V rozohovrou také mimo jiné také přiznal svou životní chybu týkající se ostravského Baníku a také fakt, že by si dokázal představit trénovat po boku svého zesnulého bratra Evžena. „Bylo by ctí mu dělat asistenta,“ svěřil se Alois Hadamczik, který je posledním trenérem, jenž vybojoval s národním týmem medaili na světovém šampionátu a olympiádě, taktéž s českou dvacítkou. Krátce okomentoval i vystoupení exreprezentanta Jiřího Tlustého v pořadu Bomby k tyči. 

Můžete na úvod prozradit, co v současné době děláte? Čím se bavíte?
Letošní rok pro mě nezačal nejlépe, dostal jsem zánět páteře. Podle lékařů neurochirurgie v Olomouci mohl mé problémy způsobit váček od zubu. Prodělal jsem dvě operace, musím přiznat, že jsem prožíval dost těžké chvíle. Samozřejmě sleduji dění kolem sportu, ale více se nyní věnuji opravování nemovitostí, a to hlavně na půdě Opavska. Opravili jsme nejznámější restaurace v Opavě U Bílého koníčka. Jde o památkově chráněnou stavbu, takže nás to stálo velké úsilí. Se synem se pak staráme o Buly Arénu. 

Vyhlášenou restauraci jste koupil, neměl jste v plánu provozovat Bílého koníčka sám?
Neměl jsem to v plánu, přece jenom nemám s tímto odvětvím zkušenosti. Pronajal jsem to panu Jaškovi, který je v tomto oboru kovaný. Celý interiér a skladbu, jak má restaurace, potažmo celý dům vypadat, jsem si  ale vzal za své. 

Sáhl jste k velkým změnám? V domě, kde se restaurace nachází, se plánovala i výstavba bytů…
Když jsem Koníčka koupil, zjistilo se, že je narušená statika. Muselo se provést statické zabezpečení. Řeknu to úplně upřímně, kdyby foukl větší vítr, tak by se mohlo stát, že i něco spadne. Udělal se projekt, na základě kterého se restaurace částečně změnila, ale lidé se nemusí obávat, že by tam třeba nebylo plzeňské pivo. Myslím si, že celkově  se restaurace zkulturnila, je tam nová kuchyň, nové sociální zařízení. I přes změny zůstal zachován ráz, který Koníčka zdobil v minulosti.

Stal jste se majitelem celého domu, co bude v prostorech nad restaurací?
V horním patře se dělá osm bytů, které po dokončení budou k pronájmu. Jedná se o dům ze čtrnáctého století, tím pádem musíte splňovat podmínky památkového úřadu. Do konce listopadu by mělo být vše hotovo. 

Berete Koníčka jako dobrou investici?
Potkal jsem se s Břéťou Smičkou, bývalým majitelem, který se ho chtěl trošku i zbavit. Koníček mě zaujal i z důvodu, že se tam u piva potkávají sportovci, jak bývalí, tak současní, a také lidé, co sportu fandí. Líbilo se mi to. Řekl jsem si, že některou stavbu člověk může mít, i když mu nebude vydělávat. Koníček znamená pro Opavu historií a to se mi líbí. Celý barák navíc chřadl. Musím přiznat, že opravit ho nebylo jednoduché. I proto si myslím, že lidé budou i trochu vděčni, že dům dostane zpátky svoji podobu. 

Pojďme nyní k hokeji. Nějaká nabídka k návratu na střídačku se nerýsuje?
V únoru jsem odmítl jak Vítkovice, tak Pardubice, protože jsem typ trenéra, který si chce tým vybudovat sám a nést za něj zodpovědnost. Což by v obou případech v té době až tak nešlo. Navíc jsem na tom nebyl úplně dobře po zdravotní stránce. Nechci hovořit o tom, že budu trénovat, nehledám klub, nenabízím se. Kdybych možná dostal nabídku, jaká byla z Vítkovic, a bylo to období začátku ligy, tak bych o tom přemýšlel. Musí mi to dávat smysl. Spíše mě nyní mrzí, že český hokej upadá.

