„Jsem na tohle máčka. Oslavy dělám jenom kulaté a to je padesát a sto,“ žertoval skvěle naložený Brückner na tiskové konferenci. „Jeho“ reprezentační tým z období okolo slavného Eura 2004 v exhibičním zápase rozprášil Legendy Sigmy 9:2.

„Takoví hráči jako Nedvěd, Poborský, Koller… To, co předváděli i ve svém věku bylo neuvěřitelné. Fantastičtí hráči. A na lavičce náš nejlepší trenér v historii. Řekl jsem to i svým hráčům, že při vší úctě k nim jsme tentokrát na soupeře neměli,“ uznal s úsměvem, ale i úctou v hlase trenér poražených Petr Uličný.

O výsledek ale tentokrát vážně nešlo. „Chtěli jsme hlavně pobavit diváky,“ říkal kapitán českého výběru Pavel Nedvěd.

A publikum se skutečně bavilo královsky. Už jen slavnostní nástup, během kterého hráči jeden po druhém obcházeli stadion a zdravili se s tribunami oživoval nejednu vzpomínku na dávno skončené kariéry, slavné zápasy a neopakovatelné zážitky.

„Niky, zazvoň“

Na olomoucké ochozy se zase vrátil legendární pokřik „Niky, zazvoň“. To když čtyřiašedesátiletý Vladislav Lauda „pláchl“ reprezentačnímu stoperovi Tomáši Ujfalušimu a v pokutovém území pak padl. Sudí Pavlín Jirků, který se svým těžko napodobitelným způsobem také staral o zábavu davů, když například rozdával karty neukázněným fotografům či málo nadšeným divákům, se ještě běžel poradit s pozoruhodnou alternativou videopomocníka na telefonu a pak ukázal na puntík.

Brankář Martin Vaniak mu ale penaltu chytil. „Bylo to celé domluvené s Pašou (přezdívka sudího Jirků) i Vaniakem, že to kopnu doprava a on ji chytí, ale sudí ji nechá opakovat. Pak to samé doleva a napotřetí ji dám. Ale Karas (Karel Brückner – pozn. red.) asi něco tušil, tak do toho vstoupil. Neměl jsem tam vůbec chodit, jsem už důchodce,“ culila se stále vitální olomoucká ikona.

Byl to fajn den, culil se Nedvěd

Pak už úřadovali reprezentanti v čele s neúnavným Nedvědem. Ten běhal po hřišti takovým způsobem, že nejednoho fanouška napadlo, že by z fleku ještě obstál i mezi profesionály.

„Ne, ne, údržba už je špatná. My jsme ale taková parta, která nechce nikdy prohrát. Snažili jsme se lidem ukázat nějaké věci a docela nám to vycházelo. Sigma ale byla také dobrá. Byl to fajn den,“ usmíval se držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 2003.

Hanáci na tribunách ocenili potleskem i góly reprezentantů, ale největší bouři vyvolaly přece jen dva domácí zásahy. O první se postaral Brazilec Melinho, který i s parťákem Danielem Rossim vážil dlouhou cestu přes oceán. O ten druhý zase Jiří Balcárek, v současnosti kouč druholigových Vítkovic.

„Uličný byl žadonit, abych postavil slabší hráče, ale já už jsem žádné slabší neměl,“ usmíval se spokojený Brückner.

Tahle párty se vážně povedla

Spokojení byli i diváci. Na tribunách zůstali i dlouho po závěrečném hvizdu. „Věřil jsem, že to bude právě takové. Nakonec vyšlo i počasí. Bylo to perfektní,“ vykládal obránce David Rozehnal, který se podílel na organizaci a do Olomouce sezval reprezentační výběr.

„Dík patří hlavně klukům a lidem ze Sigmy. Bylo to místy hektické. Ale trenér Brückner měl na konci slzy na krajíčku. Já sám zase když jsem nastupoval a tribuny vzdávaly hold takovým legendám jako byli Lauda nebo Drulák. Jsem moc spokojený,“ dodal Rozehnal.

Tahle párty se vážně povedla.