Kormidlo od něj převzal František Straka. „Bohužel nám zápas s Jihlavou ukázal, že bude lepší, když se rozejdeme. Musím ale říct, že Karel Kula je jeden z nejpoctivějších lidí, které znám. Nebudeme na sebe mít špatné vzpomínky. Výborně se mi spolupracovalo také s Tomášem Jakusem,“ řekl Habanec v rozhovoru pro Deník.

Na Jihlavu jste se poctivě připravovali. Co se potom s týmem stalo?

Čekali jsme, že odehrajeme zápas s Vlašimí, jenže ten se odložil. Pak jsme měli Jihlavu a před duelem jsme absolvovali klasický cyklus. Potřebovali jsme na soupeře vyvinout tlak, dostat se ke standardním situacím, ale po dvou třech přihrávkách dozadu místo dopředu jsme jim v podstatě řekli, ať nás jdou atakovat. Pak tam od nás byl vidět strach a to nás potrestalo. První poločas byl děsivý, nezlepšilo se to ani ve druhé půli, a po zápase jsme se s Karlem Kulou dohodli na ukončení spolupráce

Už nebylo jiné řešení?

Potřebovali jsme výsledek, ale ten bohužel nepřišel. Místo minimálně čtyř bodů ze dvou kol jsme byli stále na nule. Měli jsme porazit Líšeň a neprohrát ve Varnsdorfu, do toho pak zápas s Jihlavou s ostudným výkonem. Potom došlo k této variantě, život to tak zkrátka přináší. Přišla tady řada kvalitních hráčů, ale chyběl tomu výsledek. Kdo bude říkat, že to bylo o fyzičce nebo špatných vztazích v kabině, tak bude lhát a já to budu tvrdě komentovat, protože nic takového se nestalo.

Místo vás se Třince ujal František Straka. Překvapilo vás to?

Ten impuls byl potřeba. Oslovili prý i Radima Kučeru, ale ten podle mě čeká jen na ligu. Straka byl k dispozici a myslím, že jeho příchod, to bude veleimpuls. Znám ho velmi dobře, na začátku mé kariéry jsem mu dělal asistenta v Teplicích, zažili jsme spolu i poháry. Má toho hodně za sebou.

Nemrzí vás, že jste v Třinci vydržel jen rok?

V našich krajích se nějaká koncepce a dlouhodobost nepěstují. Toto angažmá se ale nepovedlo. Závěr přípravy byl od nás velmi povedený, dvakrát jsme vedli i s Líšní, ale nakonec jsme prohráli. Pak se nám nepovedl Varnsdorf a mančaft i přes svou zkušenost znejistěl. Byl tam strach a chybělo nám sebevědomí.

Jak tedy budete na třinecké angažmá vzpomínat?

Ochutnal jsem místní kraj se vším všudy. Ať už to byl fotbal, krásná příroda nebo fajn lidi. V tom na to budu vzpomínat v dobrém. Mrzí mě ale, že jsem to nebyl já, kdo by klub dostal tam, kam patří. Žádnou zášť však necítím.

Jakým směrem se podle vás nyní bude situace v Třinci vyvíjet?

Doufám, že se třinecký fotbal co nejdřív posune. Kvalita tam je na první půlku tabulky, o tom jsem přesvědčený, i když mě se to nepovedlo. Potřebují ale výsledky. Snad se vytáhnou, budou mít klidnější zimu a na jaře se posunou výš.

Co s vámi bude dál?

Nejsem úplný mladíček, abych skočil po každé nabídce. Ale jsem velký realista a vím, že po ne úplně povedeném angažmá ve Zbrojovce a Třinci mi nebude řinčet telefon. Jsem nohama na zemi. Nejvíce mě bude zajímat vize klubu. Všichni totiž chtějí jakýmkoli způsobem dosáhnout jen na výsledek, já jsem ale zastáncem jiného stylu, útočné hry se šancemi, střelami a držením míče. Jenže to chce čas. Není to žádná výmluva, ale než půjdu do dalšího angažmá, tak chci znát vizi klubu. Budu tedy čekat na nabídku, mám však i řadu soukromých aktivit, na které jsem neměl moc času, a kterým se tak budu nyní věnovat.