Můžete to trochu rozvést?
Pořád se pouštíme do nějakých zkoušek a experimentů. Pojďme se bavit s lidmi, kteří žili v době, kdyby byly vychovávany generace top hokejistů. Vyprodukovali jsme jich tolik, že nám je záviděl celý svět. Učili se od nás Finové, naše metody brali Švédové. Vzpomínám na Kanadský pohár za éry Milana Nového. Kanaďané tehdy viděli, že s pukem se dá hrát a nejen ho honit po ledě.  Dlouhodobě, nějakých osm let tvrdím, že náš hokej půjde dolů a že budeme mít problémy udržet se v A skupině. Vůbec se za tato slova nestydím. Nemáme kde brát hráče. Juuniorka nemá svou kvalitu, tak nám stárnou hráči. V minulosti nebylo možné, aby kluk, který má pětatřicet hrál extraligu, a dnes jsou týmy postaveny na čtyřicetiletých hokejistech. 

To je možné, ale na druhou stranu tito hráči mají velkou výkonnost. Vezměte si například Irgla, pro Olomouc klíčovým hráčem…
Samozřejmě. Ale kdyby měli výkonnost mladí, tak by tito staří už neměli v sestavách místo. Hlinkové, Jágrové, Strakové či Ručínští měli už v mladém věku takovou kvalitu, že „staré“ prostě do sestavy nepustili. Současní junioři vesměs končí svou kvalitou ve druhé národní lize. Někdo může namítnout, že v době, kdy jsme se trhli od Slováků, tak se nám zmenšila hráčská základna. Jenomže velký problém vidím v tom, že se zrušily sportovní třídy a my jedeme hokej podle ročníků. Ve sportovních třídách hrávaly dva ročníky. Děti se mohly věnovat i jiným sportům než hokeji. Navíc nyní se nám nedaří tým naplnit ročníkově počtem hráčů. Tím pádem máte málo kluků na tréninku a tím ztrácí tréninkový počet na kvalitě. Chybí konkurence. Za komunizmu jsme měli federální ligu, extraliga měla devět českých týmů, tři slovenské, ale vedle toho jednou tolik mládeže. Nyní máme čtrnáct týmů, dokonce uzavíráme ligu, samozřejmě to děláme kvůli koronaviru, což je těžká situace, kterou nikdo nikdy nezažil. Uvidíme, zda se soutěž vůbec rozběhne, zda bude korektní, nebo ne. Tým půjde do karantény, ztratí formu.  Sportovní stránka bude spíše v pozadí, hlavním cílem bude hrát. 

A jaké je podle vás řešení této situace…
Musíme vytvořit konkurenci. Když máme málo hráčů, musíme mít logicky menší počet účastníků v soutěži. Jestliže něco nazýváme extraligou, tak v ní musí být extra hráči. Dokonce před dvěma roky jsme měli v juniorce čtyřiadvacet týmů, pro mě neúnosné. Náš systém je dlouhodobě špatný. Sportovní úsek na svazu nefunguje a jenom zkouší. Jednou jsme v Kanadě, jednou zase jinde. Pokud chceme být opět dobří, musíme zachovat identitu Čechů. Češi byli vždy chytří hokejisté, uměli nahrát, uměli podržet puk, hodně s ním hráli.  Nejsme připraveni uzavírat soutěže. Tvrdím jednu věc, spadnout můžeš, ale musíš mít právo postupu. Postup bych nedával přes deset baráží, ale dal bych to tak, že kdo soutěž vyhraje, ať jde hned nahoru, a kdo ji neuhraje, ať jde hned dolů. Jsem toho názoru, že má být extraliga zúžena, být jedna první liga v Čechách, druhá na Moravě. Vítěz z těchto dvou skupin by měl jít hned nahoru. Jestliže toto nevytvoříme, tak říkám zodpovědně, že budeme v obrovských problémech. Když se podíváte do extraligy, kdo kolik mladých staví, tak vidíte, že své soupisky nemají kým doplňovat. Jestliže nezasáhneme hned, tak za pět, sedm roků nebudeme schopni konkurence ve světě. Už nás dohnali Švýcaři, dohánějí nás Němci, což je velká ostuda.  Stále nadáváme na rodiče, ale to je špatně. Když nebudeme mít rodiče, nebudeme mít děti, nebudeme moci hrát. Trenér má být takovou autoritou, aby si sjednal pořádek. Jestliže přijde za mnou táta se zeptat, co s jeho synem bude, když dlouhodobě nehraje, tak já mám morální povinnost mu to vysvětlit. Ale říci, že se s ním nebudu bavit, není přece na místě. Být extrémně přísný na děti ano, ale být hulvátem není správné.  

