Za šest let se podařilo ve vašem klubu vybojovat pro zdejší mladé odchovance divizní soutěž, což je čtvrtá nejvyšší soutěž v republice. Uvažujete v budoucnu o dalším postupu, nebo je divize pro zdejší mladíky dostačující?
O postupu momentálně nikdo v klubu neuvažuje. Máme za sebou teprve půl roku v divizi, takže takzvaně testujeme, zda je pro naše mladé hráče, kteří skončili v dorostu, tato soutěž hratelná, nebo na ni někteří ještě nemají kvalitu.

Mnoho druholigových týmů má svůj juniorský celek v celostátní juniorské lize. Vy jste o této možnosti neuvažovali?
To je spíš otázka na naše klubové vedení. Můj osobní názor je ale ten, že divize je pro hráče končící v první nebo druhé dorostenecké lize kvalitnější soutěží, než je juniorská liga. Navíc, co se týče financí a cestování, tak je juniorská liga daleko náročnější než regionální divize.

Dá se po půlroce vyhodnotit, zda-li vaše rozhodnutí bylo správným?
Ano, podle mě to rozhodnutí hrát divizi bylo správné.

Přeci jen na vaše mladé svěřence je v divizi kladen větší psychický nápor, jelikož je to soutěž, kde se hraje o postup i o sestup…
A právě to jsou některé důvody, pro je podle mě lepší hrát divizi, než juniorskou ligu. Mladí hráči z dorostu by měli mít cíl začlenit se co nejdříve do mužské kopané. Protože ta má úplně jiná specifika, než dorostenecká soutěž. Hlavně co se týče soubojových situací, tvrdosti hry, udržení míče a také zodpovědnosti vůči mužstvu, klubu a podobně. Taky to má jiný náboj, protože se o něco hraje, právě o ten postup, sestup, nebo o co nejlepší umístění. A tohle mi v té juniorské lize chybí. Tam se prakticky, když to trošku přeženu, o nic nehraje. Je to takový bezstarostný fotbal. Navíc ti kluci hrají většinou proti svým vrstevníkům ze své kategorie a nezvykají si tak na mužský fotbal, do kterého potom, když skončí po jednom či dvou letech v juniorské lize, budou mít daleko větší problém se do něj začlenit.

Pojďme k samotnému zhodnocení podzimní části. S čím jste spokojen a co vás naopak v sezoně zklamalo?
Spokojenost ve fotbale asi nemůže být nikdy. Vždy je hodně věcí, které je třeba neustále zlepšovat, hlavně u mladých hráčů, což je náš případ. Ale samozřejmě určitá spokojenost u nás panuje. Hodně mě těší, že jako jediní v soutěži jsme vstřelili po podzimu víc než třicet branek, a to přesně dvaatřicet. To je povzbuzující střelecká produktivita, na které se nejvíce podílel Marian Kovařík s devíti góly. Dále jsem rád, že od poloviny podzimu jsme všechna domácí utkání vyhráli a nedostali ani jednu branku, což je dobře hlavně pro domácí fanoušky.
Naopak mě mrzí, že jsme jen jednou vyhráli na hřišti soupeře, a to ve druhém kole v Otrokovicích. Minimálně další dvě remízové utkání v Dolním Benešově a ve Valašském Meziříčí jsme měli také vyhrát.

Veškeré zápasy hrajete pod hlavičkou Lískovce. Jaká je vůbec spolupráce s tamním oddílem kopané?
Spolupráce je myslím si že bezproblémová. Na všem jsme byli od začátku domluveni. Ať už co se týče tréninků v Lískovci, nebo odehrání zde mistrovské zápasy. Za organizaci všeho potřebného bych chtěl všem funkcionářům z Lískovce poděkovat. Musím říct, že nám vytvořili vždy výborné podmínky. (sch)