Předloni odcestoval z Baníku do Interu Milán Samuel Grygar, který minulý týden získal titul v italské juniorce. Na jaře zvedly vlnu reakcí zprávy o konci obránce Ondřeje Kukučky, který se přesunul do pražské Sparty. Hlavní město si jako své nové působiště vybral i útočník Daniel Šmiga, který na jaře za B-tým Slavie nastřílel v ČFL deset branek. Následovat ho bude i jeho čtrnáctiletý bratr Jakub. Čerstvě Alex Honajzer se vydává do německého Hoffenheimu, odejít má i osmnáctiletý zadák Daniel Macej.

Informace o koncích těchto talentů zaregistroval i Verner Lička, někdejší manažer a trenér Baníku, či reprezentační jednadvacítky. „Konkrétní informace nemám, neznám detailní důvody. To si musí vyhodnotit a zanalyzovat klub, každý případ může být jiný,“ upozorňuje na úvod rozhovoru pro Deník. „Metod výchovy je spoustu, není žádný recept, fotbal je variabilní stejně jako výchova. Každý si na to musí přijít a udělat sám,“ říká Lička.

Sedmašedesátiletý fotbalový odborník má řadu zkušeností se zasazením mladých do ligového týmu. Připomíná, že první smlouvu může klub s hráčem podepsat v jeho patnácti letech, ale jen na tři roky. „Přitom nemá význam, jen jako důkaz, že mu platíte. A v osmnácti, když ho nepodepíšete znovu, je volný. Novou smlouvu přitom musíte mít rok a půl před koncem staré. Jinak nemáte šanci. Jenže opět můžete jen na tři roky s tím, že po roce a půl jste na stejném místě,“ vysvětluje Lička situaci klubů.

„Navíc kdo z hráčů je v sedmnácti zralý na první ligu? Jen výjimky z výjimek. Proto klub nemá mnoho prostoru, aby ho plnohodnotně připravil,“ pokračuje Verner Lička. „Musíte říct: Baník pracuje takhle, má tyto představy, souhlasíte, nebo ne? Pokud ne, tak ta smlouva nemá význam, protože cesta do áčka je daleká hlavně z právnických důvodů,“ dodává.

Roman Holiš (šéf fotbalové Akademie Baníku Ostrava, 13. 6. 2022)
Šéf Akademie Baníku Holiš: Úspěšná sezona. Co řekl k „úprkům“ mladíků do Prahy?

PŘÍPAD KUKUČKA

Obvinit vedení Baníku z nešikovnosti, třeba v případu Ondřeje Kukučky, si neodvažuje. „Určitě hrálo roli těžké zranění a roční pauza. Otázkou je – a o tom jsem přesvědčený – že nikdy nebyl nastavený na ligu. To se plánuje a podle toho se pracuje,“ nastiňuje. „Klub má odpovědnost nastavit principy a zásady vývoje. To je jako ve škole. Jdete postupně od první třídy dál, výjimečně někdo dostane možnost udělat dva ročníky najednou. S tím musí být ztotožněna i druhá strana – rodiče, agent a hráč. I když hráč je v tomto soukolí na posledním místě,“ opakuje Lička.

Nedivil se ale vyjádření majitele Václava Brabce k odchodu Ondřeje Kukučky. „Slovo ‚zklamání‘ vystihuje pocit, když s vámi někdo takhle lidsky zatřese. Uměl jsem si to živě představit. I mě to několikrát potkalo. Nikdy ale nešlo o hráče, spíše o rodiče. Většinou otec,“ vzpomíná si na důvody odchodů Verner Lička.

„Zloba fanoušků jde na hráče, ale málokdo si uvědomuje, že on je často jen tažen a manipulován okolím. Proto jsem přesvědčený, že hráč nebyl iniciátorem. Většinou jím nebývá. Že by řekl: Chci z Baníku pryč. I když i to se stává. Systém to umožňuje. Musím ale upozornit, že neznám druhou stranu,“ podotýká.

Na snímku (zleva) Michal Frydrych ze Slavie a Denis Granečný z Baníku Ostrava.
Frydrych: Konečně doma, jsem plný očekávání. Baníku chci pomoci naplnit ambice

KLÍČOVÝ JE KARIÉRNÍ PLÁN

Kluby si mnohdy hráče předchází, třeba tolerováním prohřešků, či nedisciplinovanosti. „To musíte vypustit. A naopak nastavit jasný řád, i když je to výjimečný fotbalista. Budeš bydlet na intru, budeš mít vychovatele, chodit do školy, na sobě budeš mít GPS a polar. A bude kontrola. Prostě výroba produktu fotbal. Tohle se ale stává málokdy,“ krčí rameny Verner Lička.

