„Z konce jsem smutný. Nejvíce mě dostaly pomluvy a nepravdy, které se šíří. Pánové z vedení to tak chtěli, je to jejich volba,“ pronesl Lumír Sedláček v exkluzivním rozhovoru pro Deník. Zášť z něj ale necítíte. „Opavě dál budu fandit, přeji ji jen to nejlepší. Stále trénuji malé děti, snad mi tohle nezakážou,“ poznamenal Sedláček, který v minulosti kopal i za pražskou Slavii.

Lumíre, v Opavě jste skončil, co nyní děláte?
Především mám více volného času, který se snažím smysluplně využít. Věnuji se rodině, dodělávám resty okolo domu, jezdím na kole, podnikám procházky s Petrem Czudkem. Řeším svou profesní budoucnost. Hledám práci, která mi bude dávat smysl a bude mě naplňovat. Něco rozjednaného mám, takže uvidíme. Samozřejmě chodím na zápasy Opavy, byl jsem i v Drnovicích. V neposlední řadě trénují děti v miniškoličce při SFC Opava.

Ve Slezském FC jste tedy úplně neskončil?
Z funkcionářského hlediska určitě ano. Co se týká trénování, tady je to s otazníkem. Trénování dětí mě naplňuje a baví, ta čistá radost malých prcků z fotbalu je úžasná. Snažím se dál vzdělávat, chystám se na trenérskou stáž do Polska pro rozšíření větších obzorů. I výchova dětí musí mít jasný smysl a směr. Počkám si, jak se vyvine situace okolo SFC Opava a rozhodnu se. Třeba mi pánové z vedení zakáží i tuto práci.

Veronika Bernardová
Komentář: Další „míče“ na opavské hřiště

Můžete osvětlit situaci okolo vaší osoby? Proč jste byl nucen na pozici sekretáře skončit? O sekretářích se říkává, že jsou srdcem klubu…
Je to komunikačně náročná práce. Pro mě to byla zkušenost k nezaplacení. Člověk musel každý den podstupovat konfrontaci s lidskými charaktery. Naučit se nastavit spolupráci. Poznat hranici, kdy ustoupit, či naopak být přísnější. Strašně mi pomohlo, že jsem fotbal sám hrával. Usnadnilo mi to spoustu jednání napříč sportovním spektrem. Až na výjimky šlo o pozitivní zkušenosti. Za sedm let ke mně vedení opavského klubu nemělo žádnou výtku, nepřišlo žádné pokáraní. To byl pro mě signál, že jsem svou práci odváděl na slušné úrovni. Zlepšila se komunikace s okolními kluby, nastavila spolupráce se středními školami, za to jsem hrozně rád. SFC je klubem, který fungoval se Sedláčkem a bude fungovat i bez Sedláčka. Důvody a okolnosti výpovědi nebyly úplně košer. Postrádaly kus férovosti. Upřímně říkám, že takhle by se ke mně nezachovali ani v Baníku, a to můj vztah s FCB zrovna vřelý není.

V příštím týdnu Deník přinese také vyjádření předsedy představenstva SFC Opava Zdeňka Viktorina.

Můžete být konkrétnější? Přiblížit více, co se stalo?
Během podzimní části bylo vše v normálu. I když prvním signálem, že se něco děje, mohl být, kulantně řečeno, podivný konec Honzy Schaffartzika. A taky odchod Zdeňka Pospěcha z představenstva bez bližší specifikace. Důvodem mého konce a Jardy Rovňana byl v mých očích uměle vytvořený článek, týkající se odposlechů, ve kterém jsem byl označen za spojence pana Ozaniaka a na svět přišla spekulace, že jsem šel proti klubu. Následně jsem absolvoval schůzku, na které byl náměstek primátora Orieščík, pánové Viktorin s Kovářem a také právní zástupce města. Byla mi nabídnuta dohoda o ukončení pracovního poměru, na kterou jsem nepřistoupil. Den před Štědrým dnem mi přišla výpověď poštou, holt i takové vánoční dárky chodí. Výpověď byla podána na základě paragrafu 52, což znamená nadbytečnost, takže žádné odposlechy v souvislostí s kauzou Berbr, či napojení na pana Ozaniaka. Dokonce se mluvilo o zneužití peněz v zapsaném spolku. Já jsem ale jen pouhý člen, bez podpisového práva. Kdyby přece byl alespoň jeden z těchto důvodů pravdivý, je nábojem na okamžitou výpověď, nebo se pletu? Pana Viktorina jsem se zeptal napřímo: Jsem v odposleších? Řekl: Ne. Prý jsem patřil do skupiny lidí, která šla proti klubu. Tohle nařčení mě uráží, mám absolutně čisté svědomí vůči své práci v SFC. Chci od těchto pánů vidět jediný důkaz. Unavuje mě z jejich strany komentář: „To chce město.“

