Radim Kučera: Samozřejmě že mám svoji trenérskou vizi

Osobnost Deníku

Z brankáře útočníkem a nyní střelecky táhne Kryštof Merta svůj rodný Brušperk

/ROZHOVOR/ V mládežnických kategoriích to zprvu vypadalo, že z brušperského…

Radim Kučera chce spojit svůj další fotbalový život s prací trenéra (fotbal si zahraje již jen rekreačně za své rodné Vigantice, pozn. red.). Společně s Jaroslavem Kolínkem se hlásili na profi licenci, ani jeden ale přijímací zkoušky neudělal. „B-tým Sigmy je jako odrazový můstek podle mého názoru ideální," říká Kučera, který zatím vlastní trenérskou licenci A.

Jak se vlastně zrodilo vaše první trenérské angažmá?
Jednoduše. Po skončení hráčské kariéry fotbalisti nemají moc na výběr, takže jsem si zvolil ten plán jít trénovat. Zatím mám jenom licenci A a chtěl bych si udělat profi licenci. Uvidíme, kdy se tam dostanu, protože to bude samozřejmě těžké. B-tým Sigmy je jako odrazový můstek podle mého názoru ideální. Je tady výborná základna fotbalistů a já jenom můžu být rád, že budu připravovat hráče v B-týmu pro mužský fotbal a pro to, aby mohli hrát za A-tým Sigmy Olomouc.

Bude dost složité získat profi licenci?
Licenci A, která platí pro Moravskoslezskou a Českou fotbalovou ligu, mám už delší dobu. Před dvěma měsíci jsem se hlásil na profi licenci do Prahy, ale bohužel jsem se nedostal. Bylo tam nějakých 82 uchazečů a brali jenom 22. Jsou trenéři, kteří to zkoušejí vícekrát. Já si teď musím buď dva roky počkat, nebo to zkusit v nějakém jiném státě.

V loňské sezoně jste působil jako vedoucí prvoligového mužstva Sigmy. Jak vás ta práce naplňovala?
Byl to pro mě nový poznatek, teď už vím, co to obnáší, takže jsem s tou funkcí byl spokojený, ale smlouvu jsem měl postavenou na dva roky, během kterých jsem se měl rozhodnout, kterým směrem se dám. To, že jsem byl vedoucí mužstva, mi umožnilo být součástí každého tréninku Sigmy, byl jsem i vedený jako druhý asistent s Martinem Kotúlkem a potom, co odešel Roman Pivarník, jsme tu práci dělali s Martinem Kotýlkem de facto spolu. On byl hlavní kouč a já jako asistent a to bylo pro mě taková měsíční škola. Teď je potřeba se posunout dál, fotbalová kariéra je za mnou a teď by mohla začít ta trenérská. Ale to je často taková jepičí záležitost, člověk neví, co nastane, takže uvidíme.

Máte svoji trenérskou vizi, jak by tým měl hrát?
Samozřejmě mám svoji trenérskou vizi, ale nebudu ji říkat (usmívá se). Každý trenér má svoji vizi a i já ji mám v hlavě. Tak už to mám posledních pár let. Samozřejmě za kariéru mi utkvělo milion dobrých i milion špatných věcí. Já doufám, že jsem si z toho vzal to nejlepší a to, co se mi v kariéře nejvíc líbilo, bych chtěl teď preferovat a vtloukat mým hráčům do hlavy.

Jaké jsou podle vás nejdůležitější vlastnosti, které by neměl postrádat?
Těch aspektů je strašně moc. Důležité je s týmem dobře pracovat, aby nevázla komunikace. Za kariéru jsem se naučil milion věcí a vím, co jsem jako hráč nesnášel a co jsem měl naopak rád. Určité věci jsem si zapamatoval a myslím si, že mám co nabídnout. Jestli ze mě bude dobrý trenér, to ukáže čas. Já se budu snažit dělat svoji práci co nejlíp, ale jak říkám: fotbalový život je hrozně jepičí a pár špatných výsledků může všechno dobré změnit. Já jsem ale na tohle připravený, pod psychickým tlakem jsem hrál celý život. Věřím, že trenérský tlak je úplně jiný, ale já zas v tom takový velký rozdíl nevidím.

Jste spíš klidnější trenér, nebo se o tom ještě budete muset přesvědčit?
Já si myslím, že jsem kliďas (směje se). Dokážu řešit situaci v klidu, ale jsou i momenty, kdy jsem musel jako kapitán bouchnout, a myslím, že nastanou i chvíle, kdy budu muset bouchnout jako trenér. Já si myslím, že křikem se nic nezmění, ale měl by tam být tlak na hráče takový, aby z trenéra měli respekt. To je buď přirozeně dané a trenér ani nemusí řvát a má to v sobě, nebo na druhou stranu tím zvýšeným hlasem zase nemusí nic změnit.

V minulé sezoně byly kádry béčka a juniorky spojené. Letos nastane změna?
Tentokrát bude B-tým zvlášť a hráčů tam bude míň. Mění se hrací den A-týmu v souvislosti s tím, že béčko hraje v neděli. Má to posloupnost, aby to všechno na sebe navazovalo a aby hráči byli všichni maximálně vytížení – u devatenáctky, juniorky, B-týmu i A-týmu.

MIROSLAV MAZAL