V anglickém velkoklubu dostal dres s číslem 5. Zajímavostí bylo, že to byl jediný zápas sezony 2001/2002, do kterého tehdy dvacetiletý útočník zasáhl. Hrál posledních šestnáct minut. „Emil Heskey mávl rukou ke střídačce a já se šel rozcvičit. Za tři minuty už jsem byl na hřišti,“ vykládal tehdy novinářům Baroš.

„Byl jsem rád i za to málo,“ přiznal. Jeho Liverpool uhrál bezbrankovou remízu. Sám Baroš vytušil, že by mohl jít na hřiště. „Letěli jen tři útočníci, Owen byl zraněný a Anelka v poháru hrát nesměl,“ vysvětloval Baroš. „Záleželo, jestli nastoupíme se dvěma útočníky. Pak jsem věřil, že by to mohlo vyjít,“ doplnil.

Trenér Thompson poslal do hry Heskeyho a Litmanena. Anglický reprezentant toho měl po sedmdesáti minutách dost, tak si řekl o střídání. „Byl jsem jediný útočník na lavičce," pousmál se Baroš. „Kouč můj výkon nehodnotil, nic neříkal. Všichni ale byli spokojeni, že se neprohrálo,“ vykládal Baroš.

Na další start v barvách Liverpoolu čekal půl roku. Dočkal se ho v zahajovacím utkání Premier League na hřišti Boltonu. A byl to jeho den. Baroš vstřelil dva góly a výrazně se podílel na vítězství 3:2. „Věřil jsem si, že gól dám. Dva jsem ale nečekal. Když trenér odhalil tabuli, na které byla základní sestava, na chvíli mi stoupl tep na dvě stě,“ uzavřel Milan Baroš.