Vedle mateřského klubu se podílel na zařazení mladíků do ligových mužstev ve Zlíně, nebo v Polsku. „V Baníku to bylo jednodušší. Je to bašta, klub s kulturou, úspěchy a měl dlouhodobě nejlepší výchovu. Jako první založil sportovní školu a na Jeremenku měl středisko sportu. Nemuseli jsme dělat nábory, či skauting. Všichni přicházeli sami, nikdo nechtěl odcházet,“ popisuje Verner Lička.

Díky práci jeho a jeho kolegů Baník do velkého fotbalu poslal řadu hráčů a velkých jmen jako Jankulovski, Svěrkoš, Lukeš, nebo synové Marcel s Mariem. „Víte, nechci šít do manažerů, ale tehdy byli dva – Pavel Paska a začínající Zdeněk Nehoda. Dneska jich je snad sto třicet. Už za Tomáše Petery (dřívější majitel Baníku) jsem však cítil potíže, protože nejdůležitější bylo mluvit s rodiči, manažery a přesvědčovat je, jak je Baník dobrý,“ přibližuje.

Baníkovce měl v merku hlavně Paska. „A bylo to nastaveno tak, že se nám do toho vůbec nemontoval. Byla maximální důvěra. On měl jistotu, že mu Baník přes jednadvacítku hráče posune do áčka. Jen čekal na vhodný okamžik. To je dnes jiné,“ míní Lička.

I za jeho éry, která v Baníku skončila v roce 2012, zažil boje o hráče ve věku třináct čtrnáct let. Podle něj je ale hlavním důvodem převratů, které mohou přerůst v odchod, že kluby nemají u jednotlivých hráčů nastaveny kariérní plány. „Příprava na dospělý profesionální fotbal. A to se vším všudy,“ má jasno Lička.

„Spíše je to tak, že někdo vyletí, tak ho vezmeme do áčka. Nebo na přípravu, abychom po 14 dnech řekli, že ještě na to nemá. Plán se dělá s rodiči, manažerem, hráčem, zaznít musí jasné představy klubu a všichni se musí domluvit,“ naznačuje Verner Lička.

Lékař ortopedické ambulance MUDr. Tomáš Pavliska, 7. dubna 2022 v Ostravě.
Baník patří na Bazaly, říká bývalý klubový lékař Pavliska. Proč šel do politiky?

ANI BAROŠ TO NEMĚL LEHKÉ

Pochopitelně největší personou, které oblékala v posledních pětadvaceti letech dres Baníku, byl Milan Baroš. I o jeho vývoj se Lička v Baníku staral, útočník pak přestoupil z ostravského klubu v roce 2001 do Liverpoolu za zhruba 180 milionů korun. Stále tak patří k největším přestupům z české ligy do zahraničí.

„U Milana byla výhoda, že jsme měli akademii s nastaveným pevným řádem, kde o všem, co se týkalo sportovního úspěchu, včetně výchovy hráčů, rozhodovala sedmičlenná trenérská rada. Já měl jako šéf pod sebou šest lidí a všichni jsme se scházeli několikrát v týdnu. Neustále jsme konzultovali, co se s hráčem bude dít, jaké budou další postupy,“ prozrazuje Verner Lička.

Jeho pravou rukou byl Bohumil Páník, jehož určil jako Barošova mentora. „Měl hlídat každý den jeho stav, byl měřený na polaru, jezdil – i když to všichni – za docentem Stejskalem do Olomouce na pravidelné testy. Zjišťovaly se předpoklady,“ vybavuje si Lička.

Dalšími v radě, která o všem rozhodovala, byli Pavol Michalík, Rostislav Vojáček, Pavel Vrba, Pavel Malura a Karel Orel. „U Baroše bylo prvním rozhodnutím, že bude v týmu U16 a trenérem bude Libor Pála. Každý trenér měl přesné podmínky, jak bude pracovat. Tréninkový plán, kdy rozvíjet sílu, kdy rychlost, technicko-taktickou přípravu, zápasy, kolik zápasů a tak,“ líčí.

„Víte, Milanův ročník nebyl úplně dobrý, vyhrál ale svou soutěž U16. A sám Milan byl šikovný, proto rada rozhodla pro navržení smlouvy, takže jsem byl pověřen jednáním s panem Barošem. Bylo to náročné, dlouhodobé, nic lehkého, ale na konci byl sedmiletý kontrakt,“ připomíná Verner Lička.

Prvním z klíčových kroků bylo posunutí do osmnáctky pod vedení Rostislava Vojáčka. Baroš měl každý zápas začínat v základní sestavě, zároveň byl pod kontrolou, aby nebyl přetížen. „Zvládal to velmi dobře, vše se vyhodnocovalo. Důležité bylo, že neměl žádné dětské růstové potíže, tím pádem ani zranění,“ je rád Lička s tím, že na podzim 1998 byl Baroš „povýšen“ do juniorky.