Hovoří se o tom, že velkým problémem byla komunikace uvnitř klubu. Co je na tom pravdy?
Opava byla vždy rodinným klubem, zakládajícím si na výborných vztazích, důvěře a komunikaci. V létě přišly změny ve sportovním úseku a pozitivní atmosféra se začala v průběhu podzimu pomalu vytrácet. Četnost schůzek či sezení vedení se zaměstnanci za celou podzimní část týkající se chodu klubu, nastavení koncepce, denních procesů, kompetencí, jak tomu bývalo dřív, by se dala spočítat na prstech jedné ruky. To o profesionalitě v druholigovém klubu nesvědčí nic dobrého. Na potřebu těchto schůzek jsme opakovaně upozorňovali, bohužel bez odezvy.

Zastupitelstvo Opavy jednalo o fotbalovém klubu.
Komedie v přímém přenosu. Hlasování o změnách v SFC Opava skončilo fiaskem

Hovoří se o vašich napjatých vztazích se současným sportovním manažerem Jaroslavem Kolínkem. V minulosti jste přitom byli velcí kamarádi, dokonce byl iniciátorem vašeho návratu z Polska.
Vztah s panem Kolínkem byl čistě pracovně profesionální, což jsme si na první schůzce od jeho příchodu vyjasnili a neviděl jsem v tom žádný problém. Měli jsme společný cíl, a to správný chod klubu. Z pozice sekretáře jsem plnil úkoly zadané sportovním manažerem. Dobře fungovat můžete, i když spolu nechodíte na pivo. Vzájemná komunikace se ale během podzimní části zhoršovala. Vše začalo v hlavní míře s koncem trenéra devatenáctky Davida Vavrušky, kterého si sportovní manažer do klubu přivedl. Tady chci konstatovat, že David Vavruška nebyl vyhozen. Vzhledem ke špatným výsledkům dorostu v Celostátní lize sám po otevřené diskusi na schůzce spolku nabídl, že bude akceptovat jakékoliv rozhodnutí vedení. Má můj respekt, jak se k celé záležitosti postavil. Osobně mi poděkoval za můj osobní přístup sekretáře směrem k SCM. Spíše mě ale šokovalo, že pan Kolínek chtěl pokračovat v další čistce v klubu. Na začátku ledna se o svém možném konci dozvěděli kondiční trenér Michal Hampel, asistent trenéra David Mikula a trenér brankářů David Hampel. Všechno kluci se srdcem a vztahem k Opavě. Úplným šokem pro mě bylo možné ukončení smlouvy s kapitánem Janem Žídkem, rovněž z úst sportovního manažera, s dovětkem, to chce město. Naštěstí se tyto plány nezrealizovaly, což je pro klub jenom dobře.

V měsíci listopadu bylo na vaši osobu podáno anonymní trestní oznámení, že byť jste byl v covidové karanténě, tak jste se měl pohybovat v prostorách stadionu Slezského FC Opava. Dokonce celou záležitost vyšetřovala i policie. Můžete se k tomu vrátit?
(odmlčí se). Tohle beru jako brutální podpásovku. Ano, tahle situace se stala, a to před utkáním v Ústí nad Labem. Ač jsem byl dvakrát očkovaný, a tudíž jsem se nemusel testovat, přesto jsem dobrovolně jednou za dva týdny na testy chodíval. Stalo se, že večer před odjezdem na zmiňovaný zápas mi přišla SMS zpráva s tím, že můj test byl pozitivní. Na večerní trénink s dětmi jsem nešel. Vzhledem k mé pozici vedoucího mužstva prvního týmu jsem musel někomu předat agendu, aby tým mohl k zápasu vůbec vyrazit. Zastoupit mě musel David Baier. Dohodli jsme se, že se potkáme brzy ráno před odjezdem a vše mu předám. Ať už se jednalo o covidové certifikáty, které byly součástí soupisky, lístky na vlak a podobně. Vysvětlil jsem mu povinnost vedoucího. Byl jsem úplně bez příznaků, měl respirátor, rukavice, s nikým jsem se do kontaktu nedostal a na stadionu jsem sám strávil dvacet minut. S Davidem jsme byli chvilku, dva metry od sebe.