Hokej hrají také vaši dva vnuci. Oba prošli akademií v Salzburgu, jak se jim nyní daří?
Marcel je v širším kádru reprezentace do dvaceti let, má nyní namířeno do německé Bundesligy. Dva týdny se připravuje s Kolínem nad Rýnem. Jednadvacátého září mu začíná ostrý kemp, pokud ho udělá, v týmu zůstane. Filip skončil v Salzburgu a asi by měl hrát ve druhé německé lize. 

Rozebírají vnuci s vámi hokej hodně? Třeba i to, kam mají jít?
Konzultují to se mnou, já jim toto doporučení dávám. Německá Bundesliga má svou úroveň. Navíc mají i německé pasy. Dnes hrát německou ligu je dost velká výzva. V současné době ji nehraje hodně Čechů. Němci vyžadují velkou energii, velké úsilí. 

Máte ještě syna Adama, ten se taky dal na hokej?
Je ještě malý, má 7.5 roku a dělá všechny sporty. Jsem zastáncem toho, že malé dítě má zkusit všechno. Je hodně špatné, když kluby si dělají pravomoc na děti, které přijdou už do přípravky, a zakazují jim dělat jiné sporty, chodit na kempy. Malé dítě chce v pondělí hrát hokej, ve středu fotbal. Základem je obratnost, gymnastika. Děti, které jsou akční a mají chuť sportovat, by měly vyzkoušet všechno a o tom, na co se dají, by se měly rozhodnout v pozdějším věku.  Za dob Martinců, Hlinků uměli kluci všechno, a to i díky tomu, že byly sportovní třídy. 

Když se vrátíme ještě k vašim vnukům, vy jste měl také k Německu blízko. Trénoval jste Füssenu, od té doby šel německý hokej hodně nahoru…
Německý hokej prošel změnami, a to není v zemi sportem číslo jedna. Před ním jsou fotbal a házená. Přesto třeba na Kolín chodí v průměru dvanáct tisíc diváků. Hokej má v Německu větší řád, u nás pořád měníme struktury soutěží. Řeknu to takhle, kdybychom dělali hokej správně, tak jsme dál. Momentálně je třeba německá osmnáctka lepší než česká.  Nechci, aby to vyznělo, že jen náš hokej napadám, ale aby se to vnímalo jako upozornění, že se u nás s mládeží něco špatného děje. Může se stát, že rodiče  přestanou děti do hokeje dávat, tedy pokud je nebudeme zabudovávat do prvních týmů dospělých. Brzy děláme skupiny VTM, kde vznikají privilegia. Začínáte kluky kastovat a to je špatně. Ve dvanácti letech tohle dělat nemůžete. Přijde mi, že malým hráčům bereme myšlenkový rozvoj. 

Vám se ještě vrací vzpomínky na hráčskou a trenérskou kariéru? Vnuky to třeba zajímá?
(usměje se). Bavíme se o tom často. Marcel přijel do Německa a říká, dědo, my jsme měli první trénink na ledě a druhý hned na suchu, kdy jsme běhali 4 x 600 a 7x 400 metrů. Říkám mu, to u nás neuznávají, ale já jsem toto dělal už před dvaceti lety. Když vzpomenu na Opavu, tyhle metody praktikoval Jiří Matějů. Tehdy byl hokej v Opavě sportem číslo jedna. Chodilo na něj 7000 lidí. Kluci hráli o postup, ale liga byla tak silná, že to nešlo. Hráči jako Sosna, Vojáček, Elbl zažili tréninky, kdy tyto věci na Tyršově stadionu běhali, patřilo to k hokeji a byli výborní.

