Divizní nováček ho zastihl na dovolené. Pak už šlo vše poměrně rychle. „Řekli mi, že hledají nového trenéra. A mladého, že to mají osvědčené s Honzou Woznicou. Dali jsme si schůzku, řekli si, jak bychom to viděli. Na další schůzce s panem předsedou už vše bylo konkrétní, rozhodovali se snad mezi dvěma trenéry a nakonec vzali mě,“ popsal pro Deník sedmatřicetiletý kouč.

„Původně jsme se bavili o ambicích v krajském přeboru, asi po dvou dnech z toho byla divize. Znamená to pro mě ale velkou výzvu,“ dodal Zdeněk Skotnica, jehož tým se do nového ročníku čtvrté nejvyšší soutěže pustí v sobotu na hřišti Břidličné.

Fotbalisté Hlubiny (v červeném) při utkání s Vítkovicemi.
Rozhodly dva údery v závěru! Vítkovice vyhrály na Hlubině a v MOL Cupu postupují

Zamávalo to s vámi nějak, že jste prakticky přes noc z favorita přeboru převzal nováčka divize?

Těším se na tu práci. Jsou tam mladí a ambiciózní kluci, kteří na sobě chtějí pracovat. Kádr se mi zdá slušný, i když nás na jednom, dvou místech tlačí bota. Ale věřím, že ta jedenáctka, která bude vždy vybrána do daného utkání, bude hrát dobrý fotbal. Nebojím se, že bychom ztráceli. Ale samozřejmě změnily se tím cíle. Teď se budeme chtít v divizi stabilizovat, abychom se vyhnuli bojům o záchranu. Je to trochu ztížené tím, že je tam čtrnáct mužstev, nikoli šestnáct, bodů se rozděluje méně, ale o víc se musíme snažit. A získávat zkušenosti.

Které posty vás ještě trápí?

Měli jsme nějaké hráče na zkoušku, ty jsme ukončili. Podepsali jsme ale krajního obránce Kalfase, Knedlu, který s Vítkovicemi nastoupil ve středu zálohy, k tomu Chlopka z Vratimova. Jsem rád, že se nám povedlo přivést druhého brankáře k jedničce Otoupalíkovi. Hatoně musím vyzdvihnout, protože v poháru chytil dva góly. Na to, že má devatenáct let, tak budou hodně dobrá dvojice a nemusím se bát, jestli v bráně bude jeden nebo druhý. Naopak před pohárem jsme nestihli Zbyňka Palečka. A hledáme ještě jednoho středního záložníka.

Finále poháru moravskoslezského krajského fotbalového svazu: TJ Unie Hlubina - TJ Vendryně, 8. června 2022 v Řepištích.
Hlubina nadále sází na trenérské mládí, Woznicu střídá Skotnica. Co rozhodlo?

S kádrem jste se ale už seznámil…

Ano, pár týdnů na to bylo. Dva týdny jsme pracovali na kondiční stránce, teď druhý už je to hodně o hře. Pohár s Vítkovicemi jsme brali jako generálku. Času na seznámení moc nebylo, každopádně mi hodně pomohl Petr Petrov, který je manažer, asistent A-týmu a trenér béčka, takže to bylo fajn. Zároveň já se snažím pomoci klukům, dát tomu něco svého, protože jsem si prošel od druhé ligy níž všechny soutěže jako hráč. Trénování je samozřejmě něco jiného, ale naslouchám a musí to být kolektivní práce. Nedělám vše sám. Všichni se chceme zlepšovat.

Jste spokojený s přípravou?

V přátelácích máme výhru, remízu i prohru. První dva zápasy se mi líbily, ať hrál kdokoliv, silnější i slabší kluci. Vyhráli jsme nad Polankou (2:1) a nerozhodně hráli s Karvinou B (2:2). To nám ukázalo zrcadlo síly divize, i když i soupeři zkoušeli. Mrzí nečekaná prohra s Brušperkem. Půl hodiny jsme hráli dobře, ale inkasovali jsme poprvé, pak podruhé a nakonec z toho byla prohra 0:3. Možná to s krajským přeborem vypadá hrozivě, ale já z toho tragédii nedělám, protože hráli i mladí kluci, abych viděl všechny a udělal si obrázek, zda na divizi mají.

Finále poháru moravskoslezského krajského fotbalového svazu: TJ Unie Hlubina - TJ Vendryně, 8. června 2022 v Řepištích.
Dva postupy najednou! Hlubina jde do divize i kraje. Ožana: Historická sezona

Nakonec jste vypadli s Vítkovicemi z poháru.

