„Nevím v čem to bylo. Brzy jsme inkasovali, ale pak jsme měli převahu jednoho hráče v poli. Přišel náš velký tlak, z něj jsme měli vytěžit minimálně dva góly. Centrů ze stran tam bylo dost. Kdybychom přidali ještě jednu branku, určitě bychom si pak utkání pohlídali. Bohužel jsme se pak nechali zbytečnou chybou vyloučit," narážel na červenou kartu parťáka z obrany sedmadvacetiletý bek.

Nebylo lepší Karvinou přehrát kombinační hrou než neustálými nakopávanými míči za obranu?

My si ale několikrát míč dokázali rozehrát. Nevím, jestli to bylo špatným pohybem útočníků, těžko říct. Mě se to těžko hodnotí, jelikož já to vidím z pozice obránce a myslím si, že je to i o chtění naběhnout si, přijít si pro míč. Karviná v tomhle více chtěla. U nás to byla pouze snaha.

Zlomovým okamžikem bylo určitě vyloučení Lisického, ale chybou byla také druhá inkasovaná branka, která přišla snad po padesáti vteřinách druhé půle…

To byla škoda. Já jsem šel do hlavičkového souboje s Trousilem, ale ten souboj se nedal zvládnout, navíc on to hlavičkoval snad už z brankové čáry. A pak se míč odrazí k jejich úplně volnému hráči.

Na třineckých hráčích bylo po hodině hry patrné, že síly strašně rychle ubývají…

Zápas byl skutečně hodně fyzicky náročný. Nebylo to ani tak tím teplým počasím, to bylo pro oba celky stejné. Přiznám se, že jsem se vůbec necítil dobře. Každopádně nemůžeme dostat doma tři branky.

Slezské derby bylo pro vás pikantnější ještě i v tom, že se na hřišti sešla spousta hráčů ze Slovácka, odkud jste vloni do Třince přišel…

To máte pravdu. Zahrál jsem si proti Vencovi s Truskou (Ondřejka a Trousil, pozn. red.), se kterým jsem si v týdnu před zápasem volal. V létě existovala varianta, že bych odešel do Karviné, ale nakonec jsem zůstal tady v Třinci. Během utkání to byli soupeři, ale určitě si zajdeme teď někde na kávu a pokecáme. Kamarádi jsme zůstali pořád.