Jenomže to bylo kdysi…Je jiná, moderní doba…
Když novodobí trenéři u mládeže řeknou, že nemám pravdu, budu s nimi souhlasit, ukažte mi ale čáru, koho jste za posledních deset let vychovali. Já udělám čáru, koho jsme vychovali v Opavě. Měl jsem klub deset let, měli jsme čtyřmiliónový rozpočet, co nám dalo město. Museli jsme sehnat mužskou soutěž, ale vychovali jsme Machovského, který je ve Spartě. Štencla, jenž je ve Vítkovicích, byl v národním mužstvu, Vitáska, který přišel sice z Prostějova, ale chtěl skončit s hokejem a dostal se na úroveň Liberce, národního týmu. Pět kluků máme ve vítkovické mládeži.  Za krátkou dobu jsme hráčů vychovali strašně moc. Začínal u nás Faksa.  Když někdo říká, že nemám pravdu, má na to právo. Já zase mohu říkat, co fungovalo. Proč bych měl trénovat podle Finů, podle Švédů. Věděli jsme, že Kanaďané hodně střílí, jsou důrazní před brankou, ale Češi měli vždy nejlepší tvůrčí schopnost. Proto jsme měli v první desítce bodování NHL třeba pět hráčů. Dnes máme jen Pastrňáka. Jako malý si pořád někde hrál s pukem, nikdo ho nedirigoval. V dorostu šel do Švédska a ti v něm viděli talent, za rok ho vytáhli až do mužů. Když tohle nebude dělat a říkat, že mladí mají čas, tak nám nevyrostou dobří hokejisté ani fotbalisté. V době, kdy jsem dával Baroše v Baníku do áčka, tak jsem trenérovi musel nařídit, že musí hrát. 

Stále jste trenérem, který naposledy bral s českou seniorskou a juniorskou reprezentací medaili…Může vás to těšit, na druhou stranu je to smutný jev, když si vezmeme, že s dvacítkou to bylo před patnácti lety…
Máte pravdu. Třeba s dvacítkou jsme dvakrát porazili Ameriku, navíc u nich. Dovolil jsem si do nominace vzít kluky, kteří měli sedmnáct osmnáct let, ať už se jednalo o Krejčího, Frolíka. Za to jsem byl kritizován, že jsem nevzal určité jiné hráče. Samozřejmě pak je medaile olympijská, ta  byla kritizována, že třetí místo je málo. Jednou v historii jsme uhráli zlato v Naganu, díky tomu, že Dominik Hašek zazdil bránu. Kdyby neměl úspěšnost 96, tak bychom nikdy nevyhráli. Byl ale součástí týmu, ve kterém byli vynikající hokejisté. Další tři medaile jsem uhrál na mistrovství světa. Pak se objeví kritikové, kteří je neuhráli a říkají, že se to podařilo, protože jsem měl výjimečné hráče. Ale každá generace má své hokejisty. Jsem rád, že jako kluk z Kravař jsem k medailím došel. Proto jsem se musel usmát, jak chudomyslný je Tlustý, co řekl v jednom pořadu. S tímto klukem jsem neměl jedinou špatnou větu. Už ani nevím, jak na mistrovství světa hrál, je to sedm let. A k tomu, že řekl, že Hadamczik ví o hokeji píč…, mu chci jen vzkázat, že jsem začínal ve druhé národní lize a postoupil až do finále extraligy a že se těším na jeho úspěchy. Chudáci lidé jako Martinci, Holíkové, Hlinkové, co hráli za 3 000 hrubého, že si nevydělali peníze jako ti současní. Někteří, co je vydělali, nemají hlavu s nimi pracovat. 

