Ve Slezanu Frýdek-Místek hrál od žáků až po dorosteneckou ligu. Později i za A tým mužů třetí ligu a pak jako talent přestoupil do Teplic. Po vojenské službě v RH Cheb v letech 1979-1984 přestoupil do Sparty Praha, která v té době pod vedením trenéra Táborského získala titul mistra ligy. V roce 1980 se Pokluda s reprezentačním mužstvem Československa podíval na olympiádu do Moskvy. Zpátky se fotbalisté vraceli se zlatou medailí na krku.

Jaká byla vaše další fotbalová cesta po olympiádě?

Do roku 1985 jsem byl v RH Cheb, pak jsem přestoupil do Sparty Praha, kde přišel jako trenér Ján Zachar, který je všem ve Frýdku-Místku známý. Mě se to moc ale nelíbilo, a tak jsem odešel do Interu Bratislava, kde jsem působil dva roky a v roce 1988 jsem přestoupil do zahraničí do třetiligového Herzlagenu. V té době jsem měl ještě další nabídku hrát v Hertě Berlin, ale kvůli úrazu jsem se nemohl zúčastnit podpisu smlouvy.

Tím vaše zahraniční angažmá skončilo?

Po vyléčení jsem se vrátil zpět do Interu Bratislava a po nějaké době jsem začal funkci trenéra v rakouském Zierdorfu. Tam jsem vlastně celý týden pobýval jen na fotbalových hřištích, to byl můj život. V roce 1996 jsem se z Bratislavy odstěhoval do Brna a ještě jsem působil v Rakousku jako trenér Hornu. Trénoval jsem tam nejen A mužstvo, ale i mladé hráče do 21 let. V Hornu jsme po nějakém čase skončil se sportem a v Brně jsem se zapojil do pracovního procesu.

Jak jste přišel na myšlenku trénovat ve Starém Městě?

Abych byl blíže domova, tak jsem se přestěhoval z Brna do Frýdku-Místku, kde jsem pracoval na České poště. Tam jsem se seznámil s panem Dybou, který byl v té době funkcionářem kopané v Dobré. Ten mě pak přesvědčil, abych se svou licencí trénoval jejich mužstvo. Po nějakém čase jsem však utrpěl úraz a na čas jsem s trénováním skoncoval. Zanedlouho mě kontaktoval pan Sedlář ze Starého Města s tím, že jim odešel trenér Otmar Sládeček.Tuto nabídku jsem přivítal, protože už jsem se bez kopané nudil.

Jaký je rozdíl trénovat přední kluby a u nás kluby z nižších soutěží?

Ten rozdíl je hlavně v tom, že v cizině to byl fotbal profesionální. U nás je to čistě na amatérské bázi. Těm chlapům nemůžete nic vytknout, ani jim vynadat, protože oni to v okresní soutěži hrají, jak se říká za párek a pivo. Nemají zato žádné peníze, a když udělají nějaké chyby, tak jim je mohu v kabině jen vytknout. Zato třeba u profesionálních mužstev můžete za chyby toho hráče nechat sedět či vyměnit za jiného. Také jej můžete za slabší výkon i pokutovat. V tom vidím ten podstatný rozdíl.

Měl jste nějaké nabídky na trénování v jiných klubech?

Jak jsem byl ještě v Dobré, tak jsem měl nabídku jít trénovat do Prostějova. Vlastním nejvyšší trenérskou licenci a měl jsem před časem možnost jít trénovat i do Chebu divizní mužstvo. Je to ale všechno moc daleko od domova a člověk, když už je starší, tak si uvědomuje, že s tím fotbalem procestoval hodně a je rád, že je doma.