Kluky musím pochválit, protože půlhodiny jsme Vítkovicím zle zatápěli. Ale samozřejmě to mrzí, mohli jsme vyhrát. Třetiligového soupeře nepotkáváte každý týden, a já klukům říkal, že bez bojovnosti to nepůjde. A přesně na to jsme naráželi prvních patnáct minut, kdy jsme prohrávali jeden souboj za druhým. Vítkovice byly důrazné, my souboje podstupovali, ale slabě. Důsledek toho byl i první gól. Ve druhé půli jsme byli úplně jiný tým, hrálo se převážně na polovině Vítkovic, které jen odkopávaly. Mačkali jsme je, vyrovnali jsme a narostla nám křídla. Začali jsme hrát otevřený fotbal, chtěli jsme za každou cenu vyhrát, bohužel v závěru po ztrátě jsme inkasovali.

Hlubina se netají úzkou spoluprací mezi prvním týmem a rezervou. Jak vám to vyhovuje?

To se mi hodně líbí, takhle to funguje málokde. V kádru je 22 lidí a jakmile někoho nepoužiji, tak jdou za béčko. A minutáž tím bude i pro náhradníky. Nikdo tak nestrádá, že za půl roku odehrál dva zápasy, což pro nikoho není dobré. Pro kluky, ani pro mě.

Trenér Hlubiny Jan Woznica.
Trenér Hlubiny Woznica o pohárech: Trnitá cesta, mám radost. Ocenil Vendryni

Bylo těžké opustit Raškovice po postupu?

Mrzelo mě to vůči klukům, protože se teď také budou sžívat s novou soutěží, kvalitou i soupeři. Nechtěl jsem je v tom nechat, říkal jsem, že ještě půl roku pomůžu, aby se tam zabydleli a hned nespadli. Také jsem slíbil vedení Raškovic, že když odejdu, seženu za sebe plnohodnotnou náhradu. To se mi podařilo Tomášem Hadravou z Třince, se kterým jsem studoval trenérskou licenci. Šikovný trenér, který by mohl navázat na mou tříletou práci.

Která byla úspěšná, co myslíte?

Věřím, že ano. Přebíral jsem tým na dvanáctém místě I.B třídy. Tým v katastrofálním stavu a báli se, aby nespadli do okresu. Vytáhli jsme se na desáté místo, každý půl rok přišli dva tři hráči, v covidu jsme byli dvakrát druzí a nakonec se to povedlo. Byť opět z druhého místa.

Kapitán Jan Krčmařík přebírá trofej pro vítěze krajského poháru Moravskoslezského krajského fotbalového svazu.
Krčmařík: Každá trofej je pro Hlubinu cenná. Teď už chybí jen poslední pohár

S jakými týmovými i individuálními ambicemi přicházíte na Hlubinu?

Pokud jde o mě, tak když se podívám na svého kamaráda Roberta Pištěka, který vede Frýdek-Místek a je o čtyři roky mladší, tak ten se ve Vítkovicích dostal od devatenáctky k áčku a za dva roky už byl v MSFL. Je to inspirace. Takhle se na to dívám i já, že se potřebuji zdokonalovat, zlepšovat sebe a tím i svůj tým. To chci. A také, aby to kluky i mě bavilo. Když mi to půjde tak, že si budu chtít udělat ještě vyšší licenci, tak se do toho pustím.

Opravdu?

Samozřejmě člověk má svou práci, která je na prvním místě, fotbal je koníček, ale v budoucnu by nebyl problém se tomu věnovat ještě víc. Prošel jsem hromadou klubů, byl jsem v zahraničí, takže by byla škoda to nedělat. Navíc když třináctiletý syn také hraje. A ty ambice Hlubiny…

Trenér Hlubiny Jan Woznica.
Trenér Hlubiny Woznica: Není to ideální sezona. Brabec? V šatně ještě nebyl

Povídejte…

Jak jsem řekl, v divizi se ustálit, stabilizovat, nemít záchranářské starosti. Myslím, že když budeme předvádět fotbal z druhého poločasu proti Vítkovicím i v divizi, nemusíme se bát. Chceme hrát líbivě pro lidi, vedení a vlastně i sebe. Sbírat body a pohybovat se v klidných vodách středu tabulky. Když se to povede, pak se uvidí, co bude dál.

Skoku během pár týdnů z I.B třídy do divize, navíc na lavici nováčka, se nebojíte?

Jistě, skok je to velký, tlak bude podstatně jiný než v Raškovicích, ale i tam na vás v každém utkání tlačili. Vím, že se může dvakrát, třikrát prohrát a bude se mluvit, že na to nemám. Na tlak jsem připravený, s tím počítám. Je proto výzva se s tím poprat. A ve výsledku je to pořád fotbal. Je jedno, zda jde o druhou ligu, nebo I.B třídu. Jen tréninky jsou jiné, nevedete 12 lidí ale dvaadvacet. Pak potřebujete i pomoc spolupracovníků. Ale těším se.