A co to trestní oznámení?
To, které přišlo po týdnu, pro mě bylo absolutním rozčarováním. Přišlo mi oznámení o zahájení možného trestního řízení za šíření smrtelné nemoci v prostorách SFC Opava. Bylo podáno anonymem na Státní zastupitelství v Opavě. Následovalo podání vysvětlení na policii, výslechy svědků. Je jasné, že informace ke zmíněnému anonymu musela jít z klubu, podotýkám informace. S odstupem času si myslím, že na tohle mě z klubu chtěli dostat ven. Oznámení vnímám jako záměrné a účelové. Myslím si, že časem se i tento anonym odkryje, indicie mám. Chci ještě zdůraznit, že pokud bych se dobrovolně netestoval, cestoval bych jako pozitivní s mužstvem vlakem, a pak autobusem do Ústí a zpět. A jedna perlička na závěr. Dva dny po podání anonymu na mou osobu, nařídilo vedení klubu neočkovaným hráčům povinné testování PCR metodou. Přitom do té doby stačil antigenní test. Náhoda to asi nebyla…

Jaké byly reakce okolí?
Většinou to bylo velké překvapení nejen pro blízké okolí, ale i pro lidi z fotbalové branže, rodiče hráčů SFC a další. Byly to vesměs negativní reakce na krok vedení, nechápali ho. Má výpověď samozřejmě udělala radost skupince lidí, která mě pomlouvala za zády či byla schovaná někde za humny, a teď pomalu ukazuje svou tvář. Vím o těchto lidech a nemám důvod to neříct. Nejsem typ člověka, který chce životem proplouvat, nemám problém říct svůj názor tak, jak ho vidím. Bez skrupulí a do očí. Konstruktivní kritika posouvá, a tak by to mělo být nastaveno v každé práci.

V prosinci jste dostal výpověď pro nadbytečnost. V praxi to ale znamená, že jste následující dva měsíce měl ještě pro klub pracovat, ale vše bylo jinak…
Čtrnáctého ledna jsem dostal novou výpověď, a to přímo na pracovišti s dovětkem o překážce v práci ze strany zaměstnavatele, s tím, že v klubu dochází od 17. 1. 2022 k organizačním změnám. V praxi to znamená, že jsem již nemusel chodit do práce. Přesto jsem poprosil o deset dnů na to, abych mohl dokončit předání smluv týkající se mládeže a agendu všech těch bezvýznamných pracovních úkonů, které jsem dle výpovědi v klubu vykonával. Od začátku února jsem na klub docházel jen výjimečně a užíval si placeného volna. Úsměvné je také to, že dnem 14. ledna 2022 si vedení klubu všechny e-maily adresované na mou osobu nechali posílat v kopii na pana Kováře, člena představenstva, bez upozornění směrem k mé osobě. Mohl si tak přečíst spoustu názorů na můj konec v klubu, a to třeba i od Davida Lafaty. Škoda jen, že vedení neinformovalo o mém konci i patřičné fotbalové instituce a já mám i dnes několik telefonátů denně a musím opakovat, že v klubu došlo ke změně na pozici sekretáře, že volají na špatné telefonní číslo.

Opava se v pátek představila na hřiští Táborska
Podívejte se: Opava urvala bod, řádil dvougólový Darmovzal

Předseda představenstva Zdeněk Viktorin v rozhovoru pro klubový web mimo jiné nastínil, že klub chce mít na pozicích kvalifikované odborníky. Jak tohle vnímáte?
Opava je malé město a hodně lidí se zajímá, co se v jejich klubu děje. Zmiňovaný rozhovor jsem četl. Post můj a Jardy Rovňana tak byl nahrazen odborností. Dovolím si malinko nesouhlasit, neboť například agenda technického ředitele, co se týká hřiště, zázemí a podobně byla obsazena místopředsedou představenstva panem Kovářem, který pří vší úctě k němu, viděl hřiště a jejich údržbu do patnáctého ledna jen z tribuny nebo zpoza oken VIP zóny, čili odbornost nula. A to souvisí se vším. Komunikačně a vztahově to není v SFC Opava momentálně v topu, což bylo patrné i na březnovém jednání zastupitelstva, kde byly jasně vidět velké třecí plochy mezi předsedou představenstva a gesčním náměstkem. Přeji si, ať klub najde silného partnera, situace se stabilizuje a dočkáme se zářivější budoucnosti. Také spolupráce spolku a akciové společnosti musí mít jasné obrysy. Vedení akciovky si musí získat zpátky důvěru mládežnických trenérů. Těžko ji ale nabere tím, když si na schůzku s trenéry přivede právníka… Nestandardních kroků je ale daleko více a není to jen můj názor.

Asi víme, kam tím míříte…
Především tohle všechno vrhá špatné světlo na celý klub. Vezměte si akci Marlenka. Náměstek primátora Orieščík v pátek oslavuje Marlenku, o den později je to pouze v článku na webu opraveno na Marlenka food a nakonec před utkáním s Duklou zmizí obří billboard Marlenky ze stadionu… Pak tu máme lednovou telenovelu s výběrem trenéra béčka, která vyústí v to, že na lavičku rezervy si nakonec usedne sportovní ředitel. A mohu pokračovat dál. Osoba kontroverzního manažera Daniela Černaje je taky úzce spojována s Opavou. Nyní má v klubu pět hráčů z Vratimova. Ve fotbale je to známé jméno a každý si může obrázek udělat sám… Na druhou stranu jsem rád, že v představenstvu jsou lidi jako Petr Souček, kteří fotbalu opravdu rozumí a mají ho rádi. Díky za něj.

O svém konci ve Slezském FC Opava víte od prosince, ozýváte se ale až nyní, proč?
(usměje se) Ráno moudřejší večera. Ale teď vážně. Bral jsem to jako fakt, navíc mám úžasnou rodinu. Nechtěl jsem si kazit Vánoce. Brečení a vysvětlování někde po restauracích a kavárnách byla poslední věc, na kterou jsem myslel. Dodnes jsem si navíc spoustu věcí spojil a s chladnou hlavou mám na celou situaci lepší pohled. V jedné věci jsem se chtěl ozvat, ale nakonec to vyřešili samotní kluci – trenéři mládeže. Šlo o situaci, kdy bylo mé jméno cenzurováno panem Viktorinem. Šlo o podzimní hodnocení sezony z pohledu trenéra kategorie U11. Vzhledem ke covidové situaci a nutnosti reagovat se změnami hřišť a podobně si trenér dovolil běžně poděkovat sekretáři. Nic víc, nic méně. Pan Viktorin nechal mé jméno na klubovém webu z toho článku vymazat. Trenéři se ale ozvali, stejně tak někteří rodiče. Mile mě to potěšilo.

I přesto, jak s vámi vedení klubu zametlo, jste na utkáních viděn…
Nesedávám na lavičce vedoucího, ale na fotbaly chodím, a to s kluky ze staré gardy, což má své kouzlo. Zajel jsem si i do Drnovic, kde jsem zavzpomínal na svá léta v Kaučuku. Opavské áčko má svou kvalitu a já věřím, že se bude rvát o baráž do posledního kola. Navíc hrají mladíci typu Rataje, Kramáře, Darmovzala, Večis je ve Spartě. Jsou to všechno kluci, kteří dostali šanci a smlouvy v ligové éře Radka Kováče a Pavla Zavadila. Musím říci, že svou šanci chytli za pačesy. Navíc v mládeži jsou další šikovní kluci, reprezentanti a třeba Vojta Hranoš může mířit hodně vysoko.

Vypadáte, že jste s koncem v opavském fotbale smířený, ale kdo vás dobře zná, ví, že tam někde v koutku duše je cítit zklamání…
Řeknu to tak, stávající situace v SFC nemá vítěze. Chci říci, že jsem prožil sedm nádherných let v klubu svého srdce, zažil euforii postupu do ligy, finále poháru, ale rovněž i sestup, což k fotbalovému životu patří. Byl jsem, jsem a budu fanouškem, navždy věrným příznivcem SFC Opava bez ohledu na události, které se v posledních měsících děly. Rád bych poděkoval všem lidem z fotbalu, ze škol, rodičům a všem, se kterými jsem byl v kontaktu, za možnost spolupráce. Speciálně pak chci poděkovat Jardovi Rovňanovi, který byl u mého začátku bafuňářské kariéry, velice mi pomohl a zasvětil do práce sekretáře, a byl mi po celou dobu vždy dobrou radou nápomocen. A ještě chci říci, že za svými slovy si stojím a jsou pravdivá. Nyní jen očekávám další z prohlášení na klubovém webu, že je všechno jinak.