„Fotbalu se věnuji již pětačtyřicet let. Přivedl mě k němu v šesti letech můj táta. I on sám hrával aktivně fotbal, i když jen na okresní úrovni. Fotbal hrával i můj děda,“ vzpomíná na své začátky opora zadních řad metylovického celku. „Přiznám se, že na svůj první trénink si už nevzpomínám, ale přesně se mi vybavuje moment, kdy jsem nastoupil poprvé za muže Mladé Boleslavi, a dokonce jsem v tom utkání vstřelil i svůj první gól,“ směje se Král.

V Boleslavi tehdy hrávali 2. národní fotbalovou ligu. „Byla to úžasná léta. V jednom týmu jsem si zahrál s takovými hráči, jako byli například Petr Vrabec, Josef Vinš, či s uznávaným rozhodčím Pavlínem Jirků,“ podotkl Král, který dále zdůraznil: „Tehdy jsme ale měli úplně jiné podmínky. K dispozici byla akorát jedna tráva, škvárová plocha a nafukovačka. Ta tam stojí dodnes. Dnes tam mají ale tři trávy, umělku a novou víceúčelovou halu“.

Přesun do Prahy

Studium nakonec přinutilo Krále opustit svou rodnou hroudu a následoval přesun do matičky Prahy. „Tenkrát jsem z oddílu dostal nůž na krk. Buď se budu věnovat studiu, anebo budu hrát fotbal. Takže jsem odešel do Prahy a vystudoval na Karlově univerzitě tělovýchovu a fotbal hrál jen na výkonnostní úrovni,“ vzpomíná ortodoxní levák. „V Praze jsem pak působil od roku 1979 dalších osm let. Parádní to bylo hlavně v době, kdy jsem učil na vojenském gymnáziu v Praze-Ruzyni. Byli jsme například s lyžařským kurzem čtyři týdny na vojenské zotavovně ve Špindlu. Holt, to byla ale jiná doba,“ směje se.

Z Prahy rovnou na sever Moravy

Ani stověžatá Praha se nakonec nestala pro Krále následným domovem. Fotbalové cesty vedly totiž za jeho ženou, na sever Moravy. „Má žena shodou okolností hrávala basketbal za ostravské NHKG. Já jsem se zase při svém angažmá ve Vyšehradě setkal s mladým Mokrohajským. Jeho táta trénoval právě muže NHKG Ostrava a tak nějak jsme se domluvili na mém příchodu na sever Moravy,“ vybavuje si po letech Petr Král, který tehdy začal bydlet se svou ženou ve svinovském podnájmu.

„V enháčku jsem se potkal s takovými hráči, jako byli například Dostál, Mezei, Vyoral, Tušl, Lach, Papadopulos či Peťa Samec. Ten to z nás pak dotáhl asi nejdále,“ připomněl si své bývalé spoluhráče Král.

V roce 1989 si manželé Královi koupili byt ve Frýdku-Místku a nakonec se v něm i usadili natrvalo. „Proto jsem přestoupil do frýdecko-místeckého Slezanu. Oni tehdy hrávali úplně stejnou soutěž (divizi, pozn. red.),“ osvětlil, jak se klučík z Čech rázem dostal až na východ naší země. „Usadil jsem se tady ale já, manželka se tu narodila a vyrostla. Mě tu strašně fascinovalo zdejší prostředí a hlavně blízké hory. Já totiž strašně rád jezdím lyžovat, ale i na kole. Jsme sportovně založená rodina. V Boleslavi jsem to měl nejblíže do Liberce, a to bylo skoro šedesát kilometrů. Tady mám hory jako na dlani,“ říká dnes již jednapadesátiletý stále aktivní fotbalista, který si vzpomněl i na jeden zážitek spojený s frýdecko-místeckým klubem. „Vzpomínám si, jak jsme se Slezanem vycestovali až do italského Janova. Tam jsme sehráli dva přátelské zápasy, ale v autobuse bylo tehdy více funkcionářů než nás hráčů.“

První konec kariéry

Po frýdecko-místecké anabázi si rodák z Mladé Boleslavi zašel zahrát fotbal ještě do Metylovic (tehdy 1. B třída), poté do Dobré (tam vykopal s Doberskými postup do 1. A třídy) a nakonec na rok do Frýdlantu nad Ostravicí, který hrával v krajském přeboru. „To byla taky sranda. V pondělí mi tam vyřídili registračku a hned o víkendu jsem za Frýdlant nastoupil v Porubě. Oni tehdy krajskému přeboru vládli a my se naopak zachraňovali. Podařilo se nám tam tehdy vyhrát 1:0,“ řekl Král.

Civilním povoláním je Petr Král učitel. Archiv Petra Krále

Ve svých čtyřiceti letech Petr Král svou bohatou kariéru ukončil. Alespoň si to tehdy myslel. Fyzičku si udržoval v utkáních starých gard nebo futsalovými zápasy, které má dosud strašně rád. „Pak jsem si šel jednou zahrát nějaký zápas v Metylovicích a najednou slovo dalo slovo. Bez fotbalu to zkrátka nejde. Pokud mi nohy budou sloužit, tak budu za tím míčem běhat pořád,“ směje se Král, který po devítileté pauze opět naskočil do fotbalového kolotoče. „Parta je tu dobrá, ale je nás bohužel málo. V téhle soutěži když vám vypadne jeden či dva hráči, máte problém. Starosta obce Lukáš Halata (mimochodem také hráč Metylovic, pozn. red.) se s kluky stará i o společenské dění v obci. Kromě fotbalu kluci organizují plesy, zábavy, zabijačkové hody a pravidelně si chodí zahrát pinec, hokej nebo badminton. Přes léto pak využívají plážový kurt, který nově udělali u zdejšího hřiště,“ vyzdvihuje sportovní aktivitu svých spoluhráčů.

A jak dlouho ještě bude Petr Král brázdit zelený pažit v metylovickém dresu? „To uvidím po této sezoně. Vše bude záležet na tom, jak mi bude sloužit zdraví,“ zakončil Král, kterému příští rok v březnu bude dvaapadesát.