Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Malou vísku u Frýdku- Místku s krásným fotbalovým stánkem dokázal na nedávno skončeném mistrovství světa v kopané hráčů do 20 let proslavit její rodák Lukáš Kubáň. Tento mladý talent si z Kanady přivezl stříbrnou medaili. Spousta fotbalových příznivců prožívala v minulých dnech radosti, které nám přinášeli mladí fotbalisté České republiky na světovém šampionátu hráčů do 20 let v Kanadě. Několik jmen vám utkvělo jistě v paměti, ale možná ani nevíte, že s dresem číslo tři nastupoval pokaždé v základní sestavě levý obránce Lukáš Kubáň ze Staříče. My jsme se s ním vrátili do míst, kde se jeho fotbalová cesta začala a trochu jej vyzpovídali.

S jakými pocity se do republiky vrátil vicemistr světa?

Vrátil jsem se zpět se stříbrnou medailí a spoustou zážitků. Je to prostě něco nádherného prožít takhle největší fotbalový turnaj na světě. Pocity jsou fakticky suprovní a jsou zkrátka nepopsatelné. Finálový duel s Argentinou jste začal žlutou kartou hned v první minutě. Napadlo vás v té chvíli, že byste nemusel finále vůbec dohrát? Byla to určitě chyba dostat hned v první minutě žlutou kartu, ale chtěl jsem si u soupeře zjednat respekt. Musel jsem sice hrát opatrněji, ale skoro jsem na to nemyslel. Spíše jsem chtěl odvést dobrý výkon a nepřipouštěl jsem si možnost vyloučení.

Co následovalo po slavnostním dekorování? Stále to bylo zklamání anebo jste si už uvědomovali, že jste dosáhli obrovského úspěchu? Určitě tam bylo i to zklamání, jelikož jsme hráli s Argentinou vyrovnanou partii. Dokonce si myslím, že v prvním poločase jsme byli o chloupek lepší. Taková porážka vás mrzí více, než kdybychom s Argentinou prohráli například 0:3. Mužstvo mělo cestou do finále obrovský kus štěstíčka.

Nebáli jste se, že by se to mohlo v tom finále vše proti vám najednou obrátit?

Když se jde štěstí naproti, tak je to určitě dobrá věc. My jsme se toho nebáli, bohužel se nám to nepovedlo. Vám osobně se nejvíce vydařilo čtvrtfinálové utkání se Španělskem. Jak jste viděl své výkony na mistrovství? Myslím, že si ten svůj standard docela v poslední době držím a mám jej na vyrovnané úrovni. Ale utkání se Španěly jsem hodně prožíval. Řekl jsem si, že prostě není co ztratit a že se budu chtít snažit ukázat.

V Kanadě jste pobývali více jak měsíc. Co jste kromě fotbalu stihli vše navštívit a vidět?

V rámci volna jsme navštěvovali spoustu památek či jsme procházeli obchodní centra. Měli jsme také možnost zajít si do aquaparku nebo na horskou dráhu. Velkým zážitkem byla návštěva Niagárských vodopádů, takže si myslím, že kromě fotbalu jsme toho v Kanadě stihli hodně.

Hodně se psalo, že v týmu nepanovala ponorková nemoc, že jste drželi za jeden provaz. S kým jste nejčastěji trávil čas a čím jste se bránili proti nudě?

Čas jsme spolu trávili tak nějak všichni. Spíše jsme hráli mezi sebou karty, jelikož tam toho moc k zábavě nebylo. Když byla nuda, tak se vždy něco vymyslelo. Parta je v týmu výborná. Před mistrovstvím jsme si s klukama mezi sebou řekli, že se od nás nic nečeká. Že můžeme jenom překvapit. Zkrátka, že se budeme snažit všem vytřít zrak a do každého našeho zápasu dáme své srdíčko a ukážeme všem lidem v České republice, že máme na to, abychom hráli fotbal na vysoké úrovni. A to se nám myslím povedlo.

