V Ústí nad Labem jste prohráli i kvůli spornému gólu z úvodu utkání. Jak situace vypadala z vašeho pohledu?

Nemohu stoprocentně říct, že jsem chytil míč před čárou, ale na druhou stranu si myslím, že balon za brankovou čárou celým svým objemem nebyl. Řekl bych, že ta branka neměla platit. Hlavní rozhodčí ji nakonec uznal až po signalizaci pomezního arbitra.

Snažili jste se u rozhodčích protestovat?

Samozřejmě, ale arbitr gól uznal a nádavky by byly naprosto zbytečné. Kdybych mu něco řekl, dostal bych žlutou nebo přímo červenou kartu. Rozhodčí svůj verdikt stejně nehodlal měnit. Ptal jsem se na celou situaci postranního, a ten mi tvrdil, že míč už byl za čárou. Podle mě to ale nemohl vidět. Stál asi tak pět metrů od brankové čáry, úhel měl zkreslený, navíc výhled mu zakrývali hráči.

Do jaké míry vás sporný gól rozhodil?

Domácím ta branka dost pomohla, byl to takový zlomový moment. Kdyby to bylo nula nula, bylo by to jiné. Něco takového vám nepomůže, podobné góly na psychiku vždy zapůsobí. Po našem vyrovnání zápas nabral jiné obrátky. Měli jsme další šance, ale zhruba šest minut před koncem jsme si po našich chybách nechali vstřelit rozhodující gól.

Ve středu odpoledne se v dohrávce střetnete se silným Sokolovem. Co od něho můžete očekávat?

Musíme hrát svou hru a vyvarovat se chyb, kterých jsme se dopustili v zápase s Opavou a pak v Ústí. Patnáctiminutová nekoncentrovanost nás stála body, tu musíme odstranit. Předpokládám, že Sokolov přijede hrát ze zabezpečené obrany a bude spoléhat na brejky. Jistě si bude chtít z Třince něco odvézt, ale my potřebujeme tři body. Spokojili bychom se i s výhrou 1:0 s odřenýma ušima.

Ve čtyřech jarních kolech jste uhráli jen tři body, což není mnoho.

Otevřeně mohu říct, že jsem nespokojený. S dvěma posledními týmy, Spartou „B“ a Vítkovicemi, jsme uhráli jen remízy. Až na konci ligy se ukáže, jestli jsme bod získali nebo spíše o dva přišli. Na druhou stranu Vítkovice porazily Sokolov a vyhrály v Čáslavi, což jen dokazuje, že každý zápas je jiný. Ze všeho nejvíce mě ale štve ta remíza s Opavou.

Na paži nosíte kapitánskou pásku. Svěřil vám ji trenér, nebo se jedná o výsledek hráčské volby?

Po rozhovoru trenéra s Jardou Chlebkem došlo ke změně. Já jsem po důvodech příliš nepátral. Na začátku zimní přípravy mě trenér určil kapitánem. Mými zástupci jsou Pavel Eismann a Michael Hupka.

Je pro vás těžké během zápasu debatovat se sudími? Hráči z pole k němu mnohdy mají mnohem blíže.

Je to trochu těžší, ale před každým zápasem si s rozhodčím vytýčíme určité mantinely. Samozřejmě ho nebudu nahánět po celém hřišti, ale když je potřeba, tak za ním zajdu. Na hřišti jsou i jiní hráči, kteří se s ním mohou bavit. Když se přiblíží k šestnáctce, je to můj úkol.

(rom)