učení technickém v Brně, fakultu stavební, obor vodní hospodářství a vodní stavby. Poté si rozšířila vzdělání na Masarykově univerzitě v Brně, právnické fakultě se zaměřením místní správu.
Před vstupem do politiky pracovala jako vedoucí odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje a před zrušením okresních úřadů byla vedoucí referátu životního prostředí.
Myslíte, že by se tak mohl změnit i odpadový zákon?
Musíme do budoucna více řešit cirkulární ekonomiku. Ještě víc. Jak ji zavést, aby bylo co nejméně odpadu a aby se odpad dostal do oběhu jako nějaký zdroj, surovina. Naše odpadová legislativa zatím cirkulární hospodářství naznačuje, ale musíme ho tam víc dopracovat.
Připadalo mi, že řada radnic má celkem problém s tím zvolit nový poplatek za nakládání a svoz odpadu…
Už při projednávání odpadového zákona spousta samospráv s tím měla problémy, vyjadřovala nesouhlasy. Ty zazněly například i v Senátu. Nakonec byl zákon přijat přes všechny výhrady a připomínky, které jsem měla při projednávání i já. Pravděpodobně je teď vhodné s tím rok nějak žít a sbírat podněty, co je dobře a co špatně. Pak se skutečně k odpadové legislativě vrátit.
Když se vrátím k řece Moravě, narazíme na problematiku těžby štěrkopísku a ochrany vody. A v koaliční smlouvě je i bod, který se právě týká ochrany vody, a to její budoucí ochrany ústavou. Jak v tom chcete pokračovat, aby se to podařilo?
Dobře jste řekl pokračovat. Za ochranu vody fyzicky i legislativně bojuji hodně dlouho. V legislativě se mi podařilo loni prosadit do novely vodního zákona, že voda je nenahraditelnou složkou životního prostředí. Tudíž zvýraznit její veřejný zájem. Nicméně to považuji za první krok. Pro druhý jsem připravila podklady pro to, jak chránit vodu v ústavě. Dostalo se to sice daleko, ale bohužel ještě ne jako bod k projednání poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že mě v tomto čeká návrat do legislativního procesu.
Některým lidem z laické veřejnosti připadá, jako by se v otázce vody přetahovala ministerstva zemědělství a životního prostředí. Myslím tím obavy lidí z přehrad…
Ten mýtus musím trochu vyvrátit. Plány, které schvalovalo ministerstvo zemědělství, nemluvily o přehradách, mluvily o lokalitách, které je potřeba chránit pro zadržení vody v krajině. Teď nás klima vyučuje. Pokud vůbec bude sníh, tak je dobře vodu z odtávajícího sněhu někde zadržet a pak si jí v průběhu jara a léta nadlepšovat ekologické průtoky. Nikoliv stavět betonové nádrže pro rekreaci. Lokalit, kde se to dá udělat, je málo. Není to o tom, že je teď budeme stavět.
Stojím si zatím, být připraven a čeká nás tady práce až do roku 2050. Být připraven, že jednou, pokud chceme v dané lokalitě zůstat, tak budeme muset vodu nějak zadržet. Už jinak začínáme hospodařit s dešťovou vodou. Může se stát, že vytipovanou lokalitu vůbec nevyužijeme. Ale byla by škoda, kdyby někdo v takové lokalitě třeba zřídil skládku nebo benzinovou čerpací stanici. Je to o tom, ji nyní nechat volnou, nezastavěnou, pro případnou potřebu toho území, když bude mít nedostatek vody. Můžeme tomu říkat poldr, suchá nádrž a může to být nádrž, která může být i tři roky suchá, protože nebude sníh. Pak najednou bude sněhu hodně, a my si alespoň část vody zadrží.
V našem kraji těch nádrží velkých je málo. Jsou tady navržené lokality, ale poměrně malé a mají význam hodně regionální. Velká nádrž jako je třeba Brněnská přehrada, takový návrh na našem není vůbec není.
Takže se nedají očekávat další Nové mlýny…
Ne, ne. Jestli jste si všiml, tak ve volebním programu máme, že pokud bude nutné stavět vodárenskou nádrž, tak skutečně jenom vodárenskou, takže jen s cílem zásobit pitnou vodou.
Nedaleko od řeky Moravy má vést v našem kraji D55. Jak vidíte její budoucnost? Podle současných plánu to nevypadá, že by se průchod dálnice Bzeneckou Doubravou vyřešil v nejbližších čtyř letech…
D55 je letitý problém, řeší se postupně. Největším problémem stále zůstává průchod Doubravou. Stavba je zaevidovaná v zásadách územního rozvoje Jihomoravského kraje a je zanesená do územních plánů. Má za sebou projednání, které také nebylo jednoduché, kdy se řešily asi čtyři varianty trasy. Všechny varianty měly negativní dopady na životní prostředí, které by něco poškodily. Nakonec byla vybrána jedna trasa. Doprava však narůstá a zatížení obcí je velké. Navíc nás tlačí nyní to, že D55 od Zlínského kraje je skoro hotová a dovede nám dopravu k nám. My musíme pokračovat dál.
