Třicetiletý Vengřinek má na kontě 21 startů za ostravský Baník. Nastupoval i v základní sestavě, více mu však nedovolilo zdraví. Pak působil taky v Třinci, Hlučíně nebo Frýdku-Místku, teď si vyzkouší krajský přebor za ambiciózní Řepiště.

Co vás do Řepiště přivedlo?

Dlouholetý zájem pana Bugáně, se kterým jsme byli v kontaktu už od té doby, co jsem skončil v Hlučíně. Tehdy jsem ještě chtěl hrát třetí ligu, a tak jsem šel do Frýdku-Místku. Teď jsem byl domluvený v Hlubině, ale nakonec jsem si to rozmyslel a přišel jsem do Řepiště. Mou poslední ambicí totiž je, že bych chtěl někde postoupit. Navíc je tady řada hráčů, se kterými jsem chodil do školy nebo jsem je potkal v Baníku.

A taky hrající trenér Pavel Zavadil. Lákala vás spolupráce s ním?

Měl jsem to štěstí, že jsem proti němu mohl hrát už v lize. Teď jsme se poznali i na trenérské licenci. Tréninky pod jeho vedením mají kvalitu. Je vidět, že má zkušenosti, které nám předává.

Řepiště je první, věříte, že na jaře postup do divize vybojujete?

Tým na to určitě máme.

Naposledy jste působil ve Frýdku-Místku, s tím jste se ale nerozešel v dobrém. Co se stalo?

Celou kariéru bojuju se zdravotními problémy. Loni jsem na začátku jara dostal covid a neštovice, pak jsem si natáhl vazy v koleni. V červenci jsem navíc musel na operaci slepého střeva. Pan Mamula mi řekl, že nejdůležitější je zdraví a že na mě ve Frýdku-Místku počkají, pak mi ale od trenéra Pištěka přišla jednou v 11 večer zpráva, že mám zákaz vstupu do kabiny.

To se stalo kdy?

Před prvním letošním domácím zápasem jsem byl v šatně, s trenérem jsme se drželi za ramena, hecovali jsme se. Zápas skončil remízou a v neděli mi přišla zpráva. Že už ve Frýdku-Místku nemám co dělat a že nesmím do šatny. Pak mi zakázal i tréninky a řekl mi, ať se připravuji individuálně.

Vedení klubu s vámi nekomunikovalo?

Pan Mamula mi nebral telefony, nikdo se se mnou nebavil. Ukončil jsem proto smlouvu, i když jsem nemusel. Po podzimu mi pak volali, že mě chtějí zpátky, ale to pominulo. Jednou mi trenér řekl, že mě nechce Mamula, ten mi zase sdělil, že mě nechce kouč Pištěk. Bylo to zajímavé.

Jak jste se s klubem rozešel?

Nedostal jsem peníze. Pohrozil jsem soudem, tak jsem dostal aspoň jednu výplatu.

Tušíte, proč k vám trenér zaujal takový postoj?

Řekl mi, že jsem rozvrátil kabinu. Já jsem ji přitom držel pohromadě, tým stál za mnou. Když jsem byl zraněný, měl jsem od trenéra důvěru a sledoval jsem zápasy z tribuny. Pak jsem říkal své postřehy, fungoval jsem jako trenérova prodloužená ruka. On ale asi nechtěl spolupracovat se zkušenějšími hráči. Každý mi říká něco jiného, něco ale bylo špatně. Spíš jsem nepochopil, proč mi to nemohl říct z očí do očí. Já jsem věděl, že kdybychom se potkali, tak by neměl žádné argumenty. Celé se to vyhrotilo zbytečně.

Do světa velkého fotbalu jste nakoukl v Baníku, za který jste si zahrál i ligu. Jak na to období vzpomínáte?

Jako pro odchovance pro mě byla srdeční záležitost, že jsem si mohl zahrát na vyprodaných Bazalech. Nebýt zdravotních problémů, mohl jsem toho dokázat víc, ale hrál jsem ligu, byl jsem v základu, to mi nikdo nevezme. Fotbal mám stále moc rád, kromě toho, že budu na jaře hrát za Řepiště, tak trénuju tým Hlubiny U15.