V Třinci dříve bývalý reprezentační záložník, jenž řadu let působil v Baníku, hrával a nyní v klubu zastává klíčové funkce. „Tradice Třince je druholigová, tam patříme ke stabilním týmům. Zůstaňme nohama na zemi a dělejme to, na co máme. Snažme se vychovávat mladé,” řekl sedmapadesátiletý Kula v rozhovoru pro Deník.

Už několik let jste v čele Třince. Jak jste se na tuto pozici vlastně dostal?

Po vyhazovu z Karviné, kdy jsem po čtvrtém jarním kole skončil jako trenér, jsem neměl žádné angažmá. Koncem května se ozval Třinec, jestli bych o tuto pozici neměl zájem. Rozhodoval jsem se, jestli zůstat u trénování, nebo dělat generálního manažera. Nakonec jsem to vzal a od té doby tady funguji. Dvakrát jsem Třinec přebíral i jako trenér v situaci, kdy šlo do tuhého a povedlo se mi to zachránit. Ale tyto dvě funkce se nedají sloučit dlouhodobě. Jsem rád, že máme trenéry i sportovního manažera, a že každý máme své povinnosti a kompetence.

Třinec nemá ambice postoupit do Fortuna ligy. Chcete tak vychovávat mladé hráče a posílat je výš?

Chceme je vychovávat pro nejvyšší ligový level. A pokud se uplatní ještě dál, tak to je super. Jsme rádi, že už v žákovském věku můžeme dát mladé kluky do akademie FAČRu, kde mají možnost se kvalitněji rozvíjet. Taky jsme před šesti lety vstoupili do toho, že jsme jako jeden z mála druholigových klubů působili s juniorkou mezi juniorkami ligových týmů. To nám pomohlo, z toho vyrostli Cienciala, Samiec či brankář Mrózek.

Dokážete si jednou Třinec představit i v první lize? Je to vůbec reálné?

Těžko říct. Pokud chcete jít do ligy, tak musíte splňovat přísné podmínky. A mít stadion. Všechno se to pohybuje v řádech stovek milionů. Není to jednoduché. Stačí se ale podívat vedle do Polska, kde jsou špičkové stadiony, my jsme oproti nim chudí příbuzní. Naše stadiony by měly být kvalitnější a mělo by na nich být lepší zázemí pro fanoušky. Nemáme však žádné dotační programy, aby se to mohlo realizovat.

Dočká se někdy rekonstrukce i stadion v Třinci?

Stadion, na kterém hrajeme, potřebuje rekonstrukci a výstavbu. Projekt máme už čtyři roky hotový, ale nedosáhli jsme na žádný dotační titul. Žádný takového rázu ani nebyl vypsaný. I kdybychom chtěli, tak si na to nesáhneme a z vlastních zdrojů to financovat nejde, prostě na to nemáme.

V Třinci je jedničkou hokej, který má peníze i diváky. Je situace fotbalu o to složitější?

Neřekl bych, že je to náročnější, s hokejem máme velmi dobré vztahy. Hokeji fandíme, jsou na špičkové úrovni a my jsme za to rádi. Nezávidíme jim. Třinecký hokej, to je kulturní zážitek. Je to v pořádku a vůbec to nebereme tak, že jsme utlačovaní. V Třinci se sice hrál i prvoligový fotbal, ale sezony mezi elitou se dají spočítat na prstech jedné ruky.

Třinec je nyní sledovaný i díky Františku Strakovi. Jak moc váš klub pozvedl?

Přáli bychom si, aby fotbal byl s fanoušky, aby Franze viděli v akci. Bohužel, hned když přišel, tak se zavřelo. Franta tady udělal kupu práce, zachránil podzim a změnil i myšlení lidí okolo fotbalu. Všichni musíme držet spolu a táhnout za jeden provaz. Jsme tady jedna rodina. Když to člověk slyší od něj, od člověka, který má velké zkušenosti, tak je to motivační. Jsem rád, že tady takovou atmosféru přinesl a oživil myšlení nejen hráčů, ale i všech lidí okolo. Lidé to vycítili a zase nám drží palce. To je perfektní a věřím, že i na jaře budeme mít dobré výsledky.