Frýdecko-místecký Ostrák si zahrál za reprezentační výběr ČR U14

Osobnost Deníku

Z brankáře útočníkem a nyní střelecky táhne Kryštof Merta svůj rodný Brušperk

/ROZHOVOR/ V mládežnických kategoriích to zprvu vypadalo, že z brušperského…

Pod vedením trenérů Milana Kormaníka a Radima Zajíce sehráli mladí reprezentanti čtyři utkání v rámci 33. ročníku Memoriálu Dr. Fadrhonce, kterého se zúčastnily ještě výběry Skotska a domácího Holandska. Výsledky nebyly v této fázi až tak důležité, jako spíš samotná konfrontace s jinými herními styly (Nizozemí – ČR 3:1 a 3:0, Skotsko – ČR 0:2 a 2:0, Nizozemí – Skotsko 1:1 a 2:1).

„Když jsem hrál proti výběru Olomouckého kraje, tak jsem si myslel, že rychleji se už fotbal hrát nedá. V Holandsku to bylo ale úplně o něčem jiném. Technicky jsme se soupeřům ještě vyrovnali, ale v určitých pasážích to bylo hodně rychlé," přiznává si čtrnáctiletý talent, kolem kterého nyní krouží několik prvoligových celků. „Asi největší zájem má Slovácko. Oni teď jedou na nějaký zahraniční turnaj do Francie a o Tomáše moc stojí," řekl otec Josef Ostrák. Jeho syn by tak případně mohl navázat na frýdecko-místecké odchovance Petra Stýskalu s Lukášem Kubáněm, kteří ve slováckém klubu před časem také působili.

close zoom_in

Svůj první start v reprezentačním dresu absolvoval Tomáš Ostrák hned v úvodním duelu s domácím týmem. „Nastoupil jsem na místě takového podhrotového útočníka. Zápas se hrál v tréninkovém centru PSV Eidhoven a jelikož pršelo, hráli jsme na umělé trávě. Musím však říct, že to prostředí a podmínky byly přímo neskutečné," popisuje kvalitu zázemí holandského předního celku Ostrák. „Co se týče držení míče, tak jsme byli určitě lepší, než domácí. Ti nás ale zase vyškolili v rychlém přechodu do útoku," svěřil se se svými pocity z utkání mladý fotbalista. Ten se pak v zápase se Skotskem zapsal i mezi autory jedné gólové asistence. „Zahrával jsem standardní situaci, brankář míč vyrazil, ale Kaly (Filip Kaloč z Baníku Ostrava, pozn. red.) míč naštěstí dorazil," směje se fotbalista, který by si jednou rád zahrál ve španělské Primera División.

A jaký byl největší zážitek čtrnáctiletého fotbalisty? „Určitě to bylo, když jsem si na sebe oblékal reprezentační dres. To je opravdu neskutečný pocit, až z toho běhal mráz po zádech. Takových patnáct minut trvalo, než ta nervozita ze mě spadla," vzpomíná si na své premiérové pocity v dresu se lvíčkem na prsou Tomáš Ostrák. „Jsem strašně rád, že jsem si ale mohl zahrát s těmi nejlepšími hráči kategorie U14. Udělala se tu super parta, rád bych se v reprezentaci udržel," přeje si odchovanec frýdecko-místecké kopané, který s fotbalem začal ve svých třech letech. „Tomáš má ještě o osm let staršího bratra Patrika. Když jsem s ním chodíval trénovat, tak nás mladej často doprovázel a neustále si kopal do míče. Starší syn teď kope krajský přebor za Brušperk. Má talent, ale nemá až takovou vůli na sobě více pracovat," řekl Josef Ostrák.

Pyšný otec si je ale dobře vědom, že talent není ještě všechno. „Tomášovi ta nominace nesmí stoupnout do hlavy. Vše je totiž během na dlouhou trať. Pořád mu zdůrazňuji, že jedna vlaštovka ještě jaro nedělá. I když si jej vybrali do širšího výběru, stále ještě nic nedokázal. On moc dobře ví, že to není jen o trénincích, ale i o tom, že si musí přidávat," zdůrazňuje Ostrák starší. „S tátou jsme na hřišti vlastně pořád. Neustále mi dává zabrat a já jsem mu moc vděčný. Rád bych mu pak vše jednou vrátil. I proto bych jednou chtěl do týmu, kde bude velká konkurence. Aby mě to neustále nutilo na sobě tvrdě pracovat a zlepšovat se," přeje si nadějný fotbalista z Frýdku-Místku.

close zoom_in