RADIM WOZNIAK
Narozen: 29. ledna 1978
Kariéra: Lokomotiva Ostrava, Baník Ostrava, České Budějovice, Mladá Boleslav, Dukla Bánská Bystrica, Hradec Králové, MFK Frýdek-Místek
Bilance v probíhající sezoně: 8 zápasů, 720 minut, 3 branky, 3 žluté karty

Ve všeobecném napětí zůstával prakticky jen jeden hráč v klidu. Domácí stoper Radim Wozniak čekal na pokyn hlavního rozhodčího a po něm nezadržitelně skóroval. Díky proměněné penaltě rozhodl o výhře Petřkovic nad lídrem tabulky krajského přeboru.

„Soustředil jsem se jen na to, abych dal góla. Stranu jsem měl dopředu vybranou, jen jsem ji tentokrát změnil kvůli tomu, že předtím jsem to dvakrát dával jinam. No, vychází mi to teď a doufám, že to tak zůstane co nejdéle," usmál se Radim Wozniak, jeden z nezkušenějších fotbalistů, kteří běhají po hřištích, na nichž se hraje krajský přebor.

Petřkovice doma potřetí za sebou vyhrály, ale upřímně, souboj s Rýmařovem byl spíš remízový.

Souhlasím a zdůrazňuji, že jsme z Jiskry respekt měli. Vždyť Rýmařov ze sedmi zápasů prohrál jen jednou poslední kolo s Vítkovicemi a i tady v Petřkovicích ukazoval první půlhodinu, že fotbal hrát umí. V té době jsme navíc měli i štěstí, protože soupeř trefil i tyčku. Ale druhou půli už to bylo vyrovnané utkání a uznávám, že jsme byli šťastnější. No, zkrátka rozhodčí písknul penaltu, já ji kopnul a bylo hotovo… Možná to teď zní jednoduše, ale tak nějak to bylo. Ta výhra nám hodně pomohla, protože remízy ve fotbale při tom tříbodovém systému jsou fakt o ničem.

Vy sám máte za sebou polovinu podzimní části vaší první sezony v krajském přeboru. Jak na vás tahle soutěž, i s ohledem na zkušenosti z první, druhé či třetí ligy, působí?

Krajský přebor mě mile překvapil úrovní. Ale když se pak podrobně člověk podívá na sestavy, nemůže nevidět, že je tady spousta kluků, kteří hrávali výš. Jasně, jsou už třeba starší, ale úroveň stále mají. A některé zápasy mají opravdu velmi dobrou úroveň. A co se týká mého prozatímního účinkování v Petřkovicích, musím zdůraznit, že je škoda pár remíz, protože bychom byli v tabulce ještě výš. Ovšem jinak to má očekávání splnilo a jsem přece jen i spokojený, že jsme prozatím jen jednou prohráli a věřím, že tak to bude až do konce podzimu.

Když se na vás člověk dívá, nemůže se nezbavit dojmu, že si to na hřišti a u něj pořádně užíváte. Počínaje rozcvičkou přes samotný zápas až po pozápasové sdělování dojmů…

To je asi dané tím, že mě fotbal pořád strašně moc baví a teď jsem si vybral Petřkovice, protože jsem tady znal kluky a slíbil jsem to i panu Tačovi…A já slovo držím. Přiznávám, že jsem měl před sezonou nabídky i z vyšších soutěží, ovšem já jsem už ve svém pokročilém fotbalovém věku je přijmout nechtěl. Ale je pravda, že si fotbal pořád užívám a hodně se pokaždé těším na každé další utkání. A hlavně mě těší, že ještě stačím těm mladším klukům (úsměv). Pokud mi zdraví vydrží, pak bych chtěl hrát ještě dlouho. Taky proto, abych předal něco málo z toho, co umím, svému pětiletému synovi, kterému se teď a tady chci hlavně věnovat. I proto jsem odešel z vrcholového fotbalu. Ale rozhodně to neberu tak, že z něj musí být fotbalista. Buď bude, anebo bude dělat něco jiného…