Dostala jsem šicí stroj a byla nezastavitelná, říká zakladatelka VEDU clothing

„Myslím si, že něco tak povrchního jako je móda, by nemělo tolik ubližovat lidem a planetě. Je to věc, kterou může ovlivnit každý z nás podle svých možností,“ vysvětluje, proč je podle ní důležité oblékat se více udržitelně.

Vzpomenete si na úplně první impulz, který vás zlákal k tomu, zkusit začít šít? Věnuje se šití třeba někdo ve Vaší rodině?
Pamatuji si, jak jsem s babičkou zkracovala moji červenou květovanou sukni. To mi mohlo být tak dvanáct let. Často jsem se dívala, jak babička šije. Rozhodně mě to ovlivnilo, abych se taky naučila šít. Velkou motivací mi byly taky úlovky ze sekáče, které jsem si chtěla upravit podle svého. A v neposlední řadě odpor k rychlé módě, kterou jsem nechtěla podporovat, ale zároveň jsem chtěla mít své vysněné kousky.

Dokonalá iluze. Cukrářka vyrábí dorty, které vypadají jako pizza či kotleta

Kolik vám bylo let, když jste se šití začala věnovat takříkajíc naplno?
Šicí stroj jsem od rodičů dostala na Vánoce 2018, takže v mých patnácti letech. Od té chvíle jsem byla nezastavitelná. Pořád jsem zkoušela něco nového. Dávala jsem do toho všechen volný čas, protože mě to tak moc bavilo. Učila jsem se hlavně z videí na Youtube a ze svých chyb. Dlouho se mi však nedařilo ušít něco, co by bylo opravdu nositelné. Až tak po roce a půl nastal zlom a od té doby se mi skoro každý projekt povede.

Svou cestu sdílíte také na svém instagramovém profilu VEDU clothing. Co vás vedlo k nápadu tento profil založit?
VEDU jsem založila až po dvou letech svojí šicí cesty, kterou jsem chtěla sdílet s jinými lidmi. Čekala jsem na to, až si našetřím na overlock (označení speciálního šicího stroje, který sešívá a začišťuje švy – pozn. red.), protože jsem už na začátku chtěla nějaké kousky prodávat, a také na nový mobil s lepším foťákem. Dost možná to ale pro mě byly takové výmluvy, proč nezačít dřív. Měla jsem totiž velký strach z reakcí lidí.

První příspěvek jste nahrála začátkem roku 2021, nyní Vás už sleduje téměř deset tisíc lidí. Počítala jste s takovým úspěchem? 
Rozhodně nepočítala. Vznikla mi tam nádherná komunita lidí, které baví šití a udržitelnost. Navzájem si radíme a podporujeme se. Jsem za to moc vděčná.

VEDU clothing však není jen název instagramového profilu, ale také vaší oděvní značky. Jak dlouho existuje a co svým zákazníkům nabízíte?
Můj prvotní plán byl spíše vybudovat značku oblečení, než osobní „sdílecí“ profil jako mám teď. Prodávat udržitelné mnou šité kousky jsem chtěla od začátku. Hodně rychle jsem ale zjistila, že profil nedokážu vést sofistikovaně a neosobně. To prostě nejsem já. Snažím se nabízet zejména střihy, které mi u udržitelných značek chybí. Právě proto nabízím třeba šněrovací letní crop topy z látek z druhé ruky.

Zdravé, chutné a veselé. Svačiny od kreativní mámy obdivuje celá třída

Kdyby si chtěl někdo obohatit šatník kousky od vás, jak má postupovat?
Momentálně prodej hlásím dopředu na Instagramu. Tam pak i samotný prodej probíhá. Na stories sdílím jednotlivé kousky; kdo napíše dřív, ten ho získá. Doufám ale, že v průběhu prázdnin už budu mít e-shop. Dosavadní způsob prodeje je pro mě dost náročný a ráda bych se posunula dál.

Se svými sledujícími sdílíte tipy, jak si přešít nepasující kousky například ze second handů i ušít oblečení úplně nové. Co vás baví víc?
Dobrá otázka! Při úpravách mě baví, jak je pak znatelný rozdíl před a po. Úprava je ale často o dost složitější, než začít od nuly. Z tohoto důvodu mě asi baví víc šití úplně nového oblečení. Často to však bývá třeba i o využití košile ze sekáče, kdy pracuji s látkou, ze které je vyrobená, jako s metráží. U metráže je pak obrovská volnost; to si opravdu užívám.