Proč si myslíte, že se takhle Jiří Tlustý opřel do vás až po sedmi letech?
Koreis si vymyslel pořad Bomby k tyči a potřebuje sledovanost. Hrál pode mnou na dvacítkách, byl to dobrý kluk, neměl jsem s ním problém, stejně tak ve Spartě. Přišel do Brna a chyběla mu výkonnost, to samé v Plzni, proto skončil. Nyní si tihle kluci hledají nějaký důvod k léčení svých mindráků. Mohu říci, že já mám hmatatelné výsledky, a to ne v jednom týmu, ať už to byl Třinec, Olomouc, Sparta, Vítkovice, které jsme převzal v baráži a následující sezonu dotáhl k medaili. Mým snem bylo trénovat ligu, to se mi splnilo. O tom, že získám medaili s národním týmem,  se mi ani nesnilo. K trénování mě navedl brácha Evžen. Škoda, že nežije, měl skvěle výsledky. 

Dokázal byste si představit trénovat s bratrem Evženem?
Určitě by to šlo, já bych ho poslouchal. Byl mým učitelem, já vídával jen zápasy. Do kabiny mě ale nikdy nevzal, ta byla svatá, nikdo do ní nesměl. Přál bych si to. Já bych byl ten asistent a on hlavní kouč. 

Dokázal byste někomu dělat asistenta?
Bráchovi určitě ano. 

A někomu jinému? 
To bych neřekl, měl jsem u sebe Pepu Palečka. Nepsalo se o tom, že byl rovnocenný trenér. Měl velmi dobré názory, my jsme si sedli, podívali se na sebe a věděli. oč jde. Byly čtyři názory, z toho tři jednotné a jeden jiný. Řekl jsem mu, že beru zodpovědnost na sebe. Proto by se měl Tlustý Pepovi veřejně omluvit. Říci o Palečkovi, že je udavač, je něco tak hnusného, tak nemorálního. Pepa byl ve velké konkurenci jako hráč mistrem světa, v nejsilnější pardubické generaci byl jeden z nejlepších hráčů. Trénoval Liberec, s Karlovými Vary získal titul. Paleček je velmi dobrý člověk a vynikající spolupracovník.

Hovoříte o svých parťácích, nicméně jedno jméno musím vzpomenout, a to Kamila Konečného…
Kamil Konečný byl vždy propadlý hokeji. Hodně mu rozuměl, měl dobré poznatky a strašně poctivý. Dobře se mi s ním pracovalo. Někdy jsme měli rozdílný názor a to je správné. Nikdy nemáte patent na rozum. Nemůže být asistent, který vám zasahuje během utkání do práce. Po zápase se radíte, co bylo špatně, dostanete upozornění, ale vy jako hlavní trenér nesete zodpovědnost. Zažili jsme spolu hodně, vycházeli jsme spolu dobře.

Jak vypadá váš ideální den, když jste nyní bez hokeje a nemáte pravidelný režim?
Ráno vyrážím do Buly Arény na kontrolu, přečtu si noviny, kouknu na internet, co píšou. Během dne se pobavím s lidmi, kteří mi jsou blízcí. Zajdu si zacvičit do posilovny. 

Jakožto člověka od hokeje vás třeba golf neláká?
Na golf  se rád podívám, líbí se mi tento sport i prostředí, ale mám rád emotivní sporty. 

