Než bude řeč o autech a motorkách, snězme příslovečnou třešeň z dortu klidně hned na začátku a prozraďme, že sympatický Miroslav Jech (nar. 1981) byl i českým Mužem roku 2008 a účastníkem soutěže Mistři dílny na Primě.

Sedíme uvnitř haly v prosklené recepci, kterou si Miroslav Jech rovněž sám navrhl a svařil z ocelových profilů. V hale, skutečně skoro jako v muzeu, stojí auta a motorky, na stěně visí některé z obrazů, které karosář a úpravce aut vlastnoručně maloval. „Ne, muzeum to není,“ uvádí věc na pravou míru. „Říkám tomu ,čistá dílna‘, kde už montuju a spasovávám hotové díly a věci dokončuju. Vzadu mám špinavou část dílny, v ní se odehrává ta chlapská práce – řezání, svařování, broušení…“ S jistou hrdostí Miroslav Jech říká, že si téměř všechno, co k úpravě nebo renovaci aut a motorek potřebuje, vyrábí sám.

Karosářský rukopis

V patnácti letech začínal u škodovek úpravami za pár korun, postupem času však pronikal do všech tajů specifické kombinace řemesel a dnes upravuje i nejmodernější auta a pracuje se všemi materiály včetně karbonu a karbon/titanu. „Dokážu zpracovat veškeré materiály, ale zároveň dávám moto- a autodílům vlastní tvar a design. Je to podepsané mou rukou. Svůj designérský rukopis chci prosadit pod značkou Jech Art. Patří do toho i moje obrazy. Ozvala se mi firma, která měla zájem o jejich tisk na oblečení.“

Pro Lucii Badalíkovou je překonávání překážek zábava. I když přitom cítí každý sval v těle.
Gravitace před nimi brečí v koutě. V Česku trénují ninjové

Zákaznické úpravy aut se často realizují tak, že se z vozů odstrojí „konfekční“ díly a části a nahradí se tuningovými – již hotovými a zakoupenými. „Ale já to takhle nedělám,“ říká Miroslav Jech. „Nejenže jsem technologicky a řemeslně soběstačný, ale všechno si poctivě ručně nakreslím, a pak jsem schopen vytvořit buď jediný výrobek bez šablony, nebo si vyrobím kopyto, šablonu, cokoli… Umím naohýbat tvary, jaké si zamanu. Někdy zase použiju jako šablonu původní díl.“ Když se ptám na přesnost, s jakou se v autodílně pracuje, Miroslav Jech říká, že u rozměrných dílů, jako kapot, blatníků či prahů, a s přihlédnutím k několikametrové délce aut, lze pracovat s přesností přibližně jednoho milimetru.

Odborný koníček Miroslava Jecha původem z Českých Budějovic není krátkodobým nadšenectvím. Jako kluk se dostal na atraktivní karosářský obor, později vystudoval strojní průmyslovku, která mu dala kreslířskou jistotu a prohloubila jeho prostorovou představivost. „Tu jsem měl vždycky dobrou a už od mládí mě bavilo něco vytvářet, dělat kreativní věci. Taky když už toho mám někdy v dílně plný zuby, zavřu se doma a maluju,“ svěřuje se.

Nadšení a trpělivost

Zákazníky autodílny Miroslava Jecha se prý nejčastěji stávají lidé z okruhu jeho známých a přátel. „Nebo se v průběhu zakázky přáteli staneme, protože to přece jen nějaký čas trvá a jsme neustále v kontaktu. Ti lidé mají své představy, chtějí něco jedinečného, a já se jim snažím vyjít vstříc,“ říká. Designér, karosář a výtvarník v jedné osobě odhaduje, že individuální úprava auta může trvat půl roku, motocyklu přibližně dva měsíce. Cena úpravy motorky (podle rozsahu „customizace“) může být klidně 250 tisíc korun.

Zubři z Milovic v dubnu na rezervace u Kyjeva neodjedou.
Zubři z Milovic ke Kyjevu nepojedou. Ochranáři ztratili kontakt s Ukrajinou

Miroslav Jech se věnuje také renovacím veteránů. V hloubětínské hale stojí krásný zmrzlinářský volkswagen, dechberoucí cabrio Corvette Stingray ze 70. let nebo třeba Škoda 100 po dědečkovi… Velkou peckou a chloubou dílny je roadster Porsche, který se podobá modelu, v němž zahynul herec James Dean. „Člověk se musí věnovat práci a jiným projektům, takže jsem Porsche dával dohromady asi čtyři roky. Jinak bych to stihnul asi dřív. Ale na tom auťáku bylo tolik práce, že můžu prohlásit, že jsem ho prakticky postavil znovu.“ Auto se dnes svému obroditeli odvděčuje zábavností: „Neváží ani tunu a má sto čtyřicet koní. Občas si s ním i zadriftuju,“ přiznává se smíchem Mirek Jech. 

Lodí z Ameriky 

Nad překrásnou korvetou s plátěnou střechou se ptám po jejím původu. „Když se mi auto líbí, přihlásím se do aukce, káru vydražím a nechám si ji poslat lodí z Ameriky. Co je potřeba, pak na autě udělám, a buď ho prodám, nebo mi zůstane ve firmě. Tahle korveta zatím zůstává. Já v tomhle nikdy nebyl moc komerční. Úpravy dělám hlavně na zakázky a přání známých. Ale je fakt, že když udělám tuning současného auta, dlouho se tu neohřeje. Nedávno jsem tady měl jeden Dodge Charger – a byl pryč za tři dny.“ Moc pěkná je i vintage terénní motorka, či spíš „scrambler“ – odhaduji ze 70. let. „To je rambovka,“ předejde Mirek Jech mou otázku. „Na té jezdil Stallone v Rambo jedničce. Tahle je z roku 1983.“

Miroslav Jech má přítelkyni, ale děti zatím ne. Může se tedy věnovat podnikání a svému náročnému koníčku, od něhož si ještě občas odskočí k malování. „Když je potřeba, udělám i kompletní generálku motoru. Agregát klidně vyndám, rozeberu do poslední součástky, co je třeba, vyměním… Ale počítačové nastavení, úpravy motorové mapy… to nechávám dělat jinde. Stejně tak šití potahů a čalounění. Já si představu nakreslím a udělám design, ale samotné šití a čalounění nechám povolanějším.“

Práce v dílně, řemeslných výzev i občasného peklování by se však Miroslav Jech vzdával nerad. „Já tohle potřebuju, mám manuální dílenskou a tvořivou práci rád,“ svěřuje se. „Asi ještě patřím ke generaci, které zbyla trocha trpělivosti a chuti něco vytvořit vlastníma rukama, ne jenom na něco ukázat a koupit si to.“