Byl to pro něj šok. Na začátku týdne ho navštívil syn Mario, který najednou koukl do mobilu a jen se zeptal: Víš, kdo zemřel? Beckenbauer. „Byl to pocit, jako by mi břichem projel nůž. Až mě bodlo u srdce. Měl jsem k němu velice blízko. Největší osobnost, jakou jsem kdy během sportovní kariéry potkal,“ říká Verner Lička. Co myslí tím, že měl k legendě blízko?

Ve čtrnácti letech mu jako nadějnému fotbalistovi strýc na návštěvě u příbuzných v Německu daroval teplákovou soupravu Adidas Franz Beckenbauer a stejnojmenné kopačky. „Já hrál žákovskou ligu okresu Opava, ale do zápasů mě s tím nechtěli pustit,“ směje se Lička s tím, že nad postelí měl plakát obránce, což jeho fandovství jen umocnilo.

A to samozřejmě ani netušil, že o osm let později budou stát na trávníku proti sobě v nejprestižnější soutěži Evropy. Možnost narazit na tehdy nejlepší tým starého kontinentu si dvaadvacetiletý mladík uvědomil, když Baník vyřadil norský Viking Stavanger. „Já si říkal, že Bayern klapne, a proti mně bude stát můj Beckenbauer. Vidíte? Stalo se,“ prohodí Lička.

Na vlastní oči pak mohl sledovat borce, který se vymykal tehdejším zvyklostem obránců. Minimálně v očích Čechoslováků. Neodpaloval míče hlava nehlava, cílem nebylo jen alibisticky neudělat chybu. Vedle toho, že zajišťoval jako libero spoluhráče, měl balon pořád u nohy, rozjížděl a zakládal útoky, zapojoval se do kombinací, vymýšlel i finální a předfinální nahrávky.

„První dotyk vždy do volného prostoru. S tím jste se normálně nepotkal, protože u nás byl stoper či libero jen hlídačem. Od toho, aby hrál osobku, někoho přepálil, odkopl míč a všechny přes sebou jen dupal, aby hráli pořádně. Beckenbauer ale tvořil, to bylo nevídané. Hrál jsem proti řadě světových hvězd, ale tohle byl vrchol,“ vypráví Verner Lička.

JAKO BÍLÝ ANDĚL NA BAZALECH

O všem se Lička a spol. přesvědčili hlavně v odvetě v Mnichově. „Z ní mám pikantnost,“ hlásí. „Snad poprvé a naposledy se mi stalo, že za mnou přišel trenér Rubáš, a řekl, že budu hrát osobku. Na Beckenbauera. Útočník na obránce. Nechápal jsem. Navíc jsem to nikdy nehrál, podle toho to také dopadlo. Nemělo to velký úspěch,“ kroutí hlavou při vzpomínce, že jedna z pěti branek Bayernu padla po založení útoku a finální nahrávce „Císaře“.

„Byl to čtvrtý nebo pátý gól. Obešel mě, pak přes pět šest kluků a nahrál,“ vybavuje si Verner Lička, který ale hledal i pozitiva. „Uvědomil jste si, co je to za frajera. Člověku se nezdálo, že by byl rychlý, levačku měl jen na opírání, přesto se míče nezbavil a já jsem se na něj nemohl dostat. Vše bylo v duchu dnešního fotbalu, ani teď by se neztratil. Přitom se psal rok 1976. Prostě tohle byla srážka s jiným vesmírem,“ nechápe ani po letech Lička s tím, že o něco podobného se později v Baníku pokoušel Libor Radimec.

close Lídr Bayernu Mnichov Franz Beckenbauer (vpravo) při úvodním losu s kapitánem Baníku Ostrava Jiřím Hudečkem před utkáním na Bazalech (20. října 1976). info Zdroj: Deník zoom_in Lídr Bayernu Mnichov Franz Beckenbauer (vpravo) při úvodním losu s kapitánem Baníku Ostrava Jiřím Hudečkem před utkáním na Bazalech (20. října 1976).

V příběhu jsme už přeskočili do odvetného klání v Německu, nicméně důvod, proč na tento dvojzápas pamětníci vzpomínají a později narození se neustále doptávají, je úvodní duel v Ostravě. A v něm zářil právě Lička. Ve 28. minutě si vyskočil na rohový kop Petra Slaného, nesmlouvavou hlavičkou navázal na úvodní trefu Zdeňka Lorence. „Obrovský zážitek. Dal jsem gól Seppu Maierovi, a u toho jsem přeskočil Beckenbauera,“ vykládá nevěřícně Lička.

„Nejednou jsem uvažoval, jestli mě neměl přímo on bránit, nebo jsem se prostě vyskytl kousek od něj. Spíše bych řekl, že hlídal prostor u první tyče, kam to Petr Slaný kopl, já byl v náběhu, a u centru dřív. Dokonce je z toho fotka. Brankář Maier, stoper Schwarzenbeck, který hrál na mě osobně, a potom Beckenbauer. Na tom snímku navíc vynikají ty naše bílé dresy, doma mi pak říkali, že jsem letěl jak bílý anděl,“ směje se Verner Lička.

Že by hlavní postava soupeře koukala, a nějak se projevila, to ne. „Mluvil k rozhodčím, ke spoluhráčům, ale žádná hektické emoce. Správný lídr,“ líčí Lička, přičemž ruku si podal se všemi hráči Baníku. Střelce jedné z branek domácích ale „přepadl“ jiný velikán. „Kolem ramen mě chytil Gerd Müller, a něco zvolal, z čehož jsem vyvodil, že řekl něco jako dobrý střelec. Přitom on v tom zápase dal gól hlavou ze šestnáctky do šibenice, když u něj stál Arnošt Kvasnica. Nepochopitelné,“ odfoukne si Verner Lička.

PROFESIONÁLOVÉ SE VŠÍM VŠUDY

Ačkoli byl Lička útočník a Beckenbauer libero, vyjma gólové situace se na hřišti moc nepotkávali. Němec v defenzivní práci spíše zajišťoval ostatní, než že by podstupoval souboje. Českého kanonýra měl na starosti stoper Hans-Georg Schwarzenbeck. „S ním fotbal bolel. Byl tvrdý, houževnatý, ale i rychlý,“ oceňuje Lička. „Jednou jsem mu ale u tribuny dal housle a utekl. To jsem si dovolil moc,“ pousměje se při vzpomínání střelec Baníku.

Všechny v Ostravě překvapilo, jak se hvězdný výběr choval. Žádné manýry, naopak vše v přátelském duchu. K tomu precizní příprava, profesionální přístup. Žádné podcenění. „Beckenbauer při předzápasovém tréninku běhal ve sprintu délky hřiště. Žádný výklus. Při rozcvičce před utkáním pak lilo, jak z konve, tak jsme to pojali jednodušeji. Bayern? Plnohodnotné rozcvičení. V intenzitě… Něco úplně jiného. Pro nás to bylo novum,“ pamatuje si Lička.

Právě zkušenost poměřit se s velkým favoritem, něco si z toho vzít, bere jako hlavní přínos této konfrontace. „Já nehrál proti Beckenbauerovi. Všichni jsme byli rádi, že můžeme poměřit síly a ukázat se proti Bayernu, který byl nejlepší, a na krásném stadionu, kde byly předtím olympijské hry. Ano, v součtu obou zápasů byli lepší a rozhodla jejich kvalita, ale potvrdilo se mi, že když člověk dobře přemýšlí a je v emocích, je mu jedno, proti komu hraje. Jako tým jsme z nich určitě neměli přehnaný respekt, že by se s nimi nedalo hrát,“ je přesvědčený útočník po letech.

„Celkově to ale bylo poučné, poznali jsme, co je profesionální přístup. Oni věřili ve svou sílu, byli zvyklí na samá vítězství, měli sebevědomí, přesto se chovali jako gentlemani. A nakonec i když přijeli v plné sestavě, tak nějaký Baník je i bez několika hráčů porazil. Navíc nešlo o náhodně ubráněnou výhru, ale o zaslouženou. Viděl jsem pak sestřih toho utkání a musel jsem si říct: Fakt jsme nebyli špatní,“ libuje si dále Verner Lička.

close GERD MULLER potvrdil i proti Baníku pověst obávaného střelce. V souboji s Baníkem překonal gólmana Michalíka hned třikrát. Ani jeho branka ale v úvodním utkání v Ostravě Bayernu nestačila. info Zdroj: Zdeněk Bernadt zoom_in GERD MULLER potvrdil i proti Baníku pověst obávaného střelce. V souboji s Baníkem překonal gólmana Michalíka hned třikrát. Ani jeho branka ale v úvodním utkání v Ostravě Bayernu nestačila.

SETKÁNÍ NA BENZINCE V NĚMECKU

Celý dvojzápas měl v Československu ještě dohru. Z dnešního pohledu humornou, tehdy z toho ale byl skandál. Komunistickým pohlavárům se nelíbilo, že Baník přijal dar v podobě dvou sad dresů – bílou a modrou – značky Adidas. Podmínkou bylo, že v jedné z nich budou hrát už v Mnichově.

„Když jsme se vrátili, komunistům nevadilo, že jsme prohráli 0:5, ale že jsme se prý zaprodali západní společnosti,“ vysvětluje Lička. Obyčejná trika přesto moderní dresy vystřídaly. „Nevím, jak to pak klub zdůvodňoval, nebo argumentoval, ale další dva roky jsme v těch dresech hráli,“ diví se Verner Lička.

Celý tento text je hlavně o vzpomínce na Franze Beckenbauera, a nemůže tak skončit jinak. Lička se s ním totiž setkal i mimo fotbalová kolbiště, byť náhodně. „Jednou jsem cestoval po dálnici do Francie a v Německu jsem zastavil na benzinové pumpě. To si tak prostě jdete tankovat a najednou se zpoza rohu zjeví Franz Beckenbauer. Ptal jsem se ho, jestli si na mě vzpomíná, a on, že ano. Milé setkání,“ popisuje Verner Lička.

V jeho konstruktivním pojetí hry vidí i pozdější úspěchy ve funkci trenéra, byť podobně jako Michel Platini nikdy neměl licenci. „Byl to základ,“ míní Lička, jenž ho na sklonku své kariéry zažil ve Francii, kde Beckenbauer vedl slavný Olympique Marseille. „Četl jsem jednu francouzskou knížku, kde jeden z expertů říkal, že trenér se trenérem stává už v období hráče. To je jeho případ. Navíc byl gentleman, vždy perfektně oblečený,“ má jasno.

Skvělý hráč, trenér a nakonec i funkcionář, který byl úspěšný na klubové i mezinárodní úrovni. „Tím byl Franz Beckenbauer jedinečný. Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by měl tohle všechno za sebou,“ uzavírá Verner Lička.