Kdybyste si mohla vybrat jen jeden typ svršku – například sukně, halenky či kalhoty – a šít už jen ten, co by to bylo? Jinými slovy, co vás baví šít nejvíce a co naopak nejméně?
Hrozně ráda šiji kalhoty. Baví mě dělání kapes, topstitching (technika šití, kde je linie šití navržena tak, aby byla vidět z vnějšku oděvu – pozn. red.), přišívání pasového límce a poutek na pásek. Dokonce i poklopec dělám ráda. A co mě baví nejméně? To tedy nevím… nerada lepím vlizelín (smích), ale konkrétní svršek mne nenapadá žádný.

Hodně propagujete takzvanou udržitelnou módu. Co pro vás tento pojem přesně znamená a proč považujete za důležité oblékat se udržitelně?
Udržitelná móda je pro mě móda, jejíž výroba má minimální negativní dopad na planetu i lidi, kteří se podílí na vzniku oblečení. Oblékat se pomalu rozhodně nemusí znamenat mít šatník plný udržitelných značek. Znamená to nakupovat vědomě, s rozmyslem a konat nejudržitelněji, jak to v tu chvíli jde. Nejde o to být stoprocentní, jde o snažit se být tou nejšetrnější verzí sebe sama. Je to pro mě důležité, protože si myslím, že něco tak povrchního jako je móda, by nemělo tolik ubližovat lidem a planetě. A je to věc, kterou může ovlivnit každý z nás podle svých možností.

Duo fotografů dokáže vykouzlit neuvěřitelné snímky psů. Má na to své triky

Mnoho lidí své nakupování ve fast fashion řetězcích obhajuje tvrzením, že skutečně kvalitní oblečení je pro ně finančně nedostupné. Co byste jim vzkázala?
Když se lidé podívají na e-shop nějaké udržitelné značky a zjistí, že tričko nestojí sto korun, ale tisíc korun, často dospějí k názoru, že udržitelná móda je drahá. Ale vůbec to tak nemusí být. Důležité je uvědomit si, že nejudržitelnější oblečení je to, co už ve skříni máme. Hlavním problémem fast fashion je hlavně náš přístup k nakupování. Kdybychom všichni nakupovali v řetězcích s rychlou módou, ale s rozmyslem, udělalo by to obrovský rozdíl.

Jak třeba postupujete vy?
Já se svým budgetem studenta nakupuji většinou v sekáči. Mám také spoustu krásných vintage kousků ze skříně po prababičce. Co potřebuji a umím si ušít, to si ušiji z udržitelných látek. Nadčasové kousky, se kterými počítám na pět a více let, si kupuji od udržitelných značek. Pro mě jsou to hlavně boty, spodní prádlo nebo třeba batoh. Nákup takových kousků vždy hodně promýšlím a šetřím si na ně. Všechny kousky, co přichází do mojí skříně, spojuje důraz na přírodní materiál, kvalita, nesmím už podobnou věc mít, musí to být můj styl a musím se v daném svršku cítit dobře.

Myslím si, že můj šatník už v tuto chvíli vyjde ročně na mnohem méně peněz než šatník mých vrstevníků, kteří nakupují konzumním způsobem. A časem to bude ještě menší suma. Moje oblečení totiž bude stárnout se mnou, zatímco oblečení z řetězců s rychlou módou nestárne, ale ničí se.

Jak začít, pokud se člověk rozhodne oblékat více šetrně k přírodě a zároveň si chce vybudovat skutečně funkční šatník?
Nejdůležitější je vědět, co mi sluší, v čem se cítím dobře a co nejčastěji nosím. Pokud mám například práci v kanceláři a každý den nosím sako se sukní, nebudu potřebovat několik párů barevných lacláčů, i když se mi to třeba libí. Mně taky pomohlo zjistit, jaké barvy mi sluší. Když už pak vím, co do skříně nakupovat, je mnohem těžší nakupovat bezhlavě. Tím bych určitě začala. Nevidím velký problém v tom si koupit něco z fast fashion, když kousek opravdu využijete a budete se o něj starat. Jen se ale nakupování v těchto řetězcích často pojí s nižší kvalitou a s chabým materiálem.

Náročný koníček. Včely nejsou věc, ale živí tvorové, říká zkušený včelař

Co vám v poslední době dělá největší radost?
Toho je spousta! Před týdnem jsem se dozvěděla výsledky přijímaček a povedlo se mi dostat na vysněnou školu - VOŠ Oděvní a textilní design v Brně. Z toho se moc těším. A taky takové drobnosti. Třeba nedávno jsem v silném dešti čekala na tramvaj a přišla za mnou taková elegantní starší dáma, 84 let, schovala mě pod svůj deštník a dala se se mnou do řeči. Bylo to hrozně milé gesto a mám radost, že na sebe lidi pořád umí takhle být milí. Víc takových skutků!