Ofenzivní talent fotbalově vyrůstal ve Frýdku-Místku, do Opavy ale odešel z Vratimova. V letošní druholigové sezoně je hodně vidět a vysloužil si premiérovou pozvánku do reprezentační dvacítky. S tou sehrál zápasy v Portugalsku (prohra 0:3) a doma s Polskem (výhra 2:0). Samuel Šigut byl v obou duelech v základní sestavě.

Máte za sebou reprezentační premiéru. Jak jste si celý sraz užil?

Každá minuta v národním týmu pro mě byla cennou zkušeností. Už od oznámení nominace to byl neskutečný pocit.

Sraz trval sice jen pár dnů, ale jak moc vás posunul dopředu?

Ze srazu jsem si vzal strašně moc. Uvědomil jsem si, že abych se herně posunul, musím na sobě ještě více pracovat. Prostě ve všem přidat tak, abych se zlepšoval a zvedal výkonnost.

V obou zápasech jste nastoupil v základní sestavě. Čekal jste to? Byl jste nervózní?

Nečekal jsem, že hned svou premiéru odstartuji v základní sestavě, samozřejmě jsem ale za tu šanci a důvěru trenérů velmi rád. Před zápasem tam nějaká lehká nervozita byla, ale po pár sekundách na hřišti ze mě všechno spadlo a už jsem se soustředil jenom na zápas.

V prvním utkání jste v Portugalsku prohráli. Byla to velká škola?

Portugalci vyhráli zaslouženě, byli silnější i rychlejší na balonu a technicky lépe vybavení. Pedro Brazao byl v tomto zápase neskutečný. Ten rozdíl byl markantní.

Naopak domácí zápas vám vyšel a porazili jste Polsko. Hráli jste tak, jak jste chtěli?

Před utkáním s Polskem jsme si rozebrali předchozí zápas, vyhodnotili jsme si chyby a do utkání s Polskem jsme šli dobře takticky nachystaní. Myslím si, že jsme Polsku nenabídli nějakou větší šanci, naopak my jsme se postupně dostávali do většího tlaku a vytvářeli jsme si šance, ze kterých jsme vstřelili dvě branky.

Jaký je vůbec tým české dvacítky? Je silný?

V týmu je velká kvalita na každém postu. A to vím, že hodně dalších výborných fotbalistů se do nominace nedostalo. Konkurence je obrovská, proto je třeba si o další nominaci říct kvalitními výkony v Opavě.

Důležitý je taky kolektiv. Zapadl jste do něj rychle?

Ano, myslím si, že jsem zapadl rychle a dobře. Kluky znám, nastupujeme proti sobě a s některými se znám i osobně, takže v tomhle nebyl problém. Právě naopak.


Co vám po zápasech řekli trenéři? Byli s vámi spokojeni? A byl jste se svými výkony spokojen vy?

O individuálních výkonech jsme se nebavili. Já jsem se snažil ukázat, co ve mě je a oba zápasy odmakat na maximum. Sice jsem nastoupil v každém utkání jen na poločas, ale i tak si toho nesmírně vážím a vím, že mě čeká spousta práce, abych se, když dostanu další šanci, v sestavě udržel déle.

Věříte, že jste si řekl o další reprezentační šance?

Byl jsem na prvním srazu, tak snad jsem trenéry přesvědčil, že můžu být pro tým platný. Každopádně teď musím podávat skvělé výkony v Opavě, abych hlavně pomohl svému týmu. A to by mohl být opět odrazový můstek do reprezentace.

Zahrál jste si za národní tým – jak vám to zní?

Znamená to pro mě hodně, od mala jsem chtěl jednou vstoupit na hřiště v reprezentačním dresu a slyšet hymnu. Jsem velice šťastný, že se mi to povedlo.

Teď vás zase čekají důležité druholigové boje. Dodala vám reprezentační akce sebevědomí?

Přesně tak, nyní se opět soustředím jen na jedno, abych svými výkony zaujal naše trenéry a pomohl týmu a Opavě třeba až do baráže. Reprezentace mě hlavně motivovala k tomu, abych se ještě více zlepšoval. Ukázala mi, že není radno se uspokojit. Před rokem mě v Baníku nechtěli, teď jsem v národním týmu. A za to je třeba poděkovat spoluhráčům, trenérům v čele s panem Westem, vedení, rodině, mé mámě. Především jsem vděčný klubu SFC Opava, který mi tu šanci dal. Hlavně tedy panu Kolínkovi, který ovlivnil mé rozhodnutí a udělal vše pro to, abych byl v Opavě. A taky Danu Černajovi. Věřil mi a dal mi motivaci znovu hrát fotbal. Udělám vše pro to, aby to byl začátek úspěšné cesty, třeba jako v případě mého kamaráda Vládi Coufala.