David Oulehla na lavičce žižkovské Viktorky.
Jedna změna. Vrbův realizační tým v Baníku bude tvořit nově i Oulehla

VELKÝ SKOK ZVLÁDAL

Netrvalo to ale dlouho. Ačkoli všemu předcházely velké diskuse, aby se tím hráči neublížilo, brzy putoval mladík do prvního týmu. „Rada tak rozhodla, protože áčko mělo lepší podmínky a Milan byl pod kontrolou. Včetně doktorů. Jestli si ale každý myslí, že to bylo jednoduché, běhal jak o život a vyhrával nám zápasy, tak ho vyvedu z omylu. Byl to velký skok, on to ale zvládal,“ usmívá se Verner Lička, který byl tehdy i koučem Baníku.

Hotovo ale zdaleka nebylo. Potíže se dostavily následně na jaře, kdy se projevila i únava. Góly se nedostavily. „Nešlo to. Trápilo ho to. Tak říkám Bobovi, že jak bude možnost, šoupneme ho tam v lize. A vyšlo to. Vím, že šel do hry v poločase a to mu vyhovovalo, do hry přinesl svěží vítr. Góly nedával, ale byla na něj penalta a lidem se jeho hra líbila,“ loví v paměti Verner Lička.

První půlrok byl nahoru dolů. V létě 1999 ale absolvoval celou přípravu včetně soustředění a na podzim už hrál většinou od první minuty. „Je to proces. Než se dostal nastálo do základu, uteklo tři čtvrtě roku. To je ale normální způsob. Stejně postupovali ve Francii u Dugarryho, Zidana a tak,“ uvědomuje si Lička.

S již zmíněným Pavlem Paskou připojil i historku, kdy byli spolu u národního týmu. „Ptal se mě, koho tam mám. Odpověděl jsem, že Baroše,“ vybavuje si. Reakce? „A umí hrát fotbal?“ usmíval se Paska. „Nakonec ho podepsal na mé doporučení. Milan ke svému agentovi došel přirozenou cestou,“ oddychne si Lička.

Kapitán Baníku Ostrava Michal Frydrych je na odchodu do pražské Slavie. Přestup má být oznámen v pondělí.
Baník potvrdil první posilu! Po sedmi letech se na Bazaly vrací obránce Frydrych

ROZHODOVAT NEMŮŽE JEDEN ČLOVĚK

Před časem se sportovní ředitel Baníku Alois Grussmann vyjádřil, že všichni hráči musí chodit přes B-tým. Co na to Lička? „Správná je jedna jediná věc, a to jednotný systém principu a zásad výchovy. Je vždy na zvážení, když hráče odstrašujete. Své k tomu musí říct i doktoři. Třeba u Holzera jsme dělali testy, jestli může jít výš. Nicméně v celé historii Baníku, jediný Baroš přeskočil U21. Jinak nikdo,“ reaguje jednoznačně Verner Lička.

„Jak říkám, rozhodnout o postupu hráče není jednoduché. Tam musí mít silný mandát sportovní ředitel se silnou trenérskou radou v zádech. To nemůže dělat jedna osoba,“ varuje.

Systém akademie v Ostravě podle něj fungoval především díky Oldřichu Novákovi. „Myslím, že do dneška u nás nic tak propracovaného není,“ soudí Lička. „Tenkrát se sešla výjimečná parta trenérů, které Olda tomu dělal střechu a vytvořil podmínky. A já jako sportovní ředitel i mí trenéři jsme byli nedotknutelní. Spousta lidí nám nefandilo, neměli nás rádi, musíte sáhnout k nepopulárním rozhodnutím, ale toto byla první pořádná akademie. Bylo to dáno kulturou. A lokomotivou všeho bylo Jeremenko,“ ví.

Naopak od roku 2010 byly podle něj v Baníku nejhorší podmínky v republice. „Až příchod pana Brabce to dal na nohy,“ přikyvuje Verner Lička.

Z aktuálních mladíků ho ohromil výkonem proti Jablonci útočník Daniel Smékal. „Nejde o to, jak výborně hrál, ale spíše co z něj cítíte. Když je pracovitý, rychlý, dává góly, umí se do šance dostat, je cílevědomý, tak s takovými chci pracovat. Ve světě je to ale běžné,“ myslí si. „Zároveň nejpodstatnější je hráče poznat osobně, lidsky,“ doplňuje.

„Nevidím rozdíl ve výchově v Dukle Praha, Spartě, Slavii, Sigmě, Baníku. Není to o klubu, všude je to přibližně na stejné úrovni. Rozdíl pak dělají ti vyskautovaní hráči. Proč Sparta a Slavia říkají, že mají nejlepší výchovu? Odkud ti hráči, jako třeba Hložek, Pudilové a takoví jsou? Musíte začít u sebe, žádný klub ještě nevytvořil jednotný systém práce, jak chce hráče vychovávat,“ uzavírá Verner Lička.