První mečbol budou moci Oceláři, kteří slavili šestou výhru v řadě, proměnit v sobotu v ostravské ČEZ Aréně, kde začíná utkání v 18.10 hodin.

Domácí nastoupili do utkání bez zraněných obránců Voráčka a nově i Reháka s velkou chutí a elánem. Už v první minutě obkroužil branku Huna a poprvé otestoval pozornost Hamerlíka, ten ale pravým betonem zasáhl včas. Na druhé straně o sobě dali poprvé věděl Oceláři po akci Růžičky, který vyzval k zakončení Bonka, ale se střelou hostujícího kapitána si Málek poradil. Vítkovice následně promarnily přesilovku, ale ihned po jejim vypršení jim nabídli hosté další, a to neměli dělat.

Po Káňově přihrávce už zvedal ruce nad hlavu Burger, ale radoval se předčasně. Jeho dorážku zastavila tyč. ČEZ Aréne se přece jen dočkala prvního vítkovického přesilovkového gólu ve finálové sérii, to když Vrána tečoval Pohlovo nahození od levého mantinelu. „Tlačil jsem se před branku, Péťa (Pohl) to tam dobře poslal a mě to trefilo někam do nohy. Byl to šťastný gól, ale i takové se počítají,“ vykládal Petr Vrána.

Oceláři dostali v závěru první třetiny možnost srovnat v dvojnásobné početní výhodě. K Tomasovi si přisedl po sporném zákroku Burger a hostům zafungovala tradiční spolupráce. Květoň přihrál žabkou přes brankoviště na Růžičku a třinecký snajpr srovnal v těžké pozici svým šestnáctým gólem v play off. „Všiml jsem si, že si Růža sjel dolů, tak jsem to na něj poslal. Přistálo mu to přímo na hokejce. Růža je pohotový střelec, umí to trefit ze všech pozic,“ usmíval se David Květoň.

Třinečtí pokračovali v přesilovce. Bonk se prokličkoval až před Málka, ale bekhendem domácího gólmana nepřelstil. V úvodu druhé třetiny vystihl v oslabení křižnou Malíkovu nahrávku Varaďa, který bleskově poslal puk na modré číhajícího Hrňu, jehož sólo vítkovický kouzelník v brance vyrazil a fantasticky si poradil v gymnastické pozici i s dorážkou drobného třineckého forvarda, který ještě dlouho poté kroutil nechápavě hlavou.

Násladně přišly Vítkovice o útočníka Szturce, který odkráčel do kabin s podezřením na přetržené vazy v rameni, ale bojovaly dál. V přesilovce si Hamerlík poradil se šancí Burgera a přišla studená sprcha. Zagrapan se prohnal po pravém křídle, vypálil, a jeho střelu doklepl Polanský. „Celou dobu jsem čekal nahrávku. Dopadlo to nejlépe jak mohlo, odrazilo se to ke mně, to je sen každého útočníka,“ culil se Jiří Polanský.

Už tak zaskočení vítkovičtí fanoušci zmlkli definitivně v závěru druhé dvacetiminutovky. Adamský přebruslil Ovčačíka, zvolil rychlou bekhendovou kličku a zakončení mezi betony. Puk se po jeho pokusu dokutálel do vítkovické svatyně. Na Vítkovicích byla viditelná křeč, navíc na širokém kluzišti se v pohodě hrající Oceláři dostávali do brejků. Výborný Málek ale držel svůj tým nad vodou. Deset minut před koncem mohl vykřesat naději dříč Vrána, ale atakován nedokázal zamést puk do poloprázdné branky.

Vítkovické bušení do třinecké zdi bylo marné, navíc po jedné z dalších minel v rozehrávce se šikovně proháčkoval Peterek až před Málka a střelou do protipohybu uťal jakékoli vítkovické myšlenky na zvrat. „Důležité bylo, že nás ani na tom širším kluzišti nedokázali přečíslit, nerozložili nás. Jsme šťastní, rádi bychom to už zítra dotáhli ke zlatu,“ řekl třinecký gólman Peter Hamerlík, který si připsal 32 zákroků.