Pro odchovance Ocelářů Rostislava Martynka už sezona skončila. Šikovné křídlo si našlo čas navštívit místa, kde hokejově vyrůstalo, a přímo ve Werk Areně sledovalo finálové utkání proti Vítkovicím. „Nečekal jsem, že se dočkáme moravskoslezského derby. U Třince mě to až tolik nepřekvapuje, u Vítkovic ano. Ty vnímám jako nejpříjemnější překvapení letošní sezony,“ řekl Martynek.

Třinec je ve finále a jde si pro premiérový titul. Co tomu říkáte?

Není to pro mě žádné překvapení, s tím týmem, který letos mají. Jsem přesvědčen, že je to nejsilnější mančaft, který kdy měli. On i rozpočet mnoho napoví. Stačí si vzít jednotlivé hráče, mrknout na soupisku. Je na ní jedna hvězda vedle druhé. Jdou si tvrdě za svým cílem. V době, kdy se každý snažil šetřit, do Třince přicházeli borci s nejzvučnějšími jmény, jako třeba obránce Krajíček, ale i jiní, zkušení borci do útoku. Jsou tak našlapaní, že jestli to neurvou letos, tak snad už nikdy.

Jste třinecký odchovanec, odehrál jste v jejich dresu osm sezon, a zrovna když jste odešel do Českých Budějovic, tak si jde tým pro zlato. Nemrzí vás, že nejste u toho?

Vůbec ne. Já Třinci fandím, titul jim přeju a doufám, že ho získají. Je to taky důsledek toho, že jsem se nerozcházel ve špatném. Navíc můj bratranec Roman je šéfem třineckého fanklubu, takže krev Martynků je v třinecké hale pořád.

Odešel jste sám, nebo jste byl „odejit“?

Měl jsem pocit, že potřebuju změnu, že je třeba jít pryč. Ano, za těch osm let jsem kromě jednoho semifinále větší úspěch nezažil, ale jsem v pohodě. Ono i přesto, že je Třinec letos tak silný, už mohli mít po sezoně. Vydělali na tom, že do play off nepostoupila Plzeň, to by měli kluci těžší. Vyšel jim i los. Narazili na Litvínov a Slavii. Navíc v obou případech mohli spoléhat na výhodu domácího prostředí, což jim hodně pomohlo, protože venku to nebylo kolikrát přesvědčivé.

Čím si vysvětlujete třinecká venkovní zaváhání?

S Litvínovem skvěle začali a rychle vedli 2:0 na zápasy, to jim paradoxně ublížilo. Mysleli si možná, že se už nemůže nic stát, ale zabrali v pravý čas. I za stavu 1:3 v semifinálové sérii se Slavií jsem věřil, že půjdou dál. Projevilo se, že mají hodně zkušených hráčů, kteří v klíčových situacích dokážou zabrat a ukázat svou sílu. Bylo vidět, že když zapli, tak soupeře přehrávali, herně byli lepší. A to jak proti Litvínovu, tak Slavii.

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči?

S klukama jsem měl vždycky dobré vztahy, nemám s nimi žádný problém. Občas si vyměníme esemesku, volávám si třeba s Kokinem (Martinem Vojtkem). Ono během sezony není až tolik času, takže se sejdeme spíše, až skončí. Každopádně se do Třince budu vždycky rád vracet.

Jak hodnotíte svou první sezonu mimo své rodiště? Přece jen stěhoval jste se téměř přes celou republiku do Českých Budějovic…

První sezona po takové změně je vždycky plná očekávání. Nové prostředí, hráči, vedení i trenéři. Musíte všem dokázat, že na to máte.

V Třinci to bylo jednodušší, byl tady pořád, dá se říct, jeden trenér, Pavel Marek. Znali mě, věděli, co ode mě mohou očekávat. Ale nebylo to na první sezonu špatné. Při hodnocení bylo vedení celkově spokojeno. Mohlo to být i lepší, ale to bychom museli vyhrát ve Vítkovicích v pátém utkání za stavu 2:2 nájezdy. Věřím, že pak už bychom to doma zvládli.

Máte na jihu Čech už stálé bydlení? Hodláte se tam usadit?

Měl jsem výhodu, že na začátku mi pomohl Venca Pletka, se kterým jsem v Třinci dříve hrál. Někdo, kdo vedle něho bydlel, skončil a já šel místo něho. Jsem tady spokojený, je tu mnoho krásných míst, třeba Krumlov, Hluboká… V listopadu se narodila přítelkyni Petře malá Vanesa, takže i v osobním životě to klape. Mám tady smlouvu ještě na jeden rok, takže uvidíme, jak to mně i ostatním v mužstvu půjde. Zatím si nemůžu stěžovat, snad jen ta zranění, aby se mi vyhýbala.