Z Toronta jste hned po finálovém duelu neodlétali zpět domů, takže jaký měl váš výkon proti Argentině v Kanadě zvuk?

Po zápase nám lidé na tribuně tleskali. Myslím si, že měli i důvod nám tleskat, jelikož jsme ve finále neudělali žádnou ostudu a jako jediný tým na mistrovství jsme s Argentinci dokázali hrát vyrovnanou hru.

Jak jste se dokázali vyrovnávat s tlakem, který s vaším postupem ze skupiny rostl a rostl?

Tím, že se nám povedlo postoupit přes Španěly, kdy jsme si řekli, že nemáme proti obhájcům titulu vlastně co ztratit, že od nich postup vlastně všichni očekávají, tak největší tlak přišel až v zápase proti Rakousku. Pokud jsme chtěli postoupit do finále, museli jsme zvítězit. Tam jsme tlak cítili. Co jste si kromě zážitků, zkušeností a hlavně té stříbrné medaile ještě z mistrovství dovezl? Krásné vzpomínky na Kanadu. Jsou to zážitky k nezaplacení a budu na to vše strašně rád vzpomínat.

Kam medaili umístíte?

Umístím si ji v pokojíčku vedle vlastních dresů z mistrovství, které mám od svých spoluhráčů podepsané.

Kdy vám bylo na mistrovství nejhůře a kdy naopak nejlépe?

Pro mě bylo nejhorší to, že jsem v podstatě skoro celý šampionát odehrál s nataženými třísly. To bylo pro mě těžké překousnout, ale nakonec jsem to zvládl. No, a ty lepší pocity jsem cítil s každým nastoupením do zápasů, kdy nás vítaly skoro zcela zaplněné stadiony. To byla nádhera.

Lukáši, řekněte. Jak se klučina ze Staříče ocitne málem až na samém fotbalovém Olympu?

Nesmíte zkrátka hledět na ostatní lidi kolem vás. Musíte mít svou představu, co chcete ve fotbale dokázat, a jít si za tím. Dále pak doufat a obětovat své mládí, nevíte, zda se vám tato dřina vyplatí, nebo ne. Pokud ano, tak si pak řeknete, že jste své mládí nepromarnil, že se vám to vše vrátí, až budete starší a budete mít za sebou nějakou fotbalovou kariéru. No, a když to naopak nevyjde, tak se zkrátka nedá nic dělat.

Na jaře jste deseti zápasy zasáhl do naší nejvyšší soutěže. Dostal jste se poprvé do reprezentace a hned je z toho takovýto úspěch. Nezamotá se vám z toho všeho hlava?

Je dobře, že to všechno přišlo najednou a já jsem za to strašně rád. Spíše se budu snažit toho dokázat ještě více. Určitě nechci zpychnout. Váš táta údajně nakoupil na oslavy spoustu pálenky.

Jak budou tedy oslavy u Kubáňů probíhat?

(smích) Já ale nejsem z těch, který by holdoval alkoholu. Určitě nějaká oslava s rodinou proběhne, ale vše bude s mírou. Vrátili jste se všichni jako hrdinové, ale než se stačíte otřepat, budete všichni muset opět nastoupit do přípravy svých týmů.

Už se ví, zda Lukáš Kubáň bude útočit se Slováckem na návrat mezi prvoligovou elitu anebo se jeho cesty budou ubírat někam jinam?

To je v této chvíli složitá otázka. Zatím je vše v jednání s mým manažerem a kluby, které mají o mě zájem. Zatím se ještě nic nerozhodlo. Nyní si plníte své klukovské sny. Asi vás v životě nenapadlo, že budete hrát finále světového šampionátu nebo že si podáte ruku s panem Blatterem. Co si ještě vše budete chtít splnit? Dostat se určitě do reprezentace do jednadvaceti let. To je teď taková moje další meta, které bych chtěl dosáhnout. No a snad se taky jednou dostat jako fotbalista do zahraničí a hrát tam pořádný fotbal.