Posuzování vlivů na životní prostředí má stavba za sebou a nyní se budou řešit kompenzační opatření a parametry. Jestli už začínáme stavbu na našem území, tak je potřeba okamžitě se zabývat tím, co všechno musíme udělat, abychom nahradili to, co budeme likvidovat. To znamená les. Jak tedy zařídit náhradní plochy pro chráněné ptáky a co proto udělat. Musíme to řešit co nejdřív, abychom neřešili důsledky, ale abychom jim předešli. Na jaře bychom měli jednat a připravovat s ředitelstvím dálnic návrhy, které pramení z plánů péče o celé území Doubravy. Pro následné provedení pak musejí sehnat peníze. Jako senátorka jsem se tady koordinaci hodně věnovala, a bude to potřeba někomu předat. Musím na tom zapracovat. Je to součást revize toho, které věci musím tady dodělat a předat, aby nezůstaly viset.
Ale mandát senátorky zatím budete vykonávat dál?
Ano, do voleb. Ty budou v našem senátním okrsku příští rok pravděpodobně začátkem října. Souběh tak bude zhruba devět měsíců, ze zákona tady tak nebudou moci být vyhlášené doplňovací volby. Jde totiž o kratší než roční dobu. Naše území by tak zůstalo bez senátorky. Určitě na to má každý trošku jiný názor. Musím říct, že rozdělaných aktivit tady mám víc. Chtěla by je dokončit a chtěla bych být pro starosty ten, kdo je jakýsi koordinátor pro jejich požadavky a zkušenosti do zákonodárných sborů.
Jak jste zmiňovala další aktivity, a to v obecní radě či krajském zastupitelstvu, kde jste navíc i předsedkyní jedné z komisí. Ani tady nezůstanete?
Ne, nejde to. Z časových důvodů těch deset měsíců souběhu se Senátem stačí. Chtěla bych se plně věnovat ministerské práci. Je to nezbytně nutné. Povinností, které je zapotřebí začít plnit je hodně.
Nejde jen o ministryni životního prostředí, ale i to, že budete členkou vlády, kde budete muset řešit i vládní opatření týkající se nyní třeba covidu…
Určitě. Možná kdyby moje angažmá byl zastupitel Středočeského kraje… Ale jen přejíždění z jižní Moravy… Prostě to vyhodnocuju, že to nejde.
Z toho mi vyplývá, že neplánujete ani obhajobu mandátu senátorky. Je to tak?
Neplánuju. Situace nějak nastala a já to neumím skloubit. Umím si nastavit taková pravidla sama pro sebe, abych zvládla budoucích devět či deset měsíců souběhu. Neumím si ale představit pracovat s tím celé čtyři roky.
Vrátím se na ministerstvo životního prostředí, i když jde v prvé řadě hlavě o otázku průmyslu, kterou je energetický mix. Navíc když se podíváme jen kousek za hranice našeho kraje, tak vidíme právě jadernou elektrárnu. S její další modernizací to jde tak pomalu, že to vypadá, že se přešlapuje na místě. Mělo by se to vyřešit nejbližších letech?
Ano. Bude velmi těžké nahradit to, u čeho dáváme signál, že chceme uzavírat použití uhlí v naší energetice a teplárenství. To je jedno rozhodnutí. Je také potřeba vědět, co pak. Jak vidíme, plyn to úplně být nemůže. Nemáme ho tak, abychom tento výpadek nahradili. A být závislý na někom, kdo by nás mohl svým způsobem vydírat finančně, taky není dobře. Cesta obnovitelných zdrojů je sice správný směrem, ale nenahradí potřebná procenta u zdrojů energie. Jestli bychom v tuto chvíli uvažovali zastavit i jádro, tak už vůbec nemáme šanci zabezpečit spotřebu.
Kloním se k tomu, že po dobu, která bude určitě delší než volební období a možná i delší než do roku 2030, je jádro u nás nutné. Je potřeba si být vědom, že naše republika bude muset nějak zajistit likvidaci jaderného paliva a případně i jeho možné využití. Bude nás to něco stát. V současné době je ale jádro nenahraditelné. Není to o tom, že bych podporovala výstavbu nových jaderných elektráren. Vůbec ne. Je to o tom, jak udělat bezpečnější jadernou elektrárnu Dukovany, aby nám po nějakou dobu vydržela a udržela zásobovat naše hospodářství a vůbec život.
Potřebujeme energii, teplo, výrobu. Chceme se sice vrhnout na elektromobily, ty jsou sice čistější než auta, která jezdí na fosilní paliva, ale stejně potřebují zdroj, tedy elektrickou energii.
Do čeho se chcete jako ministryně pustit nejdříve?
Těch výzev je kvůli Green dealu tolik a spěchají. Musíme se podívat na podmínky a jak je zapracovat a jak je začít komunikovat s lidmi a jinými ministerstvy. To je základní vize. Když se Green deal rozklíčuje, tak je v tom všechno, od odpadů, přes zemědělce, zdravé potraviny, čistou energii, změnu péče o krajinu či zmenšení půdních bloků. Navíc se stalo ale mnoho důležitých věcí, na které je potřeba reagovat okamžitě, jako jsou mediální kauzy, důl Turow či znečištění Bečvy. Mým osobním cílem je rozjet proces ústavní ochrany vody.
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
