Kopačky pověsil již na hřebík a začal se věnovat trenéřině. Jako asistent trenéra nyní působí u frýdecko-místeckého dorostu U19.

„Ono to začalo vlastně tak, že můj mladý přešel z Baníku do Frýdku a hraje tady za kategorii U14. Jezdím s ním na každý trénink, a jelikož se navíc známe osobně s kondičním trenérem zdejšího A týmu, tak nějak došlo k prvnímu kontaktu. V minulosti jsem trénoval jen kluky U13 a U14, takže mě práce u nejstaršího dorostu lákala,“ pousmál se šestatřicetiletý bývalý hráč pražské Slavie, Žižkova, Karviné či Havířova.

V čem se ta práce u dorostu a předtím u žáků nejvíce liší?

Je to více dospělejší a také je tam více té taktiky a přípravy na soupeře. Zcela odlišné jsou i tréninky. Já jich za svou kariéru zažil opravdu spoustu, takže mám určitě klukům co předat.

Ještě v minulé sezoně jste fotbal aktivně hrával, což už nyní neplatí. S hraním je tedy definitivní konec?

Potom, co jsem přibral asi dvanáct kilo, tak jsem už musel s hraním skončit (smích). Mám hotel s restaurací, s mladým jezdím o víkendech na zápasy, jelikož mě zajímá, jak hraje. Do toho jsem začal trénovat, už zkrátka na hraní nezbývá čas. Navíc ta trenéřina je teď pro mě více perspektivní, než hraní.

Co na vše říká vaše žena?

Už je zvyklá. Vždyť to patnáct let měla se mnou, když jsem ještě aktivně hrával. Já teď skončil a hraje mladý, takže to teď bude mít stejné i s naším synem. Žena má ale fotbal ráda, řekl bych, že jsme taková fotbalová rodina už.

Ve své kariéře jste prošel spousty kluby, co říkáte na zázemí ve Frýdku-Místku?

Co kvituji, tak jsou určitě výborné podmínky k trénování. Vše se tady nachází v jednom areálu, což je fajn. Určitě mě také překvapili kluci z U19, kteří si i v devatenácti chtějí nechat poradit, což někdy bývá složité.

Vy jste se svými svěřenci dokázali naposledy zvítězit na hřišti silné Jihlavy, porazili jste doma i béčko Zlína. Tyto výsledky vás rázem dostaly do čela průběžné tabulky MSDL…

Když budu mluvit čistě za sebe a za tu krátkou dobu, co ve Frýdku působím, tak já mám rád útočný fotbal. Přímo nesnáším týmy, které zalezou na svou půlku a pouze brání. Tohle po klucích chceme. Není důvod se něčeho bát, ti kluci jsou fajn, jsou naběhaní, mají techniku a rozumí taktice. Pro mě pořád lepší výsledek 4:3, než když skončí utkání šťastně jen 1:0.