Vedle hokeje byl vaší srdeční záležitostí ostravský Baník…
Musím říci, že moje životní chyba byla, že jsem pustil Baník Ostrava. Neprodal jsem ho, ale daroval. Nechali jsme jim na kontě sedmdesát milionů a dali jim to za šedesát. Dostali hlavní stadion, Šoupalku, všechny hráče. Výsledek byl bohužel takový, že vše, co šlo, rozprodali a rozkradli. To mě nejvíce mrzí, protože Baník je tak velký fenomén, který jsem tehdy ani tak neviděl, protože jsem měl na očích hokejové klapky. Dostal jsem možnost dělat národní tým s tím, že se musím vzdát fotbalu. S odstupem času musím přiznat, že jsem se unáhlil. Když jsem byl na Baníku, nedostával jsem od města ani jednu korunu. Sponzoři byli jako Vjačka, který dodával okna, Zelený pažit dělal trávu a barvy, laky nátěry. Baník byl na sestup. Celé jsme to budovali, začal jsem vnímat, co bylo v Baníku strašně zdravé, a to byli trenéři mládeže. Jestli to byl Vrba, Malura, Štverka, Jarda Jánoš…Tito kluci skvěle dokázali mládež připravit. Chtělo to, aby tam byl někdo, kdo měl koule a řekl, že je třeba mladé posunout do áčka.Byli jsme ambiciózní, brácha měl tituly a mě strašil sestup. Přivedli jsme hráče ze Slovenska - Németha, Suska. Tehdejší manažer a sekretář Olda Novák mi říkal: ,, Máme vůbec kádr na to, abychom se zachránili?“ Tím mi otevřel oči. Budovali jsme to, dávali dohromady. Pomáhal nám Rygel, Zajaroš, Vojáček, Radimec. Když mám říci, co se mi v životě všechno povedlo, tak to bylo na Baníku. Co se mi ale nepovedlo, je fakt, že jsem dal tak geniální klub s historií jako Baník pryč. Dnes by Plzeň nebyla Plzní, ale byl by to Baník. Zůstali by hráči, trenér Vrba, který je pro mě stále absolutní špičkou společně s Trpišovským. Samozřejmě je dobře, že Baník našel takového člověka, jakým je pan Brabec. Musíte mít člověka, který má cit a oči na hráče.

Ale stále jste neodpověděl na otázku týkající se Opavy…
Opava musí nadstandardně pracovat s mládeží. V těchto kategoriích musí mít nejvyšší soutěže.  Musíte zvolit takovou cestu, aby se rodiče zavázali, že jejich synové tady do určitého věku zůstanou. K tomu jim musíte vytvořit nadstandardní podmínky a soutěže. Ti, kteří mají na to, aby hráli ve světě nebo v top klubech u nás, musíte pustit, protože to je přímá úměra. Pokud se tak nestane, je to časovaná bomba, kdy přijde jiné zastupitelstvo a řekne: Do fotbalu nedáme 30 miliónů, do toho počítám i režii stadionu, tak vám to padne dolů. Jestliže mládež bude šlapat, prodáte jednoho dva hráče ročně za větší balík peněz, něco vám přidá město, něco sponzoři. Budete žít a budou chodit na fotbal lidi. Zaplať pánbůh, že zastupitelé peníze  do klubu dávají a on žije. 

A vaše angažování v klubu?
Možná, že kdyby to bylo funkční a město by spolupracovalo, tak bych si to dokázal představit. Musel bych mít veškeré pravomoci a zodpovědnost. Určitě bych chtěl, aby si město nechalo zlatou akcii, aby se nedal klub prodat. Měly by být nastaveny podmínky, jaké má nyní pan Dědek nastaveny v hokejových Pardubicích. 

K TÉMATU

Hokejový trenér Alois Hadamczik při fotografování pro Deník, 1. září 2020 v Kravařích.Zdroj: Deník / Lukáš KaboňAlois Hadamczik

Narozen: 20. června 1952
Povolání: Hokejový trenér, podnikatel
Hráčská kariéra: Kravaře, Opava, Havířov, Nový Jičín
Trenérská kariéra: Třinec, Füssen, Olomouc, Vítkovice, Sparta Praha, Kometa Brno, reprezentace ČR U 20, reprezentace ČR A mužstvo
Úspěchy: MS dospělých: stříbro (2006), bronz: 2011, 2012, olympijské hry: bronz (2006), MS juniorů: bronz (2005).
Extraliga: stříbro: 1997/1998 Třinec, 2001/2002 Vítkovice, 2009/2010 Vítkovice. Bronz: 1998/1999 Třinec, 2000/2001 Vítkovice, 2002/2003, 2003/2004 Sparta Praha, 2009/2010 Vítkovice
Zajímavostí: Bývalý majitel Baníku Ostrava