Radku, jak s odstupem času vzpomínáte na období strávené v Baníku Ostrava?

Nejvíce vzpomínám na trenéra Máčalu, který byl určitě nejlepším trenérem, který mě kdy trénoval. Po návratu z vojny se mi podařilo hned naskočit do základní sestavy, klukům se dařilo, v Ostravě se hrály pravidelně poháry. Později se však obměnnou kádru vše změnilo. Dostal jsem nabídky z Bohemians a Drnovic. Tehdy jsem měl malé děti, takže jsem zvolil bližší štaci. V Drnovicích jsem si pobyl dva roky, kdy se nám podařilo postoupit do první ligy. Pak jsem dostal díky Petru Škarabelovi nabídku německého Ulmu.

Jste ještě s některými svými spoluhráči z té doby v kontaktu?

Přiznám se, že teď jsem kluky dlouho neviděl. Chodím si ale zahrát se starou gardu Baníku, teď jsem však delší dobu zraněný. Jinak se spoluhráči, se kterými jsem kdysi hrával, tak to se moc nestýkáme.

Čas zastavit nelze, ale vás měli diváci možnost vidět v akci ještě v minulé sezoně, když jste si za tým Kozlovic zahrál dvě utkání. Byly to poslední zápasy ve vaší bohaté kariéře?

To bylo v období, kdy Kozlovice měly hodně zraněných hráčů a navíc i dost vykartovaných. Trenér mě poprosil, zda bych ve dvou zápasech nepomohl. V těch utkání jsem se spíše protrápil. Bez tréninku to už na hřišti nejde, takže to byly opravdu poslední ostré zápasy, ve kterých jsem si zahrál.

Mnoho fotbalistů se po své kariéře věnuje nadále fotbalu. Co děláte nyní vy?

Dvakrát týdně se věnuji v Kozlovicích benjamínkům ročníku 2001 a ve Frýdku-Místku mám na starosti kluky narozené v roce 1998.

Váš syn Radek hraje rovněž v útoku. Potatil se a nebo si razí svou cestu?

Nepotatil se, protože jeho přístup k fotbalu je zcela jiný. Možná nějaký ten talent tam je, ale chybí mu ta správná zarputilost a chuť něco dokázat. Teď sice kvůli zranění rok stál, ale to zaujetí mi u něj chybí. Stejné je to i u několika mladších žáků, které ve Frýdku trénuji.

Vy vlastně stadion ve Stovkách velmi dobře znáte, když jste tu v květnu 1991 zvítězil s Baníkem 6:1 nad Trnavou ve finále Československého poháru. Navíc jste vstřelil jednu branku.

Vybaví se mi, že byl plný dům a byla zde úžasná atmosféra. Dalo by se říct, že jsme byli o třídu lepší, než Trnava. Co jsme vystřelili na bránu soupeře, tak nám tam spadlo. Stali jsme se vítězem poháru a mohli si zahrát PVP. Tam jsme však bohužel nešťastně prohráli s Galatasaray Istanbul, když v Turecku jsme vyhráli 1:0, ale doma pak prohráli 1:2.

Vás teď o víkendu čeká exhibiční utkání proti Kubina teamu. Jak se na střetnutí se svými spoluhráči těšíte?

Do Janovic určitě pojedu, ale jestli mě koleno pustí na hřiště, to ještě bohužel nevím. Na kluky se však těším, je tam výborná parta.

RADOMÍR CHÝLEK, nar. 26. 3. 1967 v Čeladné
Kariéra: Kozlovice, VOKD Poruba, Baník Ostrava, ČH Bratislava, VTJ Tábor, Baník Ostrava, Petra Drnovce, SSV Ulm (Německo), Železárny Třinec, Kozlovice
Bilance v lize: 129 zápasů/25 branek
Reprezentace: 1 zápas/6 minut/0 gólů