„Na takové akci jsem byl vůbec poprvé. Nabídku, zúčastnit se zápasu s Řeckem, jsem dostal na poslední chvíli. No, a jelikož jsem měl čas, tak jsem vůbec neváhal," prozradila brankářská opora Raškovic.

Jak na vás vlastně celý ten výlet zapůsobil?

Tak hlavně šlo poznat, že nejen samotné město, ale i celé Polsko evropským šampionátem žije. Organizační cedule jsou už pár kilometrů na dálnici před Wroclawí a ty vás navedou přímo až ke stadionu. Odtud jsme se pak tramvají vydali do centra města. Až na malé výjimky byly všechny tramvaje obsazené fanoušky Česka, ale i domácího Polska. U každé zastávky pak byla otevřena nějaká ta restaurace nebo menší zóna pro fanoušky. V centru to byla ale hlava na hlavě. Všude plno stánků se suvenýry.

Zavítal jste i do místní fanzóny, která byla ve Wroclawi pro české fanoušky zřízena?

Samozřejmě, že zavítal. Tuhle příležitost jsme si ujít nenechali. Když jste prošli důkladnou kontrolou, tak se před vámi otevřelo obrovské náměstí se spoustou stánků s jídlem. Byl tam rovněž velký pojízdný bar, kde jste si mohli zakoupit pivo a byla tam také směnárna, jelikož ve fanzóně se nedalo platit v hotovosti, ale pouze na zvláštní platební karty. Atmosféra zde byla přímo parádní. Na podiu předváděl zrovna nějaký mladý fotbalista akrobatické kousky s míčem a líde se neskutečně bavili. Každou chvíli spustil nějaký hlouček českých fanoušků skandování a už se to bavilo. Ale atmosféra byla velice přátelská. Kromě Čechů a Poláků se tam mihli i Řekové, ale viděl jsem tu například i ukrajinské fandy. Hodinu před samotným zápasem jsme se už začali přesouvat na zastávku tramvaje a to byla mela.

Sedmadvacetiletý gólman Martin Kopecký se převtělil do role fotbalového fanouška, který jel do polské Wroslawi povzbudit české reprezentanty.Jak to? Nejezdily?

Ale jo, jezdily, ale i když přijely hned dvě za sebou, tak byl problém se do nich natlačit. Nám se to nakonec podařilo, ale postupem času a zvětčující se tlačenici se všichni soustředili spíš jen jízdu přežít (smích). U stadionu se pak všichni vyvalili z vozu jako velká voda.

Měl jste to štěstí a potkal jste se před nebo na stadionu s nějakou známou osobností?

A víte, že jo. Ještě před vstupem na stadion jsem se potkal se Suchopárkem, Panenkou nebo známým písničkářem Nohavicou. Největší zážitek mám ale stejně při vejití na stadion. To byl parádní pohled, opravdový kotel. Mě osobně se víc líbí, když je tribuna udělaná jako jeden celek. Jako to mají například v Dortmundu u té jejich jižní tribuny s kotlem domácích.

Takže jste si pak atmosféru na stadionu užíval?

Přesně tak. Do utkání scházelo jen pár minut a čeští fanoušci se už rozehřívali v chorálech a skandováních. Když pak pady ty dva rychlé góly, celou naší tribunu zachvátila obrovská euforie. Skákalo se, dělaly se mexické vlny, tleskalo se každému úspěšnému obrannému zákroku nebo pokusu o útočnou akci. I když jsme pak dostali góla, tak všichni fandové stále povzbuzovali. Ale zaslechl jsem tudy tam i kritické hlasy na naší hru. No a Řekové tu byli v mnohem menším počtu, bylo je hlavně slyšet, když vstřelili ten gól. To jim ale vydrželo jen chvilinku. Čeští fanoušci je pak společně s Poláky už ke slovu nepustili (smích).

Co vám tedy hlavně utkvělo v hlavě ze zápasu?

Pro mě to budou asi ty naše góly. A také pak ta závěrečné děkovačka od všech hráčů.

Sám jste brankář, co jste vůbec říkal na tu Čechovu neskutečnou minelu?

Já si myslím, že si dával velký pozor, aby se u toho nesrazil se Sivokem. I když to jeho chyba určitě byla, tak jsem to až tak neřešil. Jako brankář totiž vím, že se to prostě občas stává (smích). Já byl spíš zvědavý, zda jej tento moment nerozhodí. Bylo ale vidět, že je to zkušený gólman, zbytek zápasu zvládl celkem v klidu.

Přivezl jste si z Polska kromě zážitků a fotografií ještě něco?

Koupil jsem si čepici, pár piv do žaludku, ale hlavně to byly ty zážitky.

Takže pokud bude ještě příležitost zúčastnit se nějakého zápasu naší reprezentace, váhat určitě nad nabídkou nebudete?

Váhat určitě nebudu, jelikož je to opravdu zážitek na celý váš život. Být u toho všeho s ostatními fandy. Vidět, jak domácí zvládli veškerou organizaci a navíc, když se zápas vyhraje. Tomu není co vytknout.