Ano. Byli to právě Češi, kteří legendárního Maradonu v červnu 2018 střídali u kormidla. "Znali ho i úředníci, co je fotbal vůbec nezajímal. Z toho bylo jasně vidět, že Maradona byl fenomén překračující hranice sportu. Prostě legenda," dodává v rozhovoru pro Deník.

Najít hodinky ve skříňce není jen tak. To mi vysvětlete.
Byla mi přidělena. Otevřel jsem ji a docela koukal. Šel jsem za kondičním trenérem, který u týmu zůstal, a chtěl je vrátit. On mi říká, ať si je nechám, že by to tak chtěl i Maradona.

Jak tomu rozumět?
Víte. Až posléze jsem se dozvěděl, že Diego byl tváří Hublotu, tedy švýcarského výrobce luxusních hodinek. V klubu prý chodil po chodbách a rozdával je hráčům i zaměstnancům. Jako kdyby jim nosil rohlíky. Já bohužel zdědil jen ty sportovní. (směje se)

Jaroslav Veselý s obrazem.Zdroj: archiv J. VeseléhoTakových historek se vykládá víc. Měl asi dobré srdce…
To si pište. Mám to z první ruky. Lidi si dokázal získat nejen svoji dobrotou, ale i otevřeností. Nebyl nafoukaný, neměl hvězdné manýry, i když to navenek tak mohlo vypadat. Při běžné komunikaci z něj všichni byli nadšení.

Milovali ho i hráči?
I oni o něm mluvili s nadšením. Podle všeho byl Maradona výborný motivátor. Kabinu si dokázal získat.

Co nějaká historka?
Jednou prý přišel do kabiny s doutníkem. Chodil od jednoho hráče k druhému a vyfukoval na ně dým. Prý aby se uvolnili. Měl rád pozitivní atmosféru. Když se prohrávalo, tak v poločase tančil na muziku z mobilu.

V trenéřině ale prý pokulhával.
Byl víc kouč než trenér. Na rovinu si můžeme říct, že odbornost nebyla úplně jeho šálek kávy. Ale jak už bylo řečeno, byl skvělý motivátor. Hráče si dokázal získat, otevíral jejich srdce.

SC Fujairah byl do jeho příchodu poměrně neznámý klub, že?
To je právě značka Maradona. Klub rázem dostal úplně jinou image. Na PR oddělení by mohli vyprávět. Museli ho kvůli němu výrazně posílit. Ve chvíli, kdy Diego nastoupil, vzrostla sledovanost na sociálních sítích o statisíce. Klub zpopularizoval. Každý věděl, kde trénuje Maradona.

Zaregistroval jste i vy, že nepracujete v běžném klubu?
Jasně. Šel jsem na úřad a když jsem řekl, že trénujeme Fujairah, už jsem byl zavalen dotazy typu: Jaké to tam je po Maradonovi. Znali ho i úředníci, co je fotbal vůbec nezajímal. Z toho bylo jasně vidět, že Maradona byl fenomén překračující hranice sportu. Prostě legenda.

Zasáhla vás jeho smrt?
Víc, než jsem čekal. Byl jsem z toho hotovej. Když řádil na hřišti, byl jsem malej kluk. Zbožňoval ho. Vždycky mě fascinoval citát, kde o sobě Maradona říká, že bude buď černej, nebo bílej, ale nikdy šedivej. To naprosto vystihuje jeho povahu, image i styl života. Škoda těch skrytých démonů. Ale jak se říká: Pán bůh někde dal, někde vzal.

Oplakávají ho v Emirátech?
Dostal jsem hodně zpráv. Ano, jsou zdrceni. Brali ho jako svého. Získal si je právě srdečností. Jezdil na charitativní akce. Na trénink prý někdy zaspal nebo vůbec nedorazil, na charitu nezapomněl nikdy.

Jaroslav Veselý

V srpnu mu bylo třiačtyřicet. S trénováním začal Jaroslav Veselý v Letohradě, kde končil hráčskou kariéru. Posléze vedl juniorku FC Hradec Králové, následoval Kolín a poté působení v arabských týmech Fujairah SC a Emirates Club, kde dělal asistenta fotbalovému internacionálovi a bývalému předsedovi ČMFS Ivanu Haškovi společně s Luďkem Klusáčkem. Nyní již druhým rokem vede druholigovou Chrudim. V loňské sezoně s týmem obsadil 10. místo, v letošním ročníku se po 5. kole mužstvo nachází na sedmé pozici a má zápas k dobru.