Jakube, do Frýdlantu se vracíte po dvou letech, je to však v úplně jiné pozici, než jste měl tehdy, když se tu vybojoval postup do MSFL…
Když si vybavím to mé první angažmá, tak to se peklo někdy v době covidu. My se v té době zrovna s manželkou do Frýdlantu přestěhovali, takže se to vlastně i nabízelo. Narodila se nám první dcera, chtěl jsem už být co nejvíce doma. Také mě lákalo zahrát si se všemi těmi hráči, co tu tehdy byli. Vždyť já na ně chodíval koukat jako mladší, když hrávali ještě za Válcovny. Věděl jsem také, že tady budu krýt záda Keksovi (Ondřej Prepsl, pozn. red.). On chytal výborně, navíc se nám podařil postup do třetí ligy. Opravdu jsem si to tu užíval se vším všudy. Vlastně jsem si tu splnil svůj sen, že si jednou zachytám ve třetí lize. Bylo mě sice už třicet, ale těch šest zápasů jsem si užil. Pak samozřejmě byly ještě ambice, honilo se mě hlavou, že bych chtěl někde víc chytat. Domluvil jsem se tedy s Polankou.
Kromě Polanky jste ještě krátce působil v třetiligovém Hlučíně…
Ano a na to angažmá tam vzpomínám strašně rád. Přesto mě to stále táhlo zpátky domů. Když jsme zrovna s Hlučínem hráli tady ve Frýdlantu vzájemný zápas, tak už jsem byl v hlavě rozhodnutý, že se od léta do Frýdlantu vrátím. A bylo mě prakticky jedno, do jaké soutěže to bude.
Ve Frýdlantu jste nyní jedničkou, navíc v klubu působíte i jako trenér mládežnických brankářů. Dá se tedy říct, že jste si polepšil?
Je to takový paradox, jelikož tady nejen chytám a dělám trenéra mlaďochům, já tu ještě pomáhám i paní správcové, ale jsem doma daleko více, než když jsem chytával v Polance nebo v Hlučíně. Navíc je důležité, že já sednu doma na kolo a jsem na hřišti ani ne za pět minut. Hodně mě k tomu také pomohl fakt, že jsem v době covidu změnil školu, takže už neučím v Ostravě, ale v Palkovicích.
O víkendu jste doma hostili právě tým Polanky. Jste ještě před takovými zápasy vůbec nervózní, nebo už ty duely proti bývalým klubům berete jako takovou rutinu?
Teď už žádnou nervozitu necítím, navíc Polanka dost svůj kádr za tu dobu, co už tam nejsem, obměnila. Zůstali tam snad jen čtyři hráči v poli a tři na lávce. S trenérem Romanem Fischerem se ale velmi dobře znám. Kromě toho, že jsme oba odchovanci z Příboru, tak jsme spolu hrávali v Polance. To spíš pro mě bylo fakt horší, když jsem tady ve Frýdlantu chytal v dresu Hlučína. Ty zápasy proti Polance, nebo třeba i Bohumínu, které nás ještě čeká, už tak neprožívám. Možná je to i tím, že já se vždy v těch klubech rozešel normálně fotbalovou cestou. Žádné problémy nebyly.
JAKUB ŠVRČINA
Narozen: 12. března 1992
Post: brankář
Kariéra: FK Primus Příbor, FC Vítkovice, ŠSK Bílovec, MFK Karviná, TJ Zlaté Hory, FK Mikulovice, FC Dolní Benešov, FK Bospor Bohumín, TJ Lokomotiva Petrovice, 1. BFK Frýdlant n. O., FK SK Polanka n. O., FC Hlučín, 1. BFK Frýdlant n. O.
