Kliknutím zvětšíte
Na úvod mám obligátní, asi očekávanou otázku. Hrál jste někdy McDonald’s Cup?
Ano. Dokonce jsem absolvoval maximum ročníků. Nejdřív dvě sezony za Uherský Ostroh, poté jsem třikrát nastoupil už za sportovní školu.
Vybavíte si ještě nějakou vzpomínku?
Pamatuju si, že jsme vždy měli dobrou partu. Když jsme byli malí, chystali jsme se na turnaj i mimo školu. A jestli se nemýlím, neslo to ovoce. Vždy jsem byl na finále, Svátku fotbalu. A také jsem vyhrál cenu pro nejlepšího střelce, ale jen na krajském finále.
Letos jste se stal patronem turnaje. Zajímavé, že? Dříve jste právě k těmto hvězdám vzhlížel.
A jak. Když o tom tak mluvíme, úplně vidím ročník, kdy do Olomouce přijel Vladimír Šmicer. Já byl tehdy kapitán, skončili jsme třetí. Ale že bych snil, že budu jednou jako on? To ne.
Už víte, co dětem řeknete?
O tom není třeba moc přemýšlet. K mladým mluvíte od srdce. Snad jim i díky turnaji dojde, že fotbal je o lásce, je to radost, zábava.
Myslíte si, že současní kluci to mají těžší než vy? Nemůžou jejich vývoj brzdit sociální sítě?
Dost možná ano. Já se řadím asi do poslední generace, která chodila ven bez telefonu. Nezajímalo nás nic než míč. Ale řekl bych, že pořád je to hlavně o té výchově. Rodičů, učitelů. Pokud má dítě přístup k sociálním sítím a nezná hranice, je to skoro zabiják dětství i fotbalu.
Díky moderním technologiím jsou ovšem na druhou stranu možnosti skoro neomezené. Jste třeba s někým z klukovských let v kontaktu?
Občas se někdo ozve, číslo na mě mají. A nejvíc ze Slovácka. Zmínil bych dokonce jméno – Marek Jurák. To je mluvčí klubu, s nímž děláme na projektu Výzva borců. Na charitu dražíme různé předměty.
Můžete také sledovat své idoly skoro živě. Našel byste někoho, myslím tím hvězdu světového formátu, která vás inspiruje?
Dobrá otázka. Vlastně bych si dovolil odpovědět, že nad tím takhle moc nepřemýšlím. Je mi jasné, že dost lidí řekne Messiho, Haalanda či Mbappého. Dávají góly, proto jsou tolik oblíbení. Mně se možná víc zamlouvá hra Kevina de Bruyneho, asi neznám komplexnějšího hráče. Z brankářů zase Gianluigi Donnarumma.
S krátkou pauzou jste v Nizozemsku už osm let. Stihl jste se za tu dobu naučit nizozemsky?
Stihl. Byl to už na začátku jeden z mých hlavních úkolů, abych zapadl.
Četl jsem si váš první rozhovor z Eindhovenu, který tehdy dělal kolega ze Slováckého deníku. Líčil jste, že žijete u místní starší paní, má psa a kočku. Kdy jste se osamostatnil?
Během osmnáctého roku. Víte, že ta paní je dodnes mou fanynkou?Pořád si píšeme, nedávno jsme za ní s přítelkyní vyrazili na návštěvu.
Jak se liší Michal Sadílek v roce 2023 od toho v roce 2015?
Ve fotbale jsem určitě zkušenější, vyspělejší. Uvědomil jsem si spoustu věcí, prošel jsem si řadou nepříjemností, které vás zocelí. Ale váha a výška se moc nezměnila (úsměv).
Co bylo to největší trápení?
Zranění. Jedno, druhé, třetí. Snažím se o sebe mnohem víc pečovat, dbát na regeneraci. Člověk si uvědomuje, že právě zdraví by v životě mělo být na prvním místě.
Dres Twente s vámi obléká také Václav Černý. Asi potěší, že tam máte českého parťáka?
Rozhodně. Ostatní spoluhráči si někdy myslí, že je pomlouváme, ale to je omyl.
Jak to?
V kabině se mluví holandsky a nám to někdy ulétne. Jenže my spolu mimo klub mluvíme dál klasicky česky.
Jaký máte cíl pro tuhle sezonu, pro další kariéru?
Letos máme sen dostat se do evropských pohárů. A dlouhodobé plány po mě nechtějte, ty nemám. Snad jen to, že bych si chtěl zahrát na konci kariéry s bráchou za Slovácko.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
