Matěj Vydra má za sebou angažmá v italském Udine, v Anglii vystřídal hned pět klubů (Watford, Derby County, West Bromwich albion, Reading, Burnley) a mihl se i v belgických Bruggách. Teď po třinácti letech zase okusil českou nejvyšší soutěž v dresu Plzně.
Když se vrátím na začátek vaší kariéry, kdy jste z ostravského Baníku zamířil do italského Udine za sto milionů korun. Co tolik probíraný přestup za tak vysokou sumu udělá s mladým klukem?
Já jsem nad tím takhle nikdy nepřemýšlel, kolik jsem stál… V tom věku jsem se snažil hrát co nejlépe fotbal. Ono tím, jak ještě nebyly rozjeté sociální sítě, se to ani tolik neřešilo. Za mě by bylo lepší, kdybychom u toho zůstali.
Prošel jste kluby v Anglii, Itálii, ale také Belgii…
(vstoupí do otázky) Zrovna na Belgii, kam jsem přišel na hostování po roce v Udine, moc dobře nevzpomínám. Nastoupil jsem v jednom ligovém utkání a pár dnů na to jsem si v poháru utrhl přední zkřížený vaz v koleni.
To musela být pro mladého kluka krutá zpráva?
Já jsem zpočátku nevěděl, co se děje, neuměl jsem dobře anglicky. Když mi to v nemocnici vysvětlovali, všechno jsem jim odkýval. Ale teprve druhý den mi volal manažer (Ondrej Chovanec) a všechno mi vysvětlil. Pak došlo i na pláč. V Udine bylo těžké se prosadit, chtěl jsem jít někam, kde bych víc hrál, a najednou jsem byl na celou sezonu mimo hru. Ale nakonec se to v dobré obrátilo.
Povídejte…
Majitel Udinese tehdy přes letní přestávku koupil Watford a chtěl mě tam do druhé ligy. Tím začala moje desetiletá štace v Anglii.
Původně jsem se chtěl zeptat, ve které z těch zemí se vám nejvíc líbilo? Chápu správně, že v Anglii?
Ale ani v Itálii to nebylo špatné, i když ten druhý rok byl zvláštní. Bylo sice na prd, že jsem se musel léčit. Ale na druhou stranu jsem nestrávil tolik času s týmem a byl prostor prošmejdit město, poznat Itálii. Ale co se týče fotbalu, pro mě vždycky bude číslem jedna Anglie. Nikdy jsem se tím netajil.
Čím je tak výjimečná? Tím, že jde o kolébku fotbalu?
Celkovou kulturou fotbalu. Jsou tam nádherné stadiony a je úplně jedno, jestli se jedná o Premier League, nebo třetí ligu. Vždycky bývá vyprodáno, diváci vás ženou dopředu, hraje se ve vysoké intenzitě. Zápasy jsou napínavé až do konce. Když se podíváte na druhou ligu, nejvíc gólů padá v závěrech utkání.
Tomu asi odpovídá i zájem médií nebo se pletu?
Je úplně neskutečné, jak tam fotbal lidi doslova žerou. Nejlepší je tzv. Super Sunday, kdy začíná první přenos kolem poledne a končí se po sedmé večer. Všechno to rozebírají legendy, jako je Thiery Henry a další velká jména. Každý chce hrát Premier League, být součástí té smetánky.
close
info
Zdroj: FC Viktoria Plzeň
zoom_in
Fotbalista Matěj Vydra v dresu plzeňské Viktorie
Vy máte v nejvyšší anglické soutěži odehráno přes sto zápasů, ale nepřemýšlel jste, proč jste nedostal šancí ještě víc? O patro níž jste totiž často zářil.
Ve druhé lize se hraje nahoru dolů, hra se rychle přelévá z jedné strany na druhou. No a pak přijedete s Burnely nebo Watfordem na Manchester City a jste furt před vlastní brankou. Rozdíl ve fotbalové kvalitě je obrovský, druhá liga je o dost více vyrovnanější. V nejvyšší soutěži je špička odskočená od zbytku, dobrých klubů je tam hodně.
Který z klubů, jimiž jste prošel, vám nejvíce přirostl k srdci?
Asi Watford, tam se mi obě sezony dařilo. A potom druhý rok v Derby County, takže asi tyhle dva kluby.
Zmínil jste také skvostné stadiony, zanechal ve vás některý z nich zvlášť silný dojem?
Je těžké vybrat jeden. Skvělé to je Anfield Road v Liverpool, líbí se mi i Old Trafford v Manchesteru. V Leedsu jsou zase až blázniví fanoušci, tam je to pořádný hukot. Ale za mě největší svátek fotbalu bylo finále druhé ligy ve Wembley, i když jsme ten zápas o postup mezi elitu prohráli a já musel už poločase kvůli zraněnému kotníku střídat.
To bylo v roce 2013, ale předtím v semifinále jste sehrál proti Leicesteru zřejmě životní zápas…
Jo, dal jsem naše první dva góly, vedli jsme 2:1. Ale když to řeknu blbě, hrdinou byl nakonec někdo jiný. V nastaveném čase kopal soupeř penaltu, kdyby ji dali, postupovali by oni. Jenže gólman Almunia ji nadvakát chytil a z protiútoku dal Troy Deeney na konečných 3:1. Když na to koukám zpětně, tak jsme si štěstí vybrali už v semifinále.
O Anglii mluvíte jen v dobrém. Ani tamní deštivé počasí vám nevadilo?
Nemusím úplná vedra, takže mi to vyhovovalo. Je tam vlhko, trávníky jsou pokropené, neskáče vám to, spíš balon po trávě sjede. Na počasí si zvyknete, horší to mají asi manželky a přítelkyně, když jsou doma. (úsměv)
Takže té vaší se chtělo zpátky? Jak vypadalo loučení s Anglií?
Nene. Byli jsme tam deset let, to je kus života. Moje plány před zraněním byly jinačí. Ale nejprve jsem myslel na záchranu Burnley, pak jsem chtěl řešit prodloužení smlouvy. Jenže to byl smolný rok, nejprve jsem v lednu podstoupil operaci třísel, pak jsem si vykloubil loket. Do toho vyhodili trenéra, já jsem začal hrát, dařilo se mi. No a čtyři kola před koncem jsem si utrhl křížák ve druhém koleni. A rázem bylo všechno jinak. Sice mi nabídli smlouvu, ale já jsem měl jinou představu. Rozhodl jsem se léčit v Čechách, jezdil jsem na Ligu mistrů do Plzně, pan Šádek toho využil a rázem jsem byl tady v Plzni. (úsměv)
Opravdu byl přestup do Plzně takhle jednoduchý? Mluvilo se o tom, že byste mohl jít i do Sparty.
Když jsem nemohl hrát, začal jsem se jezdit koukat na fotbal jako fanoušek. Byl jsem i na Spartě, hned se psalo, že jdu tam. Pak už jsem byl údajně v řecké Soluni. To věděli všichni, ale jenom já ne. (úsměv) Do toho volal Ondra Chovanec, že má nabídku z Plzně. Sedli jsme si se ženou, řekli jsme si něco a teď jsem tady. Se mnou nebývají komplikovaná jednání. (úsměv)
Hrálo nějakou roli, že Plzeň teď trénuje Michal Bílek, kterého jste znal z reprezentace?
Samozřejmě. On byl první, kdo mě do repre povolal. Byl to jeden z důvodů, proč jsem na nabídky Viktorky kývl.
Jaké byly ty další?
Zájem pana Šádka, že jsou tady kluci, které znám z Jihlavy (Kopic, Kliment), a hlavně, že je tady tým, který hraje o titul. A má skvělé zázemí.
play_fill
S parťáky z Jihlavy jste přestup do Plzně konzultoval?
Bavili jsme se o tom. Ale zpočátku jsme si z toho dělali spíš legraci. Když jsem psal, že mě pan Šádek oťukával, Kopi hned říkal: Pojď, bude sranda. No a nakonec to dopadlo a jsem tady.
Potkali vy jste se vůbec v Jihlavě v jednom mančaftu?
S Klímičem (Kliment) jsem hrál v žácích, s Kopim asi až v dorostu. Ale v áčku mužů už jsem ani s jedním z nich nebyl.
O Viktorce se říká, že má velmi dobrou kabinu. Potvrdíte to?
Parta tady dělá hodně, určitě to je jedna z příčin úspěchů. Je vidět, že kluci stojí jeden za druhým. Ano, jsou tady cizinci, ale jádro mančaftu tvoří český kluci, přijmou mezi sebe každého.
Jak tohle funguje v cizině?
Já jsem zažil něco podobného v Burnley, kde byla většina kluků z Británie. Ale jinak je to spíš individuální sport v kolektivu. Na hřišti jste jeden tým, ale jakmile skončí trénink, sednete do auta a každý si jede svoje.
Takže to pro vás byla příjemná změna?
Pro mě byla příjemná změna už jenom to, že můžu mluvit česky. (úsměv) Jsem tady necelé tři měsíce a nic si nemůžu stěžovat.
Ještě mám několik osobních otázek. Odmalička jste byl útočník?
Ano, každý chce dávat góly. Je to třešnička na dortu, jste nejvíc vidět.
Kdo je útočník podle vašeho gusta? Koho jste měl jako malý kluk v pokojíčku na plakátech?
Já měl Ronalda, toho prvního brazilského. Pak se mi líbil Drogba, když byl v Chelsea. A z těch současných je těžké vybrat jednoho. Lewandowski dává hrozně moc gólů, Benzema, Cristiano Ronaldo, Messi, ale je to útočník? Mbappé. Všechny je sleduju v Lize mistrů, je to strašně rychlý fotbal, ale oni to hrají jako by to na PlayStationu.
S fotbalem jste toho už zažil hodně. Máte ještě nějaký nesplněný sen?
Nikdy jsem nevyhrál žádný titul. Mám jen postup z druhé anglické ligy do první s Watfordem. A v evropských pohárech jsem hrál jen předkola, to já moc nepočítám.
Jak nejlépe relaxujete?
Nevím, jestli se dá říct, že je to relax, ale hodně času trávím s malou dcerkou. Do toho stavíme dům, takže se řeší i věci kolem. V létě asi přibude další miminko, takže bude o zábavu postaráno. V Anglii jsem si s klukama občas zahrál hry na počítači. Ale teď je to většinou tak, že přijedu z tréninku, malá mi skočí za krk, pak večeře, koupání, jde spát. Se ženou si pustíme jeden díl seriálu a jdeme taky.
Když jsem si o vás hledal informace, tak jsem se dočetl, že jste vyučený stolař…
To je na wikipedii, že. Ale já jsem truhlář. Na praxi jsem sice moc nechodil, protože jsem brzo začal trénovat s áčkem. Ale ta vůně dřeva se mi líbila, fotbal se mi zdál zábavnější. (úsměv)
Ještě jednou se na závěr vrátím do Anglie. Burnley žije sen o postup zpět mezi elitu, suverénně vede Championship. Jste s lidmi z klubu ještě nějak v kontaktu?
Mluvím hodně s útočníkem Jay Rodriguezem nebo s fyzioterapeutem, který se mnou pracoval, když jsem byl naposledy zraněný. Mají velký náskok. Nechci to zakřiknout, ale postup mají hodně blízko. Navíc, co jsem tak koukal, hrají pod trenérem Vincentem Kompanym hodně líbivý fotbal. Přeju jim postup.
Ligovou premiéru si odbyl před 13 lety v Plzni, ale raději vzpomíná na Jablonec
Když si měl na úvod našeho povídání Matěj Vydra vzpomenout na svůj prvním ligový zápas, hned vypálil. „Jasně, bylo to tady v Plzni, za Baník. Ale den a rok si nepamatuju,“ pronesl bez váhání. V té chvíli to bylo přesně 13 let, rozhovor totiž vznikal ve středu 1. března. „Ale…,“ pokračoval rodák z Chotěboře, že utkání skočilo bezbrankovou remízou, si pamatoval dobře.
Na plzeňské straně tehdy nemohl chybět David Limberský, Milan Petržela nebo současní asistenti Pavel Horváth s Markem Bakošem, v dresu Baníku zase současný viktorián Radim Řezník.
„Toho si vybavuju. My jsme předtím spolu byli na pokoji na zimním soustředění,“ zalovil v paměti Matěj Vydra.
Tehdy sedmnáctiletý mladík byl čerstvou posilou Baníku, přišel z Jihlavy a hned naskočil do základní sestavy. V Plzni vydržel na hřišti hodinu, potom ho vystřídal slovenský fotbalista Róbert Zeher. „Kolem stadionu tady tehdy byl ještě atletický ovál, naproti hlavní tribuně stála nějaké budova (Brána borců) a na hřiště se šlo z kabin podzemním tunelem,“ vybavil si ještě.
V ochoze se „tísnilo“ jen něco málo přes tři a půl tisíce diváků, kteří se branky nedočkali. Plzeňská Viktoria na konci té sezony získala svoji první trofej, vyhrála Český pohár. No a Matěj Vydra se vydal dobývat fotbalovou Evropu.
„Z mojí strany byl mnohem lepší druhý zápas, to jsme porazili doma Jablonec a já jsem vstřelil dva góly,“ připomněl vítězství Baníku 4:1 na Bazalech. Přitom nastoupil až v 78. minutě místo Zehera za stavu 2:1 a soupeře dorazil dvěma góly. V 88. minutě si naběhl za obranu na přihrávku Nevese a propálil gólmana Špita, v poslední minutě pak zase zužitkoval přihrávku Mičoly.
Do konce ligového ročníku pak přidal další dvě branky, doma do sítě pražské Slavie a v Teplicích.
