Kanonýr kraje Jan Ferenc: Každý gól se musí pořádně oslavit. Padesátka je milník

Následovaly Pavlovice, a pak Kozlovice. Všude vydržel stejnou dobu. „Nikdy to nebylo o nabídkách, nebo dokonce o penězích. Vždy jsem v klubu odvedl svou práci, ale když jsem cítil, že už by se neposouval, tak mi sami řekli, že pokud bude možnost, můžu jít. Zvlášť když šlo o klub z vyšší soutěže,“ vysvětluje Jan Ferenc.

„Hranice? Jasně, běž to zkusit. Vrátit se můžeš kdykoliv,“ přibližuje po letech komunikaci například v Kozlovicích. „Ale vždy, když někam jdu, koukám na kolektiv a na to, jestli to má cenu. Nikdy to není o penězích,“ podotýká Ferenc vzápětí.

V minulosti nastupoval i v reprezentaci amatérů, poslední čtyři roky strávil v Rakousku. Všude mu to ale střílelo. „Nevím proč, ale mám štěstí,“ usmívá se Ferenc.

„Už bylo náročné jezdit sám pět set kilometrů. Jednou mi zavolal z Jeseníku Ondra Murín, který zná vedení, a já na to kývl. Navíc jsem dotáhl další tři kluky, které znám, hraju s nimi dlouho, stávající tým je přijal, takže si myslím, že si to celkově sedlo,“ popisuje události loňského léta Ferenc.

Ze třinácti podzimních klání se aspoň jednou trefil hned v jedenácti, třikrát zaznamenal hattrick a v utkání ve Staříči nasázel rovnou pět branek. „Možná to řeknu srandovně, třeba teď jsem v přáteláku dal šest gólů, ale radost mám z každého, jako kdyby byl první v životě. Každý slavím úplně stejně,“ popisuje Ferenc.

Na fotbalovém trhu novojičínského okresu bylo rušno, akční byl Petřvald

„Někteří se mě ptají, jestli jsem normální, jestli nejsem magor, že dám šestý gól a běžím, jako kdyby byl první, ale já to tak mám. Pokaždé říkám: Každý gól se musí pořádně oslavit,“ směje se. Jednou budu starý a věřte, že už padat nebudou. Musíte si to prostě umět užít,“ dodává Jan Ferenc.

Podíl na gólech přiznává celému týmu, nicméně jeden výhradní nahrávač by se našel. Ondřej Murín, který v dresu Sigmy Olomouc odehrál pět zápasů v nejvyšší soutěži a vstřelil i jednu branku. „Je vysoký, takový Koller, a já běhám kolem něj,“ usmívá se Ferenc, který současným počinem útočí na svou nejúspěšnější sezonu.

V Rakousku se mu povedlo vstřelit 46 gólů. „Určitě bych to rád překonal, ale sezona je dlouhá, a ve svém věku už mám problém všechno odehrát. To víte, bude mi 38 let, a po každém zápase už mě něco bolí, ozývají se i stará zranění,“ připouští. „Ale jo, když bude držet zdraví, tak se to může stát, ale každá polovina ročníku je jiná. Nemusí se ani týmu dařit,“ uvědomuje si Jan Ferenc.

Lákavá je i laťka a meta v podobě padesáti branek. „Na hřišti nad tím nepřemýšlíte, ale kdybych je dal, tak je to něco, co si budou místní lidé, a i vy sám, navždy pamatovat. Byl by to pěkný milník. Na druhé straně pokud skončíme první, tak jich klidně dám o deset méně. Hlavní je týmový úspěch,“ upozorňuje Jan Ferenc.

Postupové ambice Jeseníku jsou nasnadě. „Je to sen pana předsedy Macháče, jehož zásluhou klub vůbec existuje. Nikdy v I.A třídě nebyli, tak teď ta možnost je. A to i díky trenéru Martinu Černochovi,“ míní útočník.

„Vypadá to, že to bude mezi námi a Kopřivnicí, tak uvidíme. Říká se ale, že by mohli postupovat i dva, ale radši bych na to nespoléhal. Navíc lepší je vždy soutěž vyhrát,“ uzavírá starou pravdou Jan Ferenc.