Původně jste v Třinci zamýšlel kopat jen do konce podzimu a pak se porozhlédnout po angažmá v cizině. Proč jste nakonec změnil rozhodnutí a prodloužil s klubem půlroční smlouvu?

Zjistil jsem, že Třinec má solidní mužstvo. Koncem podzimu se ho navíc ujal kvalitní trenér, fotbalový, což mně osobně sedí a spoluhráčům zřejmě také. Po zvážení všech pro a proti a po řadě jednání jsme se s ředitelem klubu Huczalou a trenérem Luhovým dohodli na další dvou a půlleté spolupráci.

Nabídky ze zahraničí vás neoslovily?

Pravdou je, že nějaké se objevily a byly dokonce z Rakouska. Z tamní druhé ligy. Nakonec jsem se však rozhodl pro Třinec. Má to své výhody, budu častěji s manželkou a dětmi. Domů do Uničova se z Třince dostanu za necelou hodinu a půl.

Vaší ženě se prý v Rakousku líbilo. Nepřemlouvala vás k návratu?

Ne. Manželka i děti tohle rozhodnutí nechali na mě, vůbec do toho nemluvili. V Rakousku je opravdu moc krásně. Máme tam spoustu přátel, takže tam někdy můžeme vyrazit na lyže.

Brno, bojující o udržení, vás náhodou o pomoc nepožádalo?

V klubu mám pořád řadu známých, s nimiž jsem v telefonickém kontaktu. Myslím, že kdyby o mě Brno stálo, určitě by se mi ozvalo. Já sám bych se tam v žádném případě netlačil, i když jsem pod Špilberkem prožil nádherných deset let. Brno si zvolilo jinou cestu, chce sázet na mladé hráče.

Jedním z nich bude i váš bývalý spoluhráč Martin Maroši. Radil jste mu, co a jak?

Řekl jsem mu, že liga je liga, ať to zkusí a popere se s tím. Zároveň jsem ho upozornil na to, že to nebude mít vůbec snadné. Brno čeká tuhý boj o udržení. Pořád je mou srdeční záležitostí, takže pevně věřím, že to i přes těžký los a uvolnění některých zkušených hráčů zvládne.

To Třinec má jiné starosti, rád by se posunul mezi nejlepší druholigové týmy. Dokáže to?

Věřím, že ano. Do jara jdu s tím, abych třineckému klubu na hřišti co nejvíce pomohl. A je jedno, na kterém postu budu nastupovat, zda v obraně nebo záloze. Rád bych, abychom jaro rozjeli ve velkém stylu a potrápili celky bojující o postup do nejvyšší soutěže.

Motivuje vás k tomu smolný podzim?

Jak jsem řekl, třinecké kopané jsem chtěl být co nejvíce prospěšný. V prvním domácím utkání jsem nadvakrát zahodil pokutový kop, což se mi dosud nikdy nepřihodilo a ve druhém jsem si utrhnul tříslo. Takový rozjezd jsem nikdy nikde nezažil. Pokud nepočítám operovaný meniskus, kdy jsem deset dnů po zákroku normálně hrál, bylo to nejtěžší zranění mé kariéry. S doktorem jsme se rozhodli pro konzervativní léčbu, která byla úspěšná. Pevně věřím, že teď mi nastane úspěšné období.

(rom)