Právě o vztazích, atmosféře i vzpomínkách se Jiráček rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Během soustředění na Maltě se v hotelu posadil se do křesla a spustil: „S trenéřinou začínám, ale fotbal je pořád stejný. Přestože jsem s takřka se všemi ze šatny hrával, věřím, že nám to bude fungovat a přijdou také výsledky.“

Změnily se pro vás vztahy v kabině?
Neřekl bych, že se to změnilo. S některými jsem tu léta hrál. Teď k nim mluvím z jiné pozice, ale v kamarádství se nic nezměnilo. Některé věci budu říkat, i když budou nepříjemné. Obě strany to musí akceptovat.

Záložník Zlín Joss Didiba na tréninku s útočníkem Filipem Balajem.
Rodinná pouta ve Zlíně: Didiba přivítal Kozáka. Randí s neteří jeho manželky

Vykáte trenéru Vrbovi?
Trenér nám nabídl tykání hned na první schůzce, ale já si na to nemohu pořád zvyknout. Cítím k němu přirozený respekt.

Jaké to je, dělat mu asistenta, když vás předtím čtyři roky trénoval?
Je pravda, že jsem ho znal z jiné pozice. V Plzni jsem byl hráč, za trenérem jsem moc nechodil. Teď spolu sedíme v jedné kanceláři a bavíme se o různých věcech. Ale vím, jak na fotbal kouká, a doufám, že budu nápomocný.

Jak vlastně probíhala jednání ohledně vašeho přesunu k prvnímu mužstvu?
Odvolali trenéra Jelínka a nám oznámili, že přebíráme A-tým. To pro mě bylo překvapení. Neřešil jsem, jak to bude dál. Myslel jsem si, že se vrátíme k béčku. A vidíte, zůstali jsme. Trenér si vybral realizační tým. Za to jsme rádi.

Volal vám kouč Vrba po svém nástupu do funkce?
Musím říct, že jsme si nevolali ani jednou. Až před Vánoci jsme se potkali jako celý realizační tým. Podali jsme si ruce. A začínáme těžkou misi.

Na podzim jste ještě nastupoval za béčko Zlína v MSFL. Hráčská kariéra tedy pro vás přesunem k prvnímu mužstvu definitivně skončila?
Těžko se to říká. S fotbalem se mi ještě končit nechtělo, cítil jsem se dobře, chtěl jsem pomoci béčku, ale tahle práce a ten čas, kdy to dělám, mi ukázaly, že s hraním se to nedá skloubit.

Kluby z nižší soutěže vás nelákají? Co třeba Luhačovice, kde působí trenér Jelínek i další lidé s vazbami na Zlín?
Ne. Tahle práce zabírá hodně času. Jak na stadionu, tak doma. A taky mám rodinu, které jsem se chtěl věnovat. Vyžaduje čas. Nevím, co by dělala manželka, kdybych jí zmizel do Luhačovic.

A co fotbal na Kudlově, kde jste se s rodinou usadil?
Je pravda, že tam mám hřiště za barákem, jednou za měsíc by to šlo. (úsměv)

Pocházíte ze západočeského Sokolova. Jak se vám vlastně žije na Moravě?
Zlín jsme si zamilovali, postavili tam dům. Narodilo se mi tam druhé dítě. Nic nám nechybí, jen ta rodina, co zůstala na západě. Snad to všechno vydrží a budeme tu dál spokojeni.

Když odbočíme ještě k jednomu tématu: co vy a víno?
Já jsem zůstal u piva, přibyla k tomu slivovice, ta je tady vyhlášená. Chtěl jsem zapadnout, musel jsem udělat ústupky. Pivařem jsem byl, zůstanu. Víno si dám s manželkou u večeře.

Oslava narozenin v podání fotbalistů Zlína:

Zdroj: Libor Kopl

S čím byste oslavili záchranu v lize?
Doufám, že bude taková oslava a že si připijeme. Není to tak, že by si někdo vybíral.

Zpět k vaší roli. Co si od vás žádá kouč Vrba?
Vedu některé tréninky, ale spíš sleduji, jak k tomu hráči přistupují. Řekl bych to tak, že sám sebe vnímám jako pozorovatele.

Matěj Pulkrab během rozhovoru
Slavii odmítl, Spartu opustil. Pulkrab líčí: Nebyl jsem vězeň, chtěl jsem pryč

Nemáte z té rychlé změny obavu?
Ne. Učím se to, je to pro mě něco nového, nicméně obavu ne. Je to stejné jako kdysi. Když jsem začal hrát fotbal, také jsem si tím vším musel projít.

Zažil jste spoustu trenérů. Který z nich vás ovlivnil nejvíc?
Každý mi dal něco, jak v dobrém, tak i ve zlém. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, nebudu konkrétní.

Co vám tedy dal Felix Magath?
Dobrou kondici. Především mi ukázal, že pokud si člověk myslel, že má nějaké limity, tak ne, není to pravda. Vždy se dají posunout. Za to mu můžu poděkovat.

Angažmá pod ním vám nesedlo. Z Wolfsburgu jste se stěhoval do Hamburku. Jste ještě s některým spoluhráčem v kontaktu?
Už moc ne. Rozhodně ne tak, že bychom si psali. Snad jen s brankářem Jardou Drobným.

Hamburk se snaží vrátit do Bundesligy a šéfuje mu váš bývalý spoluhráč Marcell Jansen…
Nedivím se, že jej vybrali. On tam odehrál plno let, byl považován za ikonu. Kariéru ukončil celkem brzy, pokud si dobře pamatuji, tak akorát v době, kdy jsem odcházel i já.

Když jsme u toho vzpomínání, tady na Maltě je i Dennis Diekmeier, také váš bývalý parťák. Prohodíte pár slov?
Opravdu? To víte, že si ho pamatuji. A moc dobře. Byl to pravý obránce, ale hlavně si vybavím, že měl rád rychlá auta a žil trošku extravagantně.

Co pro vás byl největší zážitek kariéry?
Liga mistrů a pak hned Euro. Pamatuji první tažení Plzně do Ligy mistrů v roce 2011, skupinu, zápasy s velkokluby. To bylo něco nevídaného. Hned potom přišlo mistrovství Evropy, tam jsem získal další velký fotbalový zážitek.

A nejlepší moment kariéry?
Rád vzpomínám na gól v Černé Hoře. Byl to závěr kvalifikace a my jsme tam stvrdili postup na Euro. Všichni byli nadšení. A ještě bych tam přidal dva góly na Euru. Jsem rád, že se mi dařilo, že jsem mohl národnímu týmu pomoci.

V jednu dobu jste byl opora národního týmu.
Kdyby mi to někdo řekl v době, kdy jsem byl v Sokolově, asi bych se mu vysmál. Já si pak užíval každý zápas, byla to čest, vždyť v kariéře sportovce je to, alespoň za mě, nejvíc.

Tehdy vedl národní tým kouč Michal Bílek. Vy jste se pak v roce 2018 potkali i ve Zlíně, odkud on přes Kazachstán zamířil do Plzně. Věřil jste mu, že může Viktorku zase nastartovat?
Nikdo mu nevěřil, ale… On vždycky uměl šatnu stmelit, i Zlínu se pod ním dařilo. Z hráčů vymačká maximum. Já jsem mu ten loňský titul moc přál vzhledem ke kritice, jaká tady byla dřív. Řekl bych, že je to pro něj velké zadostiučinění. A dál mu držím palce.

Trenér plzeňské Viktorie Michal Bílek.
Kouč Bílek neskrýval dojetí. Byl jsem naměkko, přiznal po zisku titulu

V minulé sezoně jste byl ve druhé lize v Prostějově. Koho jste sledoval víc: Plzeň, nebo Zlín?
Asi oba týmy nastejno. Plzeň šla za titulem, přál jsem jí to. A s hráči Zlína jsem byl neustále v kontaktu, chodili jsme na večeře.

Co vlastně říkáte na výkony reprezentace teď?
Je znát, že tahouni nejsouv optimální formě. Nevidím tam kostru týmu, hráče, kteří by hráli pravidelně ve svých klubech, často se to točí. Vezměte si, že se dařilo Slavii. A pak se dařilo i reprezentaci. To teď není. Výkony jsou teď kolísavé. S lepšími soupeři to jde lépe, s horšími máme problém.