„Je to určitý milník v mojí kariéře. Od kluků jsem si vyslechl, že už toho za sebou mám hodně,“ říkal 31letý záložník, jenž do Plzně přišel v létě 2013 z Olomouce.

„Chtěl bych ještě jednou zvednout nad hlavu nějakou trofej,“ dodal Tomáš Hořava v rozhovoru pro Deník, v němž nás nechal nahlédnout i do svého soukromí. A potvrdil, že je hluboce věřící člověk. Většinou se však povídání točilo kolem fotbalu.

Vzpomenete si ještě na svůj první ligový zápas?

Jasně, bylo to za Sigmu v Jablonci. Trenér Petržela mě tam poslal na nějakých patnáct minut. Pamatuju si, že jsme prohráli (0:2).

Kdo byl tenkrát největší hvězda Olomouce?

Měli jsme tam Brazilce Melinha, výborný hráč, technicky skvěle vybavený. Uměl dát perfektní průnikovou nahrávkou.

I o vás se traduje, že máte vytříbenou techniku, tam někde jste položil základ?

To ne, já jsem měl technický fotbal rád odmala, měl jsem to v sobě už dřív.

Jaké vůbec byly fotbalové plány a sny malého Tomáše Hořavy?

Doufal jsem, že bych si jednou mohl zahrát ligu. Jako malý jsem na ni chodil v Drnovicích, kde jsem začínal. To byl můj oblíbený klub v Česku, ze zahraničních Barcelona a Manchester United.

Zdobily váš pokojík plakáty fotbalových hvězd?

Plakátů tam byla spousta, Zidane, Ronaldinho… Ale i Paolo Maldini, i když to byl obránce.

První ligový zápas jste si vybavil jasně. Vzpomenete si i na první za Plzeň?

(chvilku přemýšlí) Určitě to bylo doma, jestli se nepletu vyhráli jsme 5:0. A tuším, že to byla Bohemka, ale to si nejsem jistý. (byla to Bohemka a 5:0, 19. 7. 2013 – pozn. aut.)

Co jste si tehdy říkal, když přišla nabídka z Plzně? Co vás přimělo kývnout na ni?

Viktorka se krátce předtím stala podruhé mistrem, dlouhodobě patřila v lize k nejlepším mužstvům. Navíc já jsem byl v Olomouci už nějakých šest, sedm let, změna se nabízela.

A jaké to bylo, když jste poprvé přišel do kabiny, tehdy ještě plné vlčáků, divočejších fotbalistů? Vy přece jen působíte jako kliďas…

(usměje se) Nebyl už jsem žádný vyjukaný zajíc, bylo mi 25 let. Ale je pravda, že kabina byla živější, kluci byli extroverti. Byla tady velká sranda, uměli si úspěchy užít. Já jsem to spíš v tichosti pozoroval. Ale myslím si, že mě kluci vzali, i když nějaké fórky na moji adresu taky padly.

Ohledně čeho?

Že jsem tichý, hubený, kolem toho se to hodně motalo. Ale já jsem si z toho nedělal těžkou hlavu. Bral jsem to.

Na vaši zálibu v četbě nikdo nenarážel? Přece jen to není mezi fotbalisty obvyklý koníček…

To není. Ale já jakmile jedeme na nějakou delší cestu, knížku si přibalím.

Co máte teď rozečteno?

Momentálně čtu dvě knížky, jednu od ruského léčitele Lazarova a druhou o Svaté Faustýně, to je křesťanská duchovní četba.

To souvisí s vaší vírou?

Ano, jsem silně věřící člověk. Víra je součástí mého života, do kostela chodím pravidelně. Tady v Plzni k salesiánům, do kostela svatého Martina a Prokopa.

K tomu jste byl vedený odmalička?

Doma jsme do kostela chodili, ale tenkrát mě víra neoslovila, měl jsem to spíš příkazem. Až postupem času jsem si našel svoji vlastní cestu, o to je moje víra silnější.

Pojďme zpátky k fotbalu. V Plzni jste už sedmou sezonu. Co vám to angažmá dalo?

Pozitivních věcí věcí mě napadá víc. Každou sezonu jsme na špici tabulky, mám tři tituly, zahrál jsem si Ligu mistrů… To jsou nezapomenutelné zážitky. Jsem rád, že mohu být součástí tohoto úspěšného týmu.

A najdou se i negativa?

Snad jedině méně volného času. Ten co je, se snažím věnovat rodině. Jsem šťastný, že můžu být profesionální fotbalista.

Máte tři děti, takže o zábavu je asi postaráno?

Nenudím se.

Dojde i s nimi na fotbal?

Mám dvě holky a jednoho kluka, malý už začíná v přípravce Viktorky. Fotbal ho hodně baví, takže s ním si často jdu zakopat.

Vzpomínali jsme na vaše první zápasy. Je nějaký v dresu Viktorky, který vám zvlášť utkvěl v paměti?

Asi ten s Manchesterem City v Lize mistrů, kde jsem vyrovnával na 1:1. I když jsme pak prohráli 2:4, byl to hodně povedený zápas. I my jsme hráli útočně.

A v české lize? Máte oblíbeného soupeře?

Karvinou, té jsem dal dvakrát dva góly. Ale svého času se mi dařilo i na Spartu.

Dovedete si představit, že byste v Plzni s rodinou zakotvil natrvalo?

Myšlenky takové byly, ale přece jen bychom se spíš chtěli vrátit na Moravu, odkud pochází i manželka.

Ono se už letos v létě hodně spekulovalo o vašem návratu do Olomouce. Do jaké míry to bylo reálné?

Já jsem preferoval zůstat v Plzni, kde mám smlouvu skoro ještě na dva roky. Chtěl jsem se poprat o místo.

To jste měl dlouho jisté. Jaké to bylo, když jste najednou na čas vypadl ze sestavy?

Snažím se zachovat chladnou hlavu. Nejsem kyselý nebo otrávený, když tolik nehraju. Víc trénuju, snažím se být pozitivně naladěný. Ono se to pak v dobré obrátí.

V posledních zápasech nastupujete při absenci Čermáka pod hrotem, ale vaše místo je spíš ve středu zálohy. Nebo se pletu?

Cítím se lépe v zadní dvojici, ale zvykám si. Myslím, že jsem schopný slušně odehrát i podhrot. Ale potřeboval bych tam být rychlejší, to mi trošku chybí. Snažím se to nahradit smyslem pro kombinaci.

Máte tři české tituly, zahrál jste si Ligu mistrů a byl i v reprezentaci. Je něco, co vám v kariéře chybí?

Snad jedině dostat se do zahraničí. I když vím, že už mám ve svém věku ta dvířka hodně přibouchnutá. Snad nejsou úplně zavřená a nějaká šance tam je.

Bylo někdy k odchodu do ciziny blízko?

Nějaké náznaky tam byly. Ale že by byla na stole konkrétní nabídka, to ne.

Letos prožíváte nezvyklý podzim, bez účasti v evropský pohárech. Jaké to je?

Něco tomu chybí, je to smutnější. Musíme makat v lize, abychom poháry do Plzně znovu dostali.

To znamená nahánět vedoucí Slavii nebo spíš držet druhé místo?

Obojí. Šance je pořád, i když Slavia nám teď ještě víc odskočila. Musíme se koncentrovat na každý zápasa už neztrácet body.

A jaké má Tomáš Hořava přání na závěr?

Chtěl bych ještě jednou nad hlavu zvednout trofej, ať už za vítězství v lize nebo poháru. A zase se vrátit do Evropy. Teprve když něco nemáte, uvědomujete si o jaké zážitky přicházíte.