V Třinci Jaroslav Chlebek s profesionálním fotbalem před patnácti lety začal, v Třinci s ním také skončil. Na konci uplynulé sezony mu pod Javorovým vypršela smlouva. A jak se zdá, byla poslední, pomocí které si fotbalem vydělával.

„Bude mi šestatřicet let, čas člověk nezastaví. Přichází čas uvolnit místo mladším hráčům, v zimní přestávce jsme se na tom dohodli s vedením klubu. Své působení v Třinci, kde jsem se před třemi lety vrátil ze Slovanu Bratislava, hodnotím pozitivně. Úkoly, které jsem dostal, se mi pomocí trenérů, spoluhráčů i vedení podařilo slnit. Našim zadáním bylo pomoct Třinci zachránit druhou ligu a přispět k tomu, aby se klub stabilizoval a usadil ve druhé lize. To se povedlo, takže nyní přichází vhodný prostor k nezbytnému omlazení mužstva,“ pravil odchovanec Krásna nad Kysucou, který vojnu strávil v Banské Bystrici a do Třince se dostal přes Bohumín.

Jeho kariéra se pod Javorovým rozběhla směrem nahoru. Z Třince Chlebek zamířil do Ružomberka a i když se pak na půl roku do Třince vrátil, znovu šel nahoru, tentokrát do Rimavské Soboty a posléze do Českých Budějovic, odkud přešel do Slovanu Bratislava.

Zkušený harcovník s řadou startů v nejvyšší soutěži neodmyslitelně patřil do základní sestavy Třince. Letos na podzim se to změnilo, přednost začali dostávat jeho mladší spoluhráči. Párkrát se objevil v základní sestavě, ale povětšinou vysedával mezi náhradníky, aby v případě potřeby naskočil do hry. Poslední utkání proti Mostu (1:2) celé proseděl na střídačce. „Kdybych se před tímto zápasem nezranil, jistojistě bych v něm nastoupil od první minuty. Na předzápasovém tréninku jsem si namohl tříslo, a tak jsem to raději nechtěl hrotit,“ vysvětlil Chlebek a pokračoval: „Zdravotní trable mě provázely i během podzimu, právě kvůli nim jsem vypadl ze sestavy. Když jsem se dal dohromady, vyskytly se nové, takže na podzim jsem toho moc nenahrál.“

Jaká bude další Chlebkova budoucnost? Má na výběr. Může si prodloužit vrcholovou kariéru, jít fotbalem vydělávat do zahraničí, nebo ho hrát jen pro radost v nižší soutěži. „Mým domovem je Třinec, mám tady manželku a dvě děti. Dlouho jsem musel dojíždět, ale teď už chci zůstat s nimi, jak tomu bylo poslední tři roky. Sice se mi rýsovala možnost pokračovat na profesionální úrovni, ale zřejmě ji zavrhnu, protože kvůli fotbalu jsem se už nacestoval dost a dost. Možná si najdu práci a fotbal budu hrát jen v nižší soutěži,“ přemítal bývalý kapitán Třince, za který nastoupil ke 127 střetnutím.

(rom)