Přiznává, že je to zvláštní pocit, na druhé straně se s tím smiřuje jako s realitou. „Každému ten čas utíká stejně, každý si to prožije. Bylo mi dvacet, třicet, teď mi je čtyřicet, moc nad tím nepřemýšlím. Samozřejmě něco jsem prožil, něco skončilo, něco jiného zase začíná. I život bez profesionálního fotbalu je jiný. Cítím se ale pořád mladý. Rozhodně to neberu tragicky,“ říká Milan Baroš.
I on se rád ohlédne za tím, co v životě bylo. V jeho případě především na fotbalovou kariérou, kterou ukončil loni v červenci. „Už je to rok a půl jiný život, než na jaký jsem byl zvyklý, takže občas si zapřemýšlím, co bylo. Ale divám se i dopředu, žiji přítomností,“ přibližuje s tím, že bylo jeho záměrem, aby po odchodu do fotbalového důchodu sešel veřejnosti trochu z očí.

Pravidelně se ukazuje pouze v dresu rodných Vigantic v krajské soutěži I.A třídě ve Zlínském kraji. Jinak si hlavně užívá rodiny. „Za ty roky v profesionálním fotbale jsem si toho zažil dost. Byl jsem rád, že jsem se mohl stáhnout, nebýt tolik vidět. To byl můj cíl. Teď to mám nastavené tak, že je mi fajn,“ přikyvuje Baroš.
Ovšem zároveň připouští, že mu velký fotbal schází. „Nebudu lhát. Chybí mi fotbal, lidi, stadiony, napětí, byť se to pořád dá do určité míry dohnat ve Viganticích. Ale není to jako mezi profesionály, co si budeme nalhávat. Je to spíše o tom si zahrát, udělat pohodu, radost a pomoci k výsledku,“ vysvětluje.
MILAN BAROŠ - FOTO Z ARCHIVU
Připomeňte si Milana Baroše ve fotogalerii výše na snímcích pořízených ještě před jeho posledním slavným "návratem krále" do ostravského klubu v roce 2017.
A jak tedy – kromě rodiny a fotbalu ve Viganticích – tráví volný čas? Vrátil se do svého mládí, kdy hrával i hokej. „Chodím si zahrát s bývalými fotbalisty. K tomu jsem si koupil v létě kolo, takže jsem na něm hodně jezdil, snažím se být s kluky na fotbale. Co jsem dřív nedělal, to zkouším dohánět,“ popisuje Milan Baroš.
BENEFICE V NEDOHLEDNU
Na loňské tiskové konferenci, kde oznámil odchod, prohlásil, že si hodlá rok odpočinout a poté se bude rozhlížet po svém dalším uplatnění. Toto období nadále trvá.
„Dívám se okolo, co bych mohl dělat, ale zatím jsem k ničemu konečnému, o čem bych si řekl, že je to ono, nedospěl. Nepřišlo nic, co by mě nadchlo, abych to dělal,“ prozrazuje Milan Baroš. „Ale nijak mi to nevadí. Netlačím na pilu, že bych někde musel za každou cenu jít,“ dodává.

Vzhledem k nejisté pandemické situaci se nijak nepohnulo ani realizování benefice a oficiální rozlučky. „Nemá smysl uspořádat benefici, když vám vzápětí můžou zavřít stadion. Je to teď u ledu a je otázkou, jestli to vůbec bude, protože už uplynul rok a půl od toho, kdy jsem skončil,“ povzdychne si Baroš.
„Mělo to být letos v létě, to neklaplo, myslím si, že nevyjde ani příští rok, protože organizace potřebuje nějakou dobu. Nejde nic udělat, když se neví, jaká bude situace. Uvidíme,“ nechává věc otevřenou.
Takto řádil Milan Baroš v dresu Baníku proti Spartě:
Podobné je to také v případné spolupráce s ostravským Baníkem. „Samozřejmě i to je varianta, ale zatím nenastalo nic, o čem bychom si řekli, že je to ono. Jsem v kontaktu s panem Brabcem, možnost tu je, Baník mám rád, teď v neděli se pojedu podívat na zápas se Spartou, takže se zase potkáme. Těžko ale říct. Muselo by se najít něco, v čem bych byl platný a pomohlo by to i Baníku,“ uzavírá povídání Milan Baroš.