Uteklo to rychle od vítězství v Olomouci, viďte?

Uteklo, čas letí rychle, ale s tím asi nic člověk nenadělá. (usmívá se) Samozřejmě mi to tak nepřipadne, vzpomínky jsou celkem živé, byl to krásný zážitek, a když to člověku někdo připomene, tak mu to naskočí. Ale že už je to dvacet let, to mi tak nepřijde.

Co vám naskočí jako první, když se řekne sezona 2003/04?

Asi to, že jsme měli hroznou sílu. A vyprodané Bazaly. Kolikrát se tam lidi ani nedostali, tak stáli všude možně. Na cestě, pomalu na stromech, když to přeženu. Kdyby byl stadion nafukovací, lidí by tam bylo ještě daleko víc.

Prý při vašich pondělních trénincích stáli lidé ve frontách u Bazalů, a kupovali lístky na zápas, který bude za dva týdny?

Takhle to bylo. Proto si vyprodané Bazaly vybavím jako první. Jenže kapacita byla taková, jaká byla. Každý u toho ale chtěl být.

Nejlepší střelec ligy, mistr, Euro… Byla to životní sezona?

Z mého pohledu určitě, protože ten rok se mi povedl a byl jedním z nejhezčích, které jsem zažil.

Před sezonou jste nebyli favoritem. Kdybyste měl označit zápas, kterým se to zlomilo a řekli jste si, že skutečně hrajete o titul, jaký by to byl?

Vůbec nevím. Tohle jsou vždy spekulace, když se hraje desáté dvanácté kolo, máte náskok tří, čtyř nebo pěti bodů, tak se vás ptají, jestli jdete vyhrát ligu. To je holý nesmysl. Navíc máte zimní přestávku a nevíte, co se může stát, jak se kádr může změnit. To se ukázalo, protože jaro se nám moc nepovedlo. Nebo zdaleka ne tak, jako podzim. Špatně jsme se rozjížděli, prohráli jsme třeba v Blšanech, ale postupně jsme se zase chytili a zase to šlo. Jestli si něco vybavuju, tak asi zápas na Žižkově.

close Fotbalisté Baníku Ostrava získali naposledy titul v roce 2004. Na snímku z dané sezony kanonýr Marek Heinz při utkání na Žižkově slaví gól s fanoušky. info Zdroj: Aleš Krecl zoom_in Fotbalisté Baníku Ostrava získali naposledy titul v roce 2004. Na snímku z dané sezony kanonýr Marek Heinz při utkání na Žižkově slaví gól s fanoušky.

Proč?

Tam jsem dal dva góly, otočili jsme skóre, šli na první místo a to jsme už nepustili. Navíc tam byla sporná penalta proti nám. Takže asi tenhle ten zápas.

A byl to ten moment, kdy jste si řekli, že můžete hrát o titul?

Ne, vůbec ne. Jestli se nepletu, tak to bylo páté šesté kolo, takže to v této fázi nejde. Já na tohle celkově nebyl, takže jsem si to vůbec neřekl.

Titul jste potvrdili výhrou ve „vaší“ Olomouci. Vyčítal vám to někdo?

Ani ne. Víte, ani si na to nevzpomínám, nemám to v hlavě, nijak mi to neutkvělo. Samozřejmě to mohlo být, emoce a pocit štěstí byl větší, než jakékoliv negativní hlasy. Pokud nějaké byly. Spíš bych řekl, že lidi gratulovali, sami viděli, že ta sezona byla skvělá.

Takže i Olomoučtí vám to přáli…

(pousměje se) To já nevím, ale když jsem se tady pohyboval, protože zde bydlím, tak jsem nesetkal s tím, že by mi někdo vyjádřil nějakou zášť, nebo by byl naštvaný. To si nemyslím.

Vy jste pak odešel do Německa? Nelitoval jste toho někdy, protože vám to tam úplně nevyšlo?

Ne, že by to nevyšlo. Už jsem to někde říkal, že já nechtěl do Mönchengladbachu, ale cpal mě tam můj bývalý agent. Měl jsem úplně jiný nabídky, kde bych chtěl jít, což byl jih Evropy, ale to bylo vedení Baníku méně výhodné. Navíc já byl tady spokojený, nikam jsem odcházet nechtěl. Ale potom i vedení jako Kahoun s Peterou, když jsme prohráli předkolo Ligy mistrů v Leverkusenu 0:5 a bylo jasné, že do skupiny neprojdeme, začalo říkat a tlačit, jestli nechci jít. Cítil jsem tlak i z této strany. Že se pak můj agent domluvil s manažery na větší provizi, to byla další věc. Ale já nezačal v Německu špatně.

To je pravda…

Spíše bych řekl, že jsem začal dobře, zapadl jsem, ale postupně to víc a víc nebylo ono. Navíc přišel trenér Dick Advocaat, který byl hrozný idiot. Poté byla možnost, že mě koupí Galatasaray Istanbul, tam jsem moc nechtěl, ale nakonec jsem tam skončil.

Vzpomínky na mistrovskou sezonu po vás asi chtějí lidé i novináři poměrně často. Neotravuje vás to?

Určitě ne. Uplynulo od toho dvacet let, když jedu do Ostravy, tak čas od času se to připomene. Nebo teď, když jsem byl dvakrát v Třinci, tak mi tam děkovali za tu sezonu. Že to bylo fajn. Jinak ale že by mi to pořád připomínali, to ne.

Jak důležití byli trenéři František Komňacký a Pavel Vrba?

Odvedli výbornou práci. Mužstvo ideálně poskládali, dali tam hráče, které potřebovali, kteří zrovna měli formu. Za tohle si zaslouží velké díky. Na druhé straně…

Povídejte…

Měli jsme skvěle poskládaný mančaft, ve kterém byli mladí i staří, nebo střední generace. V tomto mu nic nechybělo. Navíc silná lavička, která uměla zalepit případnou díru, takže to bylo také super. Přiznám se ale, že si vybavuji, jak jsme ve čtvrtky jezdívali s Radkem Látalem na trénink, tak se nám nechtělo. Věděli jsme totiž, co se na něm bude dělat, bylo to často to stejné, takže to člověka úplně nebavilo. Ve čtvrtek to byla ztráta času. Vím, že tréninky vedl i Pavel Vrba, kolikrát to bylo fajn, jen ty čtvrtky… Dneska to vidím před sebou. Ale já to neřešil. Byla to má práce, vyhrávali jsme, takže jsem plnil vše, co jsem měl.

Co vlastně dneska děláte?

Teď se tady něco rýsuje, takže uvidím.

Rýsuje se něco ve fotbale?

Celkově. Ale nerad se o tom bavím, dokud se to nestane.