sportovní detektiv

Jakmile začíná zástavba rodinných domků, po několika metrech se vám na pravé straně objeví fotbalové hřiště s nápadnými, novými ochrannými sítěmi za brankami. Zaparkovat zde není problém, můžete si vybrat ze dvou míst v bezprostřední blízkosti travnatého hřiště. Před více jak padesáti lety zde byla založena místní TJ a hodně dlouho se hrálo na škváře. Až v roce 1998 byla slavnostně otevřena plocha s trávou při utkání proti Nošovicím. No a nyní o prázdninách si Milíkovští hřiště trochu zrenovovali.Sportovní inspektor zavítal na fotbalový stadion do Milíkova.

„Už bylo třeba povrch provzdušnit, a tak se pracovalo. Hřiště dostalo přes 23 tun nového substrátu s pískem, vysela se nová tráva a také natáhly nové sítě za brankami,“ doplnil při pohledu na pěkný fotbalový plac předseda klubu Roman Samiec. To vše za vydatné podpory obce a dvou větších sponzorů. Proto se první zápasy mužů odehrávaly na venkovních hřištích, aby se hřiště důkladně zregenerovalo.

Domácí fandové jsou náležitě hrdí na to, co tady mají, a na tribunce zděné budovy mi podávali další informace o dění v tomto podhorském klubu. Ostatně z patra se také výborně dívá na fotbal, když hned vedle je klubovna s občerstvením. V době mé návštěvy s úsměvem všechny hosty obsluhovala paní Andrejka, která doslova na zavolání přinášela pivní
mok chlapům přímo k lavičkám, jen aby jim něco neuniklo z právě probíhajícího zápasu. Atmosféra mezi diváky byla výborná, hostující fandové obsadili lavičky blízko postranní čáry, domácí mají zase ta svá místečka kousek od výčepu či na dvou krytých tribunkách u hřiště, kde především seděla mládež.

V poločase jsem se dozvěděl i o tom, jak zde pracují s mládeží. Konkrétně žáci hrají okresní přebor stejně jako dorost, který se spojil s Hrádkem. Pro letošní fotbalovou sezonu i tady sáhli k výpomoci s jinými kluby. Místní určitě potěší, když se občas někdo z odchovanců objeví v nějakém klubu hrajícím krajskou soutěž. To je nyní případ mladého Michala Samiece (22), který zkouší fotbalové štěstí v Bystřici. V současném mužstvu mnoho odchovanců není, ale chlapi z okolních vesnic jsou rádi, že si mohou fotbal zahrát v malebné vesničce pod Kozubovou.

Sportovní inspektor zavítal na fotbalový stadion do Milíkova.POHLED DO HISTORIE
Založení klubu se v Milíkově datuje do roku 1964. Dlouhé roky se pak zde hrála ta nejnižší okresní soutěž. Poté se povedlo postoupit do okresního přeboru (to se psal rok 1999), což byla zatím nejvyšší fotbalová meta. Bývalí hráči ale rádi vzpomínají na roky, kdy válčili za Milíkov fotbalisté jako Radek Krupka nebo Vlastimil Benk, kteří pomohli ke kýženému postupu. Když se v Milíkově upravovalo travnaté hřiště, museli místní vzít zavděk azylem na škvárovém hřišti v Třinci na Lesní. V době fotbalových proměn se do historie klubu určitě zapsali další nadšenci fotbalu jako Czeslaw Heczko, Marián Sikora či Jan Kaleta. Bohaté zkušenosti zanechal v milíkovské kabině také Radomír Šulák, někdejší ligový fotbalista Třince, Karviné, Českého Těšína a Bystřice. Nyní se snaží fotbalovou štafetu držet i Samiecovi a další dobrovolníci v milíkovském klubu.

CENA VSTUPNÉHO - 1
Za fotbal zaplatí v Milíkově deset korun jen dospělé mužské pokolení. Když se ale hraje v týdnu, tak se vstupné ani nevybírá. Při nedělních zápasech mohou naopak tři vylosovaní diváci získat zvláštní bonus. Když se na ně usměje štěstí, budou vylosováni a ještě se trefí míčem z hranice velkého vápna do malé branky. Poté si fanoušci mohou domů odnést nějakou z cen, převážně v tekutém stavu.

OBČERSTVENÍ - 1Sportovní inspektor zavítal na fotbalový stadion do Milíkova.
Před příchodem k hlavní budově už byl z daleka vidět dým a byla cítit příznačná vůně. O vynikajících klobáskách jsem už slyšel mnohokrát, a tak mi zvědavost nedala, abych k onomu místu nezašel. Ruda z Ostravy, jak tady všichni říkají panu Matulovi, je odborníkem na svém místě. Výborně připravená klobáska za 40 korun neměla žádnou chybu. K tomu stačí zakoupit dvanáctku radegastu nebo pro řidiče chlazený birell v plechovce a máte vystaráno. Pochopitelně si můžete vybrat i nějaké nealko, které vám obsluhující paní Andrejka ráda podá.

ATMOSFÉRA UTKÁNÍ - 1-
Ač v době naší návštěvy hrály proti sobě týmy s úplně jinými ambicemi v této sezoně, nebylo z divácké kulisy poznat nějakou nevraživost či konkurenci. Kvalita hostujících Janovic byla znatelná, a tak jejich fanoušci měli pochopitelně větší radost. Ani domácí diváci ale nezůstávali pozadu. Co je však v Milíkově zajímavostí, tak když vstřelí gól domácí hráč, ozve se z místního rozhlasu známá slezská píseň „Za górami, za lasami, za dolinami…“ Jen škoda že místní nemají lepší technické možnosti, aby mohli hlásit i nějaké info k utkání. Myslím tím sestavy, střelce branek a další náležitosti, které k fotbalovým zápasům patří